Článek
Poslední vlk v Čechách byl zastřelen v roce 1914 u obce Hrčava v Moravsko-slezském kraji v trojmezí u Polska, Slovenska a Česka. Poté zmizela tato šelma z našich krajů a začala se pravidelně objevovat až od roku 1999. Mezi tím se objevovali vlci velmi ojediněle. V roce 1976 se objevili vlci na Šumavě poté, co utekli ze zajetí v německém Altsschonau v NP Bavorský les. Mezi lety 1976 - 1983 bylo na české straně zastřeleno 10 vlků. Není vyloučeno, že zde došlo i k reprodukci. K dalšímu výskytu vlka došlo v roce 1996, kdy byl nalezen mrtvý vlk v Kašperských horách. O dva roky později byl sražen vlk autem v lokalitě Polečnic. O přítomnosti vlků v Beskydech nejsou žádné informace až do roku 1994, kdy se začínali objevovat ze Slovenska.
V bývalém Československu se mohli vlci lovit celoročně bez omezení až do roku 1975. V tehdejší době žilo v celém Československu pouze asi 40 vlků ve Východních Karpatech. V roce 1975 byla uzákoněna půlroční ochrana vlka v době rozmnožování, ale přesto se pravidelně odlovila třetina populace, tedy její přirozený přírůstek. Pojďme se podívat ještě více do minulosti.
Temná minulost a upalování vlků
Vlk byl lidmi odmítaným zvířetem již v dávné minulosti. Již od 12. století jsou zaznamenány první doložené informace o vybíjení vlků. V té době probíhala tzv. Evropská vesnická kolonizace a krajina byla masivně odlesňována. Lesy byly vypalovány, káceny a přeměňovány na zemědělskou půdu. Již tehdy začalo docházet ke zmenšování přirozeného prostředí vlka a vybíjení zvěře, tedy vlčí potravy. Konfliktů mezi lidmi a vlky začalo přibývat a vyhladovělí vlci se v zimě ve smečkách přibližovali k vesnickým obydlím a napadali dobytek. Již z této doby přichází první zmínky o organizovaném lovu vlků. Už během 12.-13. století se objevují zmínky o vybití vlčí populace v Polabí a Středních Čechách. Masivní nárůst lovu vlků přišel ve 14. století s používáním střelných zbraní, železných pastí a tluček. Též se k lovu vlků používali tzv. „vlčí jámy“, tedy zamaskované hluboké díry. Ze 14.-16. století pochází zprávy o četných napadeních člověka vlky, ale ne všechna jsou věrohodná. V mnoha případech mohlo jít o vraždy pocestných v lesích, které se svedly na vlky. Nálezy mrtvol ožraných zvířaty mohly vést právě k démonizaci vlků, aniž by měli tyto šelmy nebohé pocestné na svědomí. Lidem však bylo pravděpodobně bližší věřit hrůzostrašným historkám o krvelačných bestiích a vlkodlacích než na tehdy běžný lidský mord. V tom jsme se moc nezměnili. Nesmíme zapomenout na fakt, že v té době se schovávalo v lesích nemálo psanců, vyvrhelů, zbojníků a loupežníků, či dezertérů, kterým se náramně hodilo svést jejich zločiny na zdémonizované vlky. Oficiální lov vlků nastal v 17. století, kdy se začaly navíc používat jedy a vyhubení vlků se stalo oficiálním společenským cílem. Početnost vlčí populace výrazně klesla v 18. století a již nezbývalo mnoho k dokonání cíle vyhubení této šelmy. Posledním útočištěm vlků v Čechách se stala Šumava, kde byl poslední vlk zastřelen roku 1874. Osamělí vlci se objevovali i poté, ale životaschopná populace už se nenavrátila. V Beskydech se populace vlků udržela o pár let déle a úplně poslední český vlk padl roku 1914. Ojedinělé výskyty vlků se objevovali i později, ale většinou byli velmi brzy zastřeleni. Vyvražďování vlků by se dalo přirovnat k honu na čarodějnice a byli dokonce i případy, kdy byli vlci zaživa veřejně stahování z kůže či upalováni, prostě Středověk.
