Stromy mají vlastní způsob, jak narovnat kmen. Vědci ho přirovnávají ke svalům

Strom se ohne a pak se postupně narovná. Na první pohled vcelku nenápadná věc. Jenomže pokud by jenom reagoval na to, kde je nahoře, zbývá vysvětlit ještě něco: jak přestane zatáčet a srovná už vzniklý oblouk?

Představte si, že otáčíte volantem směrem k silnici. Samotná znalost správného směru nestačí, pokud v pravou chvíli nepřestanete točit. U stromu pochopitelně žádný řidič nesedí. Problém s řízením tvaru je ale překvapivě podobný.

V botanice se používá výraz propriocepce: schopnost reagovat na vlastní zakřivení. Zní to trochu jako vypůjčený lidský smysl, a ono to taky vypůjčené slovo je. Neznamená to, že strom své tělo prožívá jako člověk.

Přehled v Journal of Experimental Botany popisoval už v roce 2019 držení rostlin jako průběžně řízený děj. Orientace vůči gravitaci a vnímání zakřivení se doplňují. Jedno pomáhá určit směr, druhé korigovat tvar. Bez takové korekce by vysvětlení rostlinného narovnávání zůstalo neúplné. PubMed

U dřevnatých stonků však existuje zapeklitá námitka. Co když se ohnutý strom jenom částečně vrací jako pružina? Pak bychom mohli vidět narovnání, aniž bychom skutečně prokázali aktivní opravu. Hezké přirovnání ke smyslům by samo o sobě nestačilo. Wiley Online Library

Tým z INRAE a Université Clermont Auvergne proto připravil pokus s mladými hybridními topoly. Nejprve je naklonil do vodorovné polohy a nechal je vyhnout vzhůru. Potom u části rostlin zapnul pomalé otáčení v zařízení osvětleném ze všech stran.

Světlo tak nenabízelo jeden směr, za kterým růst. Otáčení zase průběžně měnilo orientaci vůči gravitaci a potlačilo její směrový signál. No a právě v takových podmínkách šlo lépe sledovat, co udělá samotná korekce zakřivení.

Stonky se během dalších týdnů narovnávaly. Rozhodující stopu výzkumníci našli v nově vznikajícím dřevě. Tahové dřevo, které předtím pomáhalo ohybu vzhůru, se začalo vytvářet na opačné straně a působit proti zakřivení. Kmen tedy nezměnil tvar pouze pasivním povolením.

Úplný záznam všech sledovaných proměnných měli autoři u sedmi rostlin s protokolem zahrnujícím otáčení a tří kontrolních rostlin bez něj. Je dobré to říct nahlas: nebyl to průzkum tisíců stromů v různých lesích. Šlo o malý, cílený experiment, zveřejněný 2. září v New Phytologist. Wiley Online Library

Označení stromových svalů vypadá jako titulkový trik, ale má skutečně konkrétni základ. Vznikající tahové dřevo vyvíjí sílu. Když se změní místo jeho tvorby, mění se i působení této síly na tvar stonku. INRAE proto výsledek přirovnává k opačně působícím svalům. EurekAlert!

Strom se ovšem neprotáhne jako člověk po probuzení. Změna probíhá s tvorbou dřeva, v úplně jiném časovém měřítku. Přirovnání pomáhá představě, dokud si z něj nezačneme vyrábět doslovnou anatomii. To by bylo už poněkdu moc.

Z výsledku nelze vyvozovat vědomí, rozhodování ani pocit vlastního těla. Vědci zkoumali řízení růstu a mechanické síly. Právě tahle konkrétnost je na práci zajímavá: zdánlivě nehybný kmen má způsob, jak svou podobu průběžně opravovat.

Při procházce českým lesem to nabízí docela jiný pohled na obyčejné dřevo. Hotový trám už tvar aktivně neopravuje. Živý strom během růstu, ten má přece jen jiné možnosti.

Možné využití se týká také kvality dřeva a stability rostlin. Přehled z roku 2019 už uvažoval o šlechtění s ohledem na držení těla rostlin, třeba proti poléhání obilí. Cesta od mechanismu k odolnějším porostům ale vyžaduje ověření mimo laboratorní topoly; nový pokus sám takové řešení nedodává. Oxford Academic

Až tedy někde uvidíte titulek, že stromy mají svaly nemusíte hned myslet na pochodující les. Stačí mnohem menší, ale skutečná zvláštnost: dřevo může při svém vzniku samo pracovat na tom, aby strom držel tvar.

Zdroje