Článek
Přesto jí nebylo umožněno získat městský byt. Důvod? Exekuce a nesplnění podmínky bezdlužnosti.
Tato podmínka – nebýt v exekuci, insolvenci a nebýt dlužníkem vůči městu – je stanovena nejen pro běžné městské byty, ale i pro byty v domech s pečovatelskou službou. Právě tam by přitom měli nacházet útočiště ti, kteří potřebují podporu a bezpečí nejvíce.
Přitom město Sušice disponuje nadstandardním bytovým fondem: v květnu 2025 evidovalo přes 1500 městských bytů, a dalších 10 malometrážních bytů vzniklo rekonstrukcí bývalých kasáren. Dostatek prostoru tedy existuje – chybí však vůle přizpůsobit pravidla těm, kteří je nemohou splnit.
Zarážející je, že město Sušice ani neeviduje zamítnuté žádosti do pořadníku o městský byt, pokud žadatel nesplní podmínky přidělování. Tyto žádosti jsou automaticky vraceny bez jakékoliv evidence, jako by nikdy neexistovaly. Tím se zcela vytrácí možnost zpětné kontroly, přezkumu nebo systémového zlepšení.
Podmínka bezdlužnosti má chránit město před neplatiči. Ale co když je právě město tím, kdo spravuje jmění svého svěřence? Co když má přímý vliv na to, zda bude nájem hrazen včas? V takovém případě se podmínka bezdlužnosti stává formální překážkou, která odporuje smyslu veřejného opatrovnictví.
Zákon ukládá opatrovníkovi povinnost zajistit důstojné životní podmínky. Pokud město tuto roli přijalo, nemůže zároveň odmítat odpovědnost za bydlení svého svěřence s odkazem na pravidla, která sama nastavilo. Pravidla přidělování bytů nesmí být nadřazena lidské důstojnosti, právu na domov a ochraně těch, kteří se nemohou bránit sami.
Navíc město Sušice jako veřejný opatrovník není schopno zajistit ani základní hygienické potřeby, ani zimní oblečení. Pokud by si takové zanedbání dovolil jakýkoliv jiný opatrovník – fyzická osoba – čelil by žalobě za zanedbávání péče, nebo dokonce za týrání osoby omezené na svéprávnosti.
Tento případ není jen o jedné osobě. Je o tom, zda naše města dokáží být skutečnými opatrovníky – nejen právně, ale i lidsky.
