Článek
Přišel jsem domů a ten obraz se mi znovu vybavil.Starý muž sedí na lavičce v parku.
Ruce má složené na holi. Večerní park není prázdný. Lidé procházejí kolem něj, aniž by mu věnovali pozornost, a on si polohlasem opakuje slova písně, jako by tím ještě na chvíli udržoval někoho při životě.Opatrně si přisednu a poslouchám.So, so you think you can tell
Heaven from hell? Blue skies from pain?
Can you tell a green field from a cold steel rail?Teprve po chvíli si uvědomím, že si zpívá „Wish You Were Here“ od Pink Floyd.Napadne mě, že se mu možná stýská po někom, kdo už dávno odešel.
Po manželce.
Po dětech, které už nepřicházejí.Sedím pak doma mlčky u stolu a najednou pochopím, že existuje i pláč beze slz.Ruka se mi nepatrně chvěje.
V koutku oka se objeví jediná slza.
Jako by si i ona dlouho nebyla jistá, jestli smí vyjít na povrch.Jdu ke gramofonu a opatrně pokládám na talíř svou starou desku.
Praskání jehly na okamžik vyplní ticho.
Sedím potmě a téměř šeptem zpívám:So, so you think you can tell
Heaven from hell? Blue skies from pain?
Can you tell a green field from a cold steel rail?Přemýšlím, jestli ještě dokážu rozeznat nebe od pekla.
Modré nebe od bolesti.
Zelené pole od chladné ocelové kolejnice.
Přišel jsem domů a ten obraz se mi znovu vybavil.
Starý muž sedí na lavičce v parku. Ruce má složené na holi. Večerní park není prázdný. Lidé procházejí kolem něj, aniž by mu věnovali pozornost, a on si polohlasem opakuje slova písně, jako by tím ještě na chvíli udržoval někoho při životě.
Opatrně si přisednu a poslouchám.
So, so you think you can tell
Heaven from hell? Blue skies from pain?
Can you tell a green field from a cold steel rail?
Teprve po chvíli si uvědomím, že si zpívá „Wish You Were Here“ od Pink Floyd.
Napadne mě, že se mu možná stýská po někom, kdo už dávno odešel.
Po manželce.
Po dětech, které už nepřicházejí.
Sedím pak doma mlčky u stolu a najednou pochopím, že existuje i pláč beze slz.
Ruka se mi nepatrně chvěje.
V koutku oka se objeví jediná slza.
Jako by si i ona dlouho nebyla jistá, jestli smí vyjít na povrch.
Jdu ke gramofonu a opatrně pokládám na talíř svou starou desku.
Praskání jehly na okamžik vyplní ticho.
Sedím potmě a téměř šeptem zpívám:
So, so you think you can tell
Heaven from hell? Blue skies from pain?
Can you tell a green field from a cold steel rail?
Přemýšlím, jestli ještě dokážu rozeznat nebe od pekla.
Modré nebe od bolesti.
Zelené pole od chladné ocelové kolejnice.
