Článek
Předpokládám, že autorka článku nikdy sama základní vojenskou službu neabsolvovala. Pouze shromáždila několik „faktů“ buď vyčtených, nebo z doslechu z druhé až x-té ruky.
Sám jsem sloužil v armádě jako „lampasák“ od roku 1972 až do roku 1995, takže mám bohaté zkušenosti jak z armády „socialistické“, tak „kapitalistické“.
To, že vojáci v přijímači nedostali pořádně najíst a napít je holý nesmysl. U každého výdeje stravy od snídaně až po večeři byl přítomen dozorčí útvaru (voják z povolání) a vojáky přiváděl k výdeji stravy organizovaně v pracovní době velitel čety (voják z povolání) a v mimopracovní době zástupce velitele čety absolvent VŠ tzv. „špagát“, případně absolvent ŠDZ (škola důstojníků v záloze - maturanti, kteří se první rok připravovali na velitelské funkce a do zálohy odcházeli s hodností podporučíka, případně jim tato hodnost byla udělena po vykonání prvního vojenského cvičení) - osobně jsem byl několik let velitele školní roty, která se skládala ze dvou čet PŠ (poddůstojnická škola) a jedné čety ŠDZ. Ti odesílali vojáky na stravu po družstvech a jejich pořadí se pravidelně střídalo, takže nemohlo dojít k tomu, aby stejní vojáci odebírali stravu jako poslední. To, že se vojácí v přijimačí řádně nevyspali je opět pravda jen z části. Součástí základního výcviku byl i nácvik bojového poplachu, který se prováděl převážně v nočních hodinách. Cílem bylo zautomatizování veškerých činností tak, aby voják nemusel dlouze přemýšlet o tom, co má dělat v následujícím okmžiku. To bylo důležité pro jeho přežití v případě skutečného ohrožení. Tyto nácviky však neprobíhaly každou noc.
Pojem „lampasácká vojna“ autorka opět pochopila špatně. Pokud voják plnil své povinnosti dle přání a představ nadřízených byl naopak zvýhodněn při udělování vycházek a opušťáků.
Co jsem napsal o smyslu nácviku bojového poplachu plně platí i pro ostatní činnosti v přijímači. Cílem bylo opět zautomatizování veškerých úkolů a úkonů důležitých pro přežití. Pokud by voják v případě ohrožení začal přemýšlet o smyslu rozkazu nadřízeného je to jeho konec a nejen jeho. Naruší tím činnost celé jednotky. Fyzicky náročný byl základní výcvik především pro gaučové povaleče, kteří kolabovali po uběhnutí sta metrů, pěti klicích a třech zhybech na hrazdě a takových nastupovalo do armády ke konci mé aktitní služby stále více a více.
Co se týče odběru stravy, to jsem podrobně rozebral již dříve. Pouze bych vyvrátil další autorčin omyl. Důstojníci nechodili na stravu jako první protože měli vlastní důstojnickou jídelnu a do jídelny mužstva chodili pouze v případě kontrolní činnosti (dozorčí útvaru) a nebo při společné slavnostní večeři o Vánocích.
Není mi zcela jasné jak by mohli mladí vojáci pro své mazáky v každou denní či noční dobu shánět jídlo a alkohol. Kuchyně se zavírala po ukončení výdeje večeře a klíče předával dozorčí kuchyně dozorčímu útvaru (voják z povolání) a donášení alkoholu do kasáren bylo přísně trestáno a kontrolováno dozorčím vchodu.
Co se týče sexuálního či fyzického násilí k tomu docházelo a dochází v každém oboru lidské činnosti. Odvedenci před nástupem vojenské služby nebyli povinni absolvovat psychologické vyšetření, které by odhalilo jejich sklony k násilí a nemuseli ani prokazovat svou sexuální orientaci. Takže přijímací komise při nástupu odvedenců dost těžko mohla říct: „Tebe tu nechceme - vypadáš divně - běž domů“.
Smrtelné úrazy a úrazy s trvalými následky se opět vyskytuji při téměř každé lidské činnosti. Porovnávat počty smrtelných úrazů se současnou armádou je poněkud nedomyšlené. Bylo by třeba porovnat počty tehdy sloužících vojáků se současnou armádou, která se pohodlně vejde na Strahovský stadion i s velkou částí své techniky. K úrazům a mimořádným událostem docházelo v armádě tak, jako v jiných oborech lidské činnosti především v důsledku nekázně a nedodržení bezpečnostních předpisů a pracovních postupů.
To, že v armádě docházelo k sebevraždám opět souvisí s psychologickým vyšetřením před nástupem na vojnu. Mnoho vojáků již na vojnu nastoupilo s psychologickými problémy a nástup na vojnu, odtržení od rodiny a známých a náročnost služby mohlo být tou pověstnou poslední kapkou .
