Příroda sama nás chrání před přírodními katastrofami

26. prosince 2004 nikdo nečekal, jak krutý bude tento den pro 220 000 lidí, kteří se dalšího dne již nedožili. V Banda Aceh na Sumatře najednou ustoupila voda v některých oblastech až o čtyři kilometry a pak nastalo peklo. Místy až 30metrová tsunami dopadla drtivou silou na pobřeží a valila se do vnitrozemí, aby posléze odtekla zpět se všemi plovoucími troskami, které rozervaly vše živé, co bylo s nimi ve vodě v kontaktu. Celý svět vzpomíná na tento tragický den, který postihl zejména indonéskou Sumatru, Srí Lanku, Thajsko a Indii. Podívejme se na tuto událost z trošku jiného pohledu, který mohl změnit celou událost do výrazně menší katastrofy.

Vydali jsme se na výpravu do mangrove pobřežních lesů v Kostarice, kde si lidé výrazně uvědomují význam tohoto ekosystému nejen pro biodiverzitu, ale též pro člověka. Plavba tímto tajemným a místy až strašidelným lesem ve vás vzbuzuje různé představy a když ještě k tomu víte, že v něm žijí krokodýli američtí, tak se máte na pozoru.

Mangrovové lesy mají několik významů, kdy asi největším je obrovský potenciál pro biodiverzitu. Právě v tomto pobřežním ekosystému se rodí a líhne velké množství mořských živočichů a juvenilní stádia ryb, či korýšů a hledají zde útočiště před predátory. Žije zde obrovské množství krabů, kteří jsou potravou pro další zvířata. Mangrove jsou oblíbeným hnízdištěm ptáků, žijí zde hadi, ještěři a spousta bezobratlých živočichů.

Druhým významem je jejich ochranná funkce, kdy spletité a do sebe zamotané kořenové systémy vytvářejí doslova hradbu a ochranu před velkými vlnami, včetně tsunami. Do třetice se jedná o les, který chrání pobřeží před erozí, tedy jeho kořeny drží pevně půdu na svém místě, kterou by jinak odnesly vlny a neustále se opakující příliv a odliv, jenž mangrove pravidelně zatápí mořskou vodou.

Když si uvědomíme význam ekosystému mangrove lesů, tak nyní je čas na rekapitulaci toho, co se stalo v Jihovýchodní Asii v roce 2004 a proč byla vlna tsunami tak ničivá.

Právě Indonésie je známá svým nešetrným přístupem vůči životnímu prostředí. Ostrov Sumatra ještě před 100 lety pokrýval tropický deštný prales na více než 70% plochy tohoto 6. největšího ostrova světa. Dnes deštné pralesy ustoupili pěstování palmy olejové, eukalyptů, týku a dalších průmyslových plodin. Většina lidí si spojuje devastaci s deštnými pralesy, ale tento problém se týká všech ekosystémů, včetně mangrove lesů na pobřežích.

Lidé na Sumatře masivně devastují přírodu, vysoušejí mokřady, které odvodňují pro sázení palem olejových a kácí mangrove lesy pro budování infrastruktury pro chov krevet. Právě tento byznys je klíčovým devastátorem mangrove lesů. Dalším motivací ke kácení mangrove porostů je poptávka po cenném dřevu a usazování kalů a sedimentů z řek, které přitékají z měst a kontaminují zdejší prostředí jedovatými látkami, pesticidy a těžkými kovy z průmyslu, který je budován podél říčních toků.

Až příliš velké množství lidí si oblíbilo pokrmy z krevet, což má za následek celosvětovou obří poptávku po tomto mořském korýši. Buď se krevety loví vlečnými sítěmi, což má naprosto masivní devastační účinky na podmořský ekosystém, nebo jsou chovány právě v uměle vytvářených nádržích na vykácených plochách mangrove lesů, které ustupují tomuto byznysu. Zrovna na Sumatře a na mnoha dalších místech světa dostávají lidé dotace od států pro zřizování takových nádrží na krevety nebo to podporují Číňané a Japonci. Takto místní lidé odlesňují pobřežní oblasti a zbavují se ochrany před velkými vlnami.

Pokud zrovna nejste vegetariáni či vegani a neřešíte etickou stránku věci, tak je asi nejlepší volbou poptávat krevety z umělých chovů, které se však neodehrávají na vykácených plochách mangrovových porostů. Dokonce u nás v Česku taková nabídka existuje (https://cc.cz/prvni-ceska-farma-na-krevety-zacinala-ve-sklepe-ted-funguje-na-dvore-o-jeji-morske-plody-ma-zajem-i-rohlik/).

Další velký problém pro ekosystém mangrovníků je jeho zanášení plastovými odpadky a PET lahvemi, které se v bludišti kořenů zachytí po každé vlně období dešťů, která přináší řekami do pobřežních lesů velké množství odpadků z lidské civilizace. Zde pomůže jedině osvěta, třídění a recyklace odpadů, za což však nesou odpovědnost především vlády a korporace, jenž do přímořských zemí distribuují své plastové produkty, jako například Coca-Cola, Danone a spol.

V případě, že lidé vykácí mangrovové lesy, obnaží pobřeží a zbaví ho přirozené bariéry vysoce účinného kořenového systému, jenž dokáže ztlumit tsunami natolik, že nedojde k vraženému ničení valící se vlny a její dopady jsou výrazně nižší. Mangrove však nejsou jediným tlumičem tsunami. Druhým významným ekosystémem, který dokáže ztlumit vlny jsou korálové útesy, které jsou však v Indonésii též masivně ničeny.

