Článek
V roce 1920 oznámil indický misionář reverend Joseph Singh, že v džungli nalezl dvě dívky, Amalu a Kamalu, údajně žijící s vlky. Podle jeho zprávy byly objeveny v noře spolu s vlčí smečkou. Dívky byly na první pohled „divoké“ – chodily po čtyřech, vyly jako vlci, vyhýbaly se lidem, a měly velmi citlivý sluch a čich.
Kamale bylo podle odhadu asi osm let, Amale pouhé dva roky.
Život po „záchraně“
Dívky byly převezeny do sirotčince, kde je reverend Singh začal pozorovat a vést si podrobné záznamy o jejich chování. Uváděl, že dívky nebyly schopny mluvit, jedly syrové maso, byly aktivní hlavně v noci a neměly žádný zjevný vztah k jiným lidem.
Amala bohužel zemřela krátce po nalezení (v roce 1921) na selhání ledvin, zatímco Kamala žila až do roku 1929. V průběhu času se dle serveru Reflex Kamala naučila chodit po dvou a říkat několik základních slov, ale plného návratu do společnosti nikdy nedosáhla.
Pravda nebo mýtus?
Příběh Amaly a Kamaly se brzy rozšířil po celém světě, ale už ve 30. letech se objevily pochybnosti o jeho pravdivosti. Někteří antropologové a psychologové později tvrdili, že dívky nemusely být skutečně vychovány vlky, ale mohly trpět těžkou mentální retardací nebo autismem.
Reverend Singh si dle některých mohl příběh zveličit nebo dokonce zkonstruovat, aby získal pozornost a finanční prostředky pro svůj sirotčinec. Důkazem mají být nesrovnalosti objevující se v jeho poznámkách a úpravy zpětně, což zpochybňuje jejich autentičnost.
Francouzský chirurg a historik Serge Aroles provedl v roce 2000 rozsáhlé archivní pátrání v Indii. Ve své knize L’Enigme des enfants-loups (2007) dospěl k závěru, že příběh byl zcela smyšlený. Dle internetové encyklopedie Wikipedia nenalezl žádné důkazy o existenci Amaly a Kamaly mimo písemnosti reverenda Singha.
Fenomén nebyl nikdy prokázán
Fenomén vlčích dětí je celosvětově známý. Nejznámější „vlčí děti“ všech dob jsou bezesporu Romulus a Remus, legendární zakladatelé Říma. Podle římské mytologie dvojčata jako novorozenci skončila opuštěná v řece Tibeře, kde je zachránila a vychovala vlčice.
Žádné ověřené případy vlčích dětí vychovaných zvířaty však neexistují. Všechny známé případy jsou spíše výsledkem extrémní sociální deprivace, zanedbání, postižení nebo zneužívání. Moderní psychologie proto namísto pojmu „vlčí děti“ přijala termín ferální děti, což je označení pro děti vyrůstající v extrémní izolaci.
