Článek
Na hokeji se ve většině případech v šatně u dětí točí máma a táta dle toho, jak kdo zrovna může přijet. Je to pozoruhodná sonda do jejich vztahů.
„Máma ti zase zapomněla sbalit ponožky.“
„Já se z toho táty zblázním, zase ti nenechal nabrousit brusle.“
Zároveň je to ale zajímavá sonda ohledně chování dětí. Když jsou děti s matkami, jsou uvolněnější, ale zároveň více rozdováděné. Často dokonce neposlušné. S tátou jsou více ve střehu a jakmile táta houkne, jsou kluci v pozoru.
S kamarádkou jsme se bavily o tom, jak je to nespravedlivé. Běháme kolem nich celé dny a noci, a oni nakonec poslechnou jen tátu, zatímco z nás si skoro dělají legraci. Nenechte se mýlit, nakonec kluky uklidníme, ale stojí nás to mnohem více sil.
„Ti pořád říkám, že je neumíš vychovat,“ machrují pak tatínci, když je děti poslechnou.
Ale nemají důvod machrovat, protože to je trochu jinak.
Archetypy v genech
Evoluční psychologie dle serveru Linkalia naznačuje, že rodičovské role se vyvíjely po tisíce let a mají své specifické rozdíly. V tradičních společnostech byl muž často zodpovědný za ochranu a fyzické zajištění rodiny.
Tento historický archetyp otce jako autority a ochránce se mohl v lidské psychice zakotvit jako symbol přirozeného respektu a poslušnosti. Zatímco ženy byly spíše pečovatelkami a zajišťovaly emocionální pohodu, muži byli spojováni s pravidly a disciplínou.
Hlubší tón působí autoritativněji
Další faktor, který přispívá k tomu, že děti mohou otce poslouchat více, je odlišná tonalita hlasu. Muži mají přirozeně hlubší hlas, který může podle slov vedoucího oddělení Ústavu informatiky Slovenské akademie věd, Ing. Milana Ruska, PhD., působit autoritativněji a přikazujícím způsobem.
Děti podvědomě reagují na hlubší tóny jako na varovné signály, což může vyvolávat větší respekt.
Kromě hlasu může i fyzická velikost otce působit impozantněji a podporovat představu autority, což děti může podněcovat k větší poslušnosti.
Různé přístupy ve výchově
Matky a otcové často přistupují k výchově odlišně. Matky bývají považovány za více pečující, tolerantní a ochotné diskutovat o problémech.
Otcové, na druhou stranu, mohou být méně emocionální a více zaměření na pravidla a důsledky. Tato rozdílná dynamika může vést k tomu, že děti vnímají otce jako někoho, jehož slova a pravidla je třeba brát vážněji.
Otcové také častěji používají přímou a stručnou komunikaci, která může mít na dítě výraznější dopad.
V mnoha rodinách jsou pak otcové vnímáni jako autorita, která rozhoduje o důležitých záležitostech.
Blízký vztah s matkou
Blízký a emocionální vztah s matkou může paradoxně vést k tomu, že děti mohou více testovat její hranice.
V tomto dynamickém vztahu se matky často jeví jako flexibilnější, což dětem poskytuje pocit bezpečí pro vyjednávání. Tento prostor pro diskusi a vyjednávání však neznamená, že by matky měly menší autoritu. Matky totiž hrají klíčovou roli v emocionálním a sociálním vývoji dítěte a jejich výchovné strategie se opírají o empatii a vztahovou jistotu.
Výzkumy ukazují, že vysoká jistota v citové vazbě mezi matkou a dítětem může snížit vnímaný stres z konfliktů mezi rodiči, čímž matčina role zůstává v klíčových ohledech nenahraditelná.
Vysoká míra blízkosti a důvěry u matky tedy neoslabuje její autoritu, ale působí spíše jako prostředek pro budování odolnosti a emocionální stability dítěte.
Takže laicky řečeno, sice nás, matky, děti vůbec neposlouchají a přivádějí nás tím doslova k šílenství, ale učí se tím být více odolní. Budu si to často připomínat!
Zdroje: Linkalia, Vedanadosah, Kultura21, ResearchGate