Návrat vlků do české krajiny
První věrohodné informace o návratu vlků pochází z Beskyd z roku 1994. To byl důsledek zvětšování vlčí populace na Slovensku, kde nedošlo nikdy k úplnému vyhubení vlků, medvědů ani rysů, na rozdíl od Česka. Návrat vlků však nebyl akceptován místními lidmi. Zemědělci nebyli na vlky zvyklí a nedokázali si chránit svá hospodářská zvířata. Situace byla velmi komplikována médii, která přilévala oleje do ohně a podněcovala nenávist vůči vlkům neuváženými a neodbornými informacemi. Lidé i na konci 20. století přisuzovali vlkům nadpřirozené vlastnosti. Nespokojenosti chovatelů ovcí využívali mnozí myslivci, kteří vlky pytlačili a začali se stavět do role ochránců vesnice. V roce 1996 byla vystřílena celá vlčí smečka v CHKO Beskydy, včetně šesti vlčat. V letech 1997 až 1998 bylo pozorování vlků nejnižší. Až v roce 2014 bylo potvrzeno rozmnožování vlčí smečky v CHKO Kokořínsko- Máchův kraj. V současné době se vlci vrátili a máme zde několik životaschopných smeček, jenž se pohybují stále hlavně v pohraničních oblastech. Občas se objeví zprávy o pohybu vlků přes Vysočinu a nedávno na Jižní Moravě, ale to jsou spíše ojedinělé případy. Pytlačení vlků stále v tichosti probíhá a mají to na svědomí mnozí myslivci, které není státní ochrana přírody schopna kontrolovat a ani se to po stráži přírody nechce. Největší brzdou ochrany přírody a biodiverzity je existence 88 000 zájmové skupiny lidí, z nichž mnozí žijí mentálně stále ve Středověku.
Monitoring vlků probíhá s pomocí fotopastí, které jsou klíčovým zařízením pro výzkum této šelmy.
Jak je u nás vlk chráněn?
U nás jsou vlci chráněni Úmluvou o ochraně evropské fauny a flory… (Bernská úmluva). Česká republika ji podepsala v roce 1997 jako jedna z posledních zemí v Evropě. Kromě toho jsou vlci chráněni zákonem o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. Vlk je u nás veden jako kriticky ohrožený druh, který nesmí být usmrcován, rušen, odchytáván a držen v zajetí. Je zakázáno s nimi obchodovat, včetně jejich kůží a jiných částí těl. Chráněny jsou též jejich biotopy, byť v tomhle je státní ochrana přírody opět velmi benevolentní až bezzubá. V roce 2000 u nás vstoupil zákon o náhradě škod způsobených zvláště chráněnými živočichy, tedy chovatelé, kterým vlci uloví hospodářské zvíře mají tuto škodu státem kompenzovánu. I přesto se mnozí chovatelé bouří a ruku v ruce s myslivci volají po odstřelu vlků. Jedním z takových lidí, jenž šíří dlouhodobě nenávist vůči vlkům je například Tomáš Havrlant, starosta obce Vernéřovice v Broumovských horách a mnozí další.
Proč je vlk v přírodě důležitý a máme se ho bát?
Vlk obecný je vrcholový predátor a je na vrcholu potravního řetězce. Loví spátkatou zvěř od srnčí a jelení zvěře, až po divoká prasata. Rád si obohatí jídelníček též o bobry a jsou známé případy, že loví i lišky. Je to mimořádně inteligentní a v přírodě důležité zvíře, fascinující psovitá šelma, která má své místo v ekosystému, a to i přes fakt, že se to mnohým nelíbí. Hovoří z nich však neznalost, nenávist a strach. Vlci regulují stavy zvěře v krajině, loví slabé a nemocné a jsou tak velmi důležitými zdravotníky lesa. Rozhodně to není zvíře, které by napadalo lidi, unášelo děti a v zimním období se shromažďovalo do početných smeček, aby napadali lidská obydlí. Nežijeme ve Středověku. To jsou mýty a lži, kterým však lidé záhadně rádi věří. Lidé věřili a mnozí stále věří na strašidla a vlk se do tohoto myšlenkového pochodu velmi hodí a zapadá to atmosféry strachu, který je stále hybnou silou společnosti a ovládání lidí. Poslední smrtelný útok vlka na člověka se odehrál v roce 1974 ve Španělsku, tedy před 51 lety! Je skutečně možné, že člověk rozumný se dokáže děsit a rozhodovat o osudu šelem na základě více než padesát let staré události? Jsme opravdu Homo sapiens sapiens? Jsme skutečně nastaveni na životní teorii „co kdyby“ a na základě toho se rozhodujeme a řešíme ještě nevzniklé situace? Ono „co kdyby“ totiž působí zcela devastačně a likvidačně pro celý tento svět, včetně našeho chování vůči zvířatům a přírodě.