Většina lidí si spojuje úbytek korálových útesů s globálním oteplováním, tedy zvyšující se teplotou mořské vody. Korálové útesy jsou však ničeny též fyzicky, takže v daném okamžiku lidmi. Na ostrovech se používají celé korálové bloky při výstavbě domů, celých vesnic a to i přes fakt, že je to již zakázáno. Korálové zahrady jsou ničeny místními rybáři. Ti používají stále k rybolovu trhaviny a kyanid, kterým tento mimořádně významný ekosystém velmi rychle zničí. Používáním vlečných sítí dochází k absolutní devastaci korálových porostů. Dále se na úbytku korálů podepisuje nešetrné kotvení lodí, či masivní turismus. Mnozí lidé na korálové útesy šlapou při svém špatně zvládnutém šnorchlování a koupání, nebo je výrazný problém s používáním běžných opalovacích krémů a to i přes fakt, že už lze koupit opalováky „coral safety“. V neposlední řadě jsou korálové útesy ničeny sedimenty ve vodě, tedy zanášením útesů drobnými kaly. Tyto sedimenty se dostávají do oceánu z pobřeží a to zejména řekami v období dešťů. To jest přirozený proces. Pokud se však v daných oblastech masivně kácí tropické pralesy, je sedimentace díky erozi půdy a říčních břehů o to větší. V případě, že jsou sedimenty plné jedovatých látek, dílo zmaru jest dokonáno.

Asi nejjednodušším řešením je přestat konzumovat mořské živočichy, poněvadž tím ukončíte svůj podíl na devastaci oceánů a pobřeží jako mávnutím kouzelného proutku. Prostě teď! Dalším důležitým krůčkem je výměna nešetrných opalovacích krémů za ty šetrné, což je mimořádně jednoduchý počin. V případě, že se nejste schopni zbavit závislosti na krevetách, volte krevety z umělého chovu a čím kratší vzdálenost urazí, tím lépe, tedy ideálně „české“ krevety. Celkově o ochraně nebo devastaci životního prostředí dnes rozhoduje konzumní způsob života naší přelidněné společnosti a její obrovská kupní síla, kde poptávka ani nabídka nemá žádný strop. Právě z tohoto důvodu je náš každodenní život, včetně toho co kupujeme, jíme a spotřebováváme klíčovým faktorem v ochraně přírody.

Lidé by si měli uvědomit, že v případě zničení ochranných ekosystémů jakými jsou mangrovové lesy a korálové útesy v pobřežních vodách, dojde v případě velkých vln a tsunami k tragédii. Lidský svět vidí pouze lidské oběti a ztráty na lidském majetku, aniž by si chtěl připustit fakt, že si za následnou katastrofu mohou lidé vlastně sami. Navíc v minulosti bylo zvykem, že lidé nežili v zemětřesných oblastech přímo u pláží na pobřeží a měli své skromné příbytky na výše položených místech právě z těchto bezpečnostních důvodů. Říká se tomu moudrost. Dnes však lidé žijí podél pobřeží, rostou tak turistická centra jako houby po dešti, buduje se tam infrastruktura a pozemky tam šplhají do astronomických částech a přitom se jedná o nejrizikovější oblasti tam, kde se stýkají tektonické desky a hrozí zemětřesení. Místo, abychom zabránili devastaci pobřežních ekosystémů mangrove a korálových útesů, tak budeme budovat ochranné zdi, valy a vlnolamy za miliardy dolarů. Není to náhodou všechno obráceně? Kde je problém? V samotném základu naší společnosti, kdy je vše nastaveno na zisk. Chceme vydělat na ničení ekosystémů a následně utrácíme obrovské finanční prostředky z veřejných zdrojů na ochranu před tsunami. Samozřejmě, že i na tom někdo skvěle vydělá. Tedy profitujeme z ničení i následného neštěstí.

Nechci říci, že by si lidé mohli za 220 000 ztracených životů sami, ale je rozhodně na zamyšlení, jak se chováme k životnímu prostředí a jak dramaticky ho přetváříme k obrazu svému ve jménu osobního zisku a pohodlí. Na vině není zdaleka jen lidská populace žijící u pobřeží, která ekosystémy korálových útesů a mangrove lesů přímo ničí. Na vině jsou též ti, kteří produkty chované a získávané na vykácených plochách pobřeží kupují nebo s nimi obchodují. Je to globální problém, který je navíc umocněn mezinárodní dopravou, kdy může člověk konzumovat a kupovat produkty, jenž pocházejí z druhé strany světa.

Jedinou odpovědí a řešením tohoto složitého společenského problému je vést lidi k odpovědnosti a k tomu by měla sloužit masivně média a vzdělávací systém. O politický systém se zatím opřít nelze, nebo jen velmi sporadicky, poněvadž právě politická scéna není ochotná ani schopna chránit přírodu před devastačním chováním lidí a hlavně porušování zákonů dostatečně penalizovat. Navíc za tím hledejme byznys, který nevnímá životní prostředí jako důležitý prvek našich životů, což je kritická situace nejen do budoucna, ale již nyní. Ve své podstatě každý z nás je tak trochu viníkem, ale též může být každý z nás člověkem, který přírodu chrání nebo její ochranu podporuje tím, jak žije, co kupuje a podporuje.

Je to na každém z nás.