Článek
V České republice se odehrává tichá tragédie, která se dotýká stovek rodin. Systém sociálně-právní ochrany dětí, který měl být oporou, se v mnoha případech stává nástrojem rozkladu rodinných vazeb. Místo pomoci přichází zásah. Místo podpory kontrola. Místo spravedlnosti strach.
Zákon říká, že odebrání dítěte má být krajní řešení. Realita ale ukazuje, že se z něj stává běžný postup. OSPOD i opatrovnické soudy často rozhodují bez ověřených důkazů, bez odborných posudků, bez slyšení rodiče. Dítě je odebráno „pro jistotu“. A když se později ukáže, že podezření bylo nepravdivé, už bývá pozdě. Dítě si zvyklo jinde, soud řekne, že návrat by byl destabilizující — a rodina se rozpadne.
Tohle není výjimka. To je vzorec.
A ten vzorec se opakuje.
Systém, který měl děti chránit, opakovaně a dlouhodobě selhává.
Selhává v metodice, v kontrole, v odpovědnosti.
Selhává v tom, že místo pomoci rodinám je trestá.
A stává se nástrojem likvidace rodiny.
Když se rodič začne bránit, systém se obrátí proti němu.
Když medializuje nespravedlnost, je označen za hysterického.
Když žádá o přezkum, je označen za konfliktního.
Když chce pravdu, je označen za nebezpečného.
A tak se z oběti stává viník.
A z viníka — tedy instituce, která selhala — se stává „ochránce dítěte“.
Tohle je nebezpečné pro každého rodiče v této zemi.
Protože pokud může být dítě odebráno na základě kartářky, může být odebráno i na základě pomluvy sousedky, kterou jste nepozdravili. Nebo na základě osobní antipatie. Nebo na základě neověřené domněnky.
Je čas jednat.
Je nutné změnit zákony, aby se podobné případy nemohly opakovat.
Je nutné posílit dozor a kontrolní orgány nad činností OSPOD, aby žádné rozhodnutí neprošlo bez ověření.
Je nutné nadstandardně finančně ohodnotit práci sociálních pracovníků, aby jejich práce byla prestižní, odborná a odpovědná.
Ale zároveň je nutné, aby nesli důsledky za svá rozhodnutí — včetně těch trestních, pokud svým pochybením zničí rodinu.
Odpovědnost musí být oboustranná.
Stejně jako důvěra.
Odebrání dítěte má být poslední možností.
Ne první reakcí.
A už vůbec ne reakcí na neověřené tvrzení, pomluvu nebo osobní názor.
Dokud se systém nezmění, dokud nebude transparentní, odpovědný a kontrolovaný, bude to nebezpečí pro každou rodinu v České republice.
A nejhorší na tom je, že stačí tak málo.
Autor:
Soňa Szwajnochová všeobecná sestra, asistentka pedagoga , která se dlouhodobě věnuje sociální politice a kritice zákonu 108/2006 Sb. a 372/2011 Sb.