O co jde lovcům a myslivcům?
Vlk je pro mnohé myslivce škodnou a rozhodně ho nechtějí ve svém revíru. Řešení je jednoduché, tedy zastřelit, chytit do želez nebo otrávit. Že je to nelegální? Kdo je zkontroluje? Myslíte, že se to neděje? Nenechte se mýlit. Lovecká lobby by velmi ráda dostala vlky na listinu trofejí a zpoplatnila jejich odlov. Vlčí trofej, tedy lebka a kožešina, či ocas je stále žádanou trofejí, která by mohla zdobit jejich výstavní síně, kde se kochají na trofejích mrtvých zvířat, kterým sebrali život. Tito lidé velmi rádi využívají všech prostředků k démonizaci vlků, chytí se každé stržené ovce a vehementně se zastávají chovatelů ovcí. Jejich propaganda zní: „Budeme čekat, až začnou vlci napadat děti?“ Společně volají po obnově odstřelu vlka a v případě slabé ochrany přírody, mediálnímu tlaku a lživé propagandě se jim to může podařit. Stačí jeden konflikt mezi vlkem a člověkem, který ani nemusí udělat vlk, ale ovčák nebo ho zapříčiní člověk a opět zahoří ohně a lidská omezenost spustí lavinu nenávisti a strachu, který povede k vybíjení vlků. Přesně o to totiž lovcům jde a Slovensko se svými medvědy je toho zářným a odstrašujícím důkazem.
Přijmeme vlka nebo bude opět vyhuben?
Pro mnoho lidí je dnes vlk úžasné zvíře hodné obdivu a respektu, ale pro většinu lidí je to stále démon, jenž v lidech budí přirozený strach. Přitom je pro nás mnohem více nebezpečných situací a lidských démonů, ale ta prehistorická hrůza z velké šelmy, která nás „může“ ulovit v mnoha lidech stále budí hrůzu a tento iracionální strach je devastátorem všeho živého kolem nás. Naše společnost má na vybranou. Buď vlka přijmeme a s tím přistoupíme i na bezzásahovou ochranu přírody, alespoň v národních parcích nebo odmítneme návrat divoké přírody a vlky opět zlovolně vyhubíme, tak jako v minulosti naši neznalí předkové. Je otázkou, zda se lidské myšlení za ta staletí změnilo, nebo zda jsme ty stejné lidské bestie, které ze strachu upalují, stahují z kůže zaživa a vybíjejí vše živé a silné jen proto, že se cítíme slabí a zranitelní. To jest otázka do pranice a každý si na ni musí odpovědět sám.
Návrat do Středověku nebo zvolíme 21. století?
Aktuálně bylo prokázáno, že byl otráven vlk jedem karbofuranem v NP České Švýcarsko, což nás jen utvrzuje, že určité skupiny lidí jsou nevzdělatelné, bytostně kruté a bezohledné. Z principu nehodlají přijmout nové vědecké poznatky a informace. Tito lidé se drží prastarých dogmat a jsou i dnes schopni používat jedy k trávení šelem a dravých ptáků. Rozdíl je v tom, že už zde jsou i lidé, jenž jsou ochotni a schopni vlky a další zvířata chránit. Takto v Čechách vznikla v roce 2024 iniciativa a projekt Prevence environmentální kriminality, která ve spolupráci s Českou společností ornitologickou a policií vytváří podmínky pro odhalování travičů zvířat. Pokud vám na vlcích záleží, můžete si nainstalovat mobilní aplikaci Hlášení zelené kriminality a hlásit masité jedové návnady a mrtvá zvířata s podezřením na otravu. Poznávací znamení je mrtvý hmyz na oběti či mase a křečovitá poloha těla, poněvadž zvíře umírá v krutých bolestech udušením. Stejně tak můžete hlásit i další podezřelé nálezy viz aplikace:
Mobilní aplikace Hlášení zelené kriminality je pomůckou k rychlému oznámení nálezů s podezřením na jedovou návnadu, otrávené zvíře a pytláctví.
Vyberte si, zda se chcete v přírodě bát, protože vám to někdo řekl nebo jste to četli, nebo zda přijmete fakt, že vlci neloví lidi a že nejnebezpečnější tvor na Zemi je člověk, lidská omezenost, nenávist, strach a lhostejnost. Středověk, nebo 21. století? Vyberte si, kam patříte.
Zdroje:
https://www.vlci.info/rozsireni/vlci-u-nas/
https://www.justicefornature.org/prevence-environmentalni-kriminality
