Článek
Já tam ale být nemůžu.
Ne proto, že bych nechtěla.
Ale proto, že by to bylo okamžitě použito proti mně.
Když jednou systém selže a pokusí se člověka umlčet, jakýkoli veřejný krok se může stát zbraní. Jakýkoli projev občanského postoje může být překroucen a použit jako „důkaz“ o čemkoli, co se zrovna hodí. A tak dnes stojím stranou.
Srdcem jsem ale s těmi, kteří tam dnes stojí za nás všechny.
Deset let ve stínu
Více než deset let jsem žila v ústraní. Ne proto, že bych se chtěla skrývat, ale proto, že jsem musela. Útočiště jsem našla na Jihočeské univerzitě, kde jsem se snažila žít alespoň trochu normální život. Bylo to jediné místo, kde jsem mohla dýchat, studovat, přemýšlet a doufat, že jednou přijde den, kdy se věci začnou napravovat.
Nic lepšího mě tehdy nenapadlo.
A možná ani nemohlo.
Když stát selže, snaží se tě umlčet
Když se jednou ocitnete v situaci, kdy stát udělá chybu, zjistíte, že neexistuje mechanismus, který by ji dokázal napravit. Ne proto, že by to nebylo možné. Ale proto, že přiznat chybu by znamenalo přiznat odpovědnost — a ta je pro některé instituce příliš těžká.
A tak se chyby nepřiznávají.
Jen se překrývají dalšími rozhodnutími, dalšími posudky, dalšími „důvody“, proč musí být člověk dál omezen, sledován nebo umlčen.
Viděla jsem to na vlastní kůži.
Viděla jsem, jak se z odborných témat stávají nástroje manipulace.
Viděla jsem, jak se z domněnek stávají „důkazy“.
Viděla jsem, jak se z lidí stávají oběti systému, který se bojí přiznat vlastní selhání.
A nejsem jediná.
Strach, který poškozuje celou společnost
Dnes stovky rodin dětí s poruchou autistického spektra váhají, zda vůbec zahájit včasnou intervenci. Ne proto, že by ji nechtěly. Ale proto, že se bojí.
Bojí se, že když se dítě díky intervenci zlepší, může to být použito proti nim.
Bojí se, že se objeví další neodborné tvrzení samozvaných „znalců“, včetně kartářek, že mají u matky podezření na Münchhausenův syndrom by proxy.
Bojí se, že by to mohlo vést k odebrání dítěte.
Bojí se systému víc než diagnózy.
A to je selhání, které nepoškozuje jen jednotlivé rodiny.
To poškozuje celou společnost.
Přitom právě proto byl zaveden screening PAS v 18 měsících — aby se problémy zachytily včas, aby děti dostaly pomoc co nejdřív. Jenže když se rodiče bojí požádat o pomoc, protože nevědí, zda se to proti nim neobrátí, pak systém nefunguje.
Pak se z prevence stává riziko.
Když se z občana stane hrozba
Když stát začne trestat ty, kteří se nemohou bránit, když se z rodiče stane podezřelý, když se z dítěte stane nástroj, když se z odbornosti stane zbraň a z domněnek „pravda“, pak už nejde jen o jednotlivé případy.
Pak jde o to, v jaké zemi vlastně žijeme.
A právě proto je dnešní demonstrace důležitá.
Ne kvůli politickým heslům.
Ale kvůli tomu, že připomíná, že demokracie není samozřejmost.
Pravda vítězí. A rodina je základ.
Na Pražském hradě vlaje prezidentská standarta České republiky, jeden z oficiálních symbolů státu.
A na ní je napsáno heslo, které má být základním principem této země:
„PRAVDA VÍTĚZÍ.“
Je to připomínka toho, že pravda má stát nad lží, nad nenávistí, nad mocí a nad strachem.
A já věřím, že jednoho dne pravda opravdu zvítězí — nejen na papíře, ale i v životech lidí, kteří byli poškozeni selháním systému.
Věřím, že jednoho dne se rodina znovu stane základním pilířem státu.
Že rodiny nebudou trestány, ale chráněny.
Že děti nebudou nástrojem, ale bytostmi, které mají právo na bezpečí, stabilitu a lásku.
Já tam dnes stát nemůžu.
Ale to neznamená, že mlčím.
