Článek
OSPOD: Ochrana dětí — nebo jejich ztráta?
Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) má být institucí, která chrání děti před zanedbáváním, týráním a ohrožením. Jeho úkolem je hájit nejlepší zájem dítěte, podporovat rodiny v krizi, zprostředkovávat pomoc a dohlížet na dodržování práv dětí. V ideálním světě je OSPOD oporou — mostem mezi rodinou a pomocí.
Ale co když se tento systém stane nástrojem v rukou manipulátora? Co když místo ochrany dítěte pomáhá násilníkovi udržet moc a kontrolu? Co když selže v ověřování informací a místo pomoci způsobí nenapravitelné škody?
Můj příběh: Když ochrana selže
Psal se rok 2012, když jsem se rozhodla odejít od svého partnera. Důvod? Opakované domácí násilí. Nešlo o rány pěstí do obličeje, ale o plíživé, rafinované násilí — maskované jako péče a starost. Nejprve sociální izolace. Pak finanční kontrola. A nakonec fyzické útoky. První rána přišla zezadu, za neumyté nádobí. Nikdy do obličeje. Nikdy tam, kde by to bylo vidět.
Když se narodil náš syn, násilí se stalo každodenní realitou. Rozhodnutí odejít padlo definitivně, když partner vzal vařečku a zbil našeho dvouletého syna. Oslovila jsem Bílý kruh bezpečí, vytvořila bezpečnostní plán, šetřila na kauci, zažádala o městský byt.
Ale udělala jsem chybu. Nevymazala jsem historii prohlížeče. Když jsem odjela na workshop do Prahy, partner využil mé nepřítomnosti. Po návratu mě čekal záměrně vytvořený chaos a následně anonymní udání na OSPOD. Místo pomoci při rehabilitaci syna proběhlo neohlášené sociální šetření. Po jejich odchodu mě partner přirazil ke zdi a řval, že odejdu jedině bez dětí. Držel mě tak silně, že jsem měla modřiny. Zamkl mě v bytě. Utekla jsem s dětmi na policii. Nepomohli. Měla jsem se „vrátit domů“ nebo „přespat u kamarádky“.
Když se systém obrátí proti vám
Následovalo předběžné opatření — kdy otec žádal o svěření dětí do své výhradní péče- zamítnuto . Po návratu z psychiatrie (kam jsem se zhroutila) mě zamkl na balkoně i s roční dcerou. Vyprostili nás hasiči. Teprve tehdy jsem získala městský byt. Myslela jsem, že tím peklo končí. Omyl. Teprve začínalo.
Opatrovnický soud trval dva roky. Výsledkem byla dohoda o střídavé péči. A pak přišel šok: děti se z posledního styku s otcem nevrátily. Důvod? Třístránkový dokument od kartářky — jeho kamarádky — která tvrdila, že trpím Münchhausenovým syndromem by proxy. OSPOD ji přijal jako „psycholožku“, aniž by ověřil její kvalifikaci. Soud schválil předběžné opatření bez konzultace s lékaři.
Obě sociální pracovnice, které tehdy na OSPODu rozhodovaly, už na našem úřadě nepracují. Ale dětem jejich odchod mámu a rodinu nevrátil. Proč se tohle muselo stát? Protože místo pomoci a přiznání chyby se mě snažili umlčet?
Když se dostanete do spárů OSPODu, není úniku. Zvlášť pokud úřad nepřizná fatální chybu a snaží se ji zamést pod koberec. Kolik dalších selhání musí ještě nastat, aby se dosavadní praxe změnila? Kolik dětí musí být odebráno na základě neověřených informací, kolik matek musí být označeno za psychopatky, kolik rodin musí být roztrháno?
Deset let bez klidu
Začal hon. Anonymní udání na OSPOD, veterinární správu, policii. Útoky na mého psa, práci, partnera. Soudní řízení trvá už deset let. Deset let, kdy dvě dospívající děti žijí bez mámy — kvůli jedné neověřené lži. Kvůli selhání systému, který měl chránit.
Kdo ponese zodpovědnost?
Těmto dvěma dětem to už nepomůže. Brzy budou plnoleté. Ale změna ve fungování OSPODu — systému, který má neuvěřitelnou moc a téměř žádnou kontrolu či revizi svých postupů — může pomoci dalším rodinám. A hlavně dětem.
Kdo ponese zodpovědnost za jejich fatální pochybení? Za roky odloučení, za trauma, za ztrátu mámy, která je milovala a chránila? Za to, že místo pomoci přišla restrikce, výhrůžky a pokus o umlčení?
Nezlomili mě. Bojuji dál.
Nezničili mě. Naopak. Jsem daleko silnější. Už před deseti lety jsem prohlásila:
„Dokud budu dýchat, budu bojovat za navrácení ukradených dětí.“
A bojuji dál. Nejen za své děti, ale za všechny, které by mohly být dalšími oběťmi systému bez kontroly. Za každou mámu, která se snaží chránit své děti. Za každé dítě, které má právo na bezpečí, lásku a pravdu.
V současné době je znovu otevřený opatrovnický soud a kolečko se roztáčí nanovo aktuální soudní jednání trvá již přes rok bez výsledku.
