Policie čekala přiznání podvodu s UFO. Místo něj nahrála rozhovor plný strachu

Policejní výslech dvou mužů, kteří tvrdili, že je unesli mimozemšťané, se změnil v nečekaný experiment. Vyšetřovatelé je nechali o samotě a potají zapnuli magnetofon. Čekali, že se začnou smát tomu, jak policii napálili. Jenže místo toho slyšeli něco úplně jiného.

Byl večer 11. října 1973. Dvaačtyřicetiletý Charles Hickson a mladý Calvin Parker pracovali v loděnici na americkém pobřeží Mexického zálivu. Po směně šli rybařit k řece Pascagoula ve státě Mississippi. Nic, co by mělo druhý den skončit v celostátních zprávách.

Podle jejich výpovědí se za nimi ozval zvláštní svištivý zvuk. Když se otočili, spatřili podlouhlý objekt vznášející se nízko nad zemí, zahalený namodralým světlem. Z otvoru v jeho boku se měly vynořit tři postavy. Nebyli to obvyklé filmové bytosti s obrovskýma očima. Muži popisovali šedá vrásčitá těla, podivné výběžky na hlavách a ruce připomínající klepeta.

Tvrdili, že se nemohli hýbat. Bytosti je měly zvednout ze země a odnést dovnitř, kde je něco připomínající velké mechanické oko prohlíželo. Potom se oba ocitli znovu na břehu a objekt zmizel.

To je samozřejmě jen jejich vyprávění. Žádný nezávisle ověřený záznam přistání nebo únosu neexistuje. Podstatné však je, co se stalo potom.

Hickson nejprve kontaktoval vojenskou základnu, odkud ho odkázali na policii. Na stanici šerifa v okrese Jackson dorazili oba ještě té noci. Příběh o létajícím objektu a bytostech s klepety působil absurdně i na samotné policisty. Kapitán Glenn Ryder později přiznal, že se mu při prvním telefonátu vysmál.

Jenže když je uviděl osobně, smích ho přešel. Parker byl viditelně rozrušený, Hickson se snažil situaci vysvětlovat. Vyšetřovatelé přesto podezírali dvojici z dobře připraveného žertu.

Proto přišli s jednoduchým trikem. V zásuvce stolu nechali zapnutý magnetofon, odešli z místnosti a nechali oba muže o samotě. Ti neměli tušení, že jejich rozhovor stále někdo zaznamenává.

Co byste čekali vy? Že se dva podvodníci konečně uvolní, pobaví se na účet policie a domluví další verzi historky?

Na zveřejněném přepisu nahrávky je zachycen úplně jiný rozhovor. Parker opakovaně mluví o tom, že musí domů, potřebuje lékaře a psychicky už situaci nezvládá. Popisuje, jak mu ztuhly ruce a nemohl se pohnout. Hickson se ho pokouší uklidnit, ale sám mluví o něčem, co prý nikdy předtím neviděl.

Oba se vracejí ke konkrétním detailům, například ke způsobu, jakým se otevřely dveře záhadného objektu. Nedohadují se, jakou verzi předloží policii. Řeší, jak se s tím, co podle sebe prožili, vůbec vyrovnat.

V jednu chvíli Hickson z místnosti odejde. Parker zůstává sám a podle dochovaného přepisu se začne modlit.

Právě tato část je na celém případu možná nejpůsobivější. Člověk, který si myslí, že ho nikdo neposlouchá, a přesto se zoufale vrací k neuvěřitelnému zážitku.

Ryder později říkal, že čekal přiznání k podvodu. Místo toho nahrávka jeho pochybnosti výrazně oslabila. Kopie dobového policejního zvukového záznamu je dodnes dostupná k poslechu. Rozhodně doporučuji si záznam poslechnout a udělat si vlastní názor, jestli takto zní lháři, nebo lidé kteří zažili něco skutečně děsivého.

Případ zkoumal také astronom J. Allen Hynek, který bral jejich strach vážně. Skeptik Philip Klass naopak upozornil na rozpory v detailech a zpochybňoval vypovídací hodnotu následného testu na detektoru lži. Jiní hledali vysvětlení ve zvláštních stavech vědomí. Ani jedna z těchto hypotéz však nebyla definitivně prokázána.

Hickson zemřel v roce 2011, Parker v roce 2023. Ani jeden nakonec svůj základní příběh neodvolal. V Pascagoule dnes událost připomíná dokonce pamětní tabule.

A tak zůstává otázka, co se u řeky doopravdy stalo. Na celé věci není nejzajímavější popis létajícího talíře ani mimozemšťanů s klepety. Je to krátká chvíle v policejní místnosti, kdy se dva lidé domnívali, že jsou sami. Jestli vědomě lhali, právě tehdy měli nejlepší příležitost přestat hrát svou roli.

Nepřestali. A to je důvod, proč se o případu z Pascagouly mluví i po více než padesáti letech.