Článek
Soukromí se často pojí s veřejným a jakýmsi přeléváním či změnou poměru mezi těmito dvěmi složkami. Zkusme si ale nejdříve definovat, co to je soukromí jako takové. Můžeme si ho definovat jako určitou sféru něčeho co je určeno jen pro daného jedince či skupinu. Může se jednat o různé typy skutečností vážící se k danému jedinci či skupině jež vedou k odhalování jejich osobních strategií.
V dnešní době však dochází k prolínání pozic veřejného a soukromého, jakožto dochází ke změnám v operování se soukromím. A tak dochází k tomu, že začíná být nejasné, co tím soukromím je. Nepochybně dochází k nějakým posunům v této oblasti. Otázkou však je o jaké změny jde. Jde pouze o přeměnu toho, co je soukromí nebo dochází k destrukci soukromí - tedy… ? Podrobněji se tím v rámci jednoho článku není možné zabývat. Dost možná by to vystačilo na alespoň jeden rozsáhlý výzkum. Můžeme si to ale zkusit přiblížit.
Když si vezmeme oblast, kde se dnes se soukromím pravděpodobně nejintenzivněji pracuje, budou to nejspíše naše mobilní zařízení, často nazývaná také nepříliš dobrém významu smyslu jako chytrá. Může se zde využívat webových sociálních sítí v podobě aplikací neustále se hlásící o naši pozornost. Tyto webové sociální sítě (dále už jen sociální sítě) jsou i velmi lákavým komunikačním kanálem, kde se dá leccos prezentovat. Často se zde odkrývá něco, co by se tváří v tvář v reálném životě nesdělilo. Což však ale neznamená, že by to mělo být vždy nutně špatně. V tomto případě je tím však spíše myšleno to, že lidé často onomu neviditelnému publiku sdílejí i to, co by sami nepovažovali za vhodné k některým lidem směřovat. Pravděpodobně to vychází z podvědomého přístupu založeném na tom, že to sdělují jen tomu okénku s tím že jaksi „přirozeně“ objeví jen ti správní. Samozřejmě, že jsou různé modifikace toho, jak ke svému „pohybu“ na sociálních sítích lidé přistupují. Ne každý k tomu přistupuje s lehkovážností či sobě škodící pohodlností. Mnozí se snaží být obezřetní a mají nějaký přehled o tom, jak to zhruba funguje a mnohdy se s tím snaží pracovat. I přesto je těžké mnohým vlivům odolávat. Neznamená to však, že to nemá význam se snažit.
Jsou zde pak také další aplikace. Kdo chce, může si stáhnout aplikaci téměř na cokoli. Společností, které toto nabízejí, za to vlastně nic nechtějí. Nabízí ti to přeci zadarmo! Jediné, co je k tomu třeba, je odsouhlasit podmínky a umožnit přístup k určitým místům v zařízení. Je potřeba ale odsouhlasit všechno. Stejně jako u jiné smlouvy: „Buď podepíšeš všechno, nebo nebudeš mít nic.“ Pročte si to různé zprávy, prohlédne fotografie (často i dost osobní), projde se mezi kontakty a podobně. Leckomu se to nejdříve nelíbí, ale nakonec stejně potvrdí souhlas. A podmínky zpravidla nečte - je to pohodlnější. Vždyť za to také dostane praktickou aplikaci. „Dáváme ti to zadarmo, proč bys to nevzal(a), podívej se co ti to může nabídnout!“ Tomu se dá těžko odolávat.
A skutečně, penězi se neplatí. Společnosti však získají něco jiného - soukromé informace. Ze soukromí (a vlastně i naší identity) se stává novodobé platidlo. Vidina pomůcky, co má ulehčit život a ještě zadarmo - tedy bez útraty peněz - zvítězí. Uživatel dá souhlas. Následně je frustrován, ale dostal možnost zisku bez vynaložení finančních prostředků, musel to tedy odsouhlasit a obětovat „pár“ údajů. Prodej za soukromí tak získává na legitimitě.
Tyto tzv. chytrá zařížení by se - s trochou nadsázky - dala označit jako novodobý Panoptikon, o kterém hovoří Michael Foucault, jenž se inspiroval Geremy Benthamem a jeho stavbou věznice, která je tak důmyslně koncipována, že se zde dobře dohlíží a kontroluje veškeré jedince z výhodně postavené pozice. Toto možná více týká budoucnosti a jiné dnes rozvíjené a oblasti, nicméně i ke zmiňované oblasti to má dost blízko.
Soukromí tak už jen díky tomuto - pravděpodobně nejvýznamnějšímu - příkladu přestává být osobní. Tedy soukromí, věc sdílená?
