Ochrana divoké přírody je reálná válka, a proto vzniká JfN Ranger Club

Česká nezisková organizace Justice for Nature se pohybuje na tenkém ledě ochrany divočiny od roku 2014, kdy zahájila svoji první proti-pytláckou misi na Sumatře. Díky tomu se stala v roce 2018 členy International Ranger Federation a dnes dává vzniknout prestižnímu JfN Ranger Club na podporu kostarických rangerů, kde pracují od roku 2021 a podílí se na ochraně divočiny. Více informací nám k tomu sdělí projektová pilotka dronu a místopředsedkyně organizace Bc. Zuzana Koloušková.

Zuzko, jak jsi se k této práci dostala?

Na tohle je jediná odpověď. Prostě mi není jedno, co se děje s divokou přírodou a zvířaty. V roce 2011 jsem odletěla do Indonésie jako dobrovolník a už se do normálního života nikdy nevrátila. Otevřela jsem Pandořinu skříňku, zjistila, jak moc ničíme divokou přírodu a už nebylo cesty zpět. Kdyby veřejnost věděla, co se děje v reálném světě divoké přírody, asi by také změnila názor a místo zoologických zahrad a zajetí zvířat by raději podporovala přímou terénní kontrolu a ochranu. Je to o vědomí a přijetí reality. No a k práci s dronem jsem se dostala v rámci filmování, ale nakonec jsme to přetavili i do odhalování ilegálních aktivit v terénu.

Je to skutečně s devastací přírody tak zlé?

Věřte mi, že ano a asi ještě horší než si lidé dokáží představit. Pytláctví divokých zvířat jako zločin, trofejový lov jako zábava bohatých je zvrácenost, rozsáhlé lesní požáry spojené s pytláctvím a zemědělstvím devastují obrovská území vzácných ekosystémů, gigantická námořní lodní doprava znečišťující oceány a zabíjející velryby, či nadměrný průmyslový rybolov, který je schopen ročně vytěžit z oceánů giga tuny života jen pro pouhý marný a v podstatě zbytečný konzum. Věřte, že to je velmi děsivé téma.

Co dělat proto, aby se to zlepšilo, pokud to vůbec jde?

My jsme jako organizace dlouho pracovali na budování proti-pytláckých hlídek na Sumatře, ale bylo to v podstatě marné. Stálo to spoustu peněz, 10 let života a snah, ale ve skutečnosti se naši lokální lidé v proti pytláckém týmu nechtěli stavět proti místní komunitě, takže se sice odvedlo mnoho monitorovací práce v terénu, avšak efektivita potlačování pytláctví byla téměř nulová. Navíc bez kontroly to nelze dělat a spoléhat se na pracovitost Indonésanů bez vaší přítomnosti či na jejich morální a etický kodex, to je fakt naivní a velmi zkreslená představa. Kdo vám tvrdí, že to může fungovat, tak buď nezná prostředí, nebo lže. Z těchto důvodů jsme nakonec změnili místo působnosti a od roku 2021 zahájili postupně činnost v Kostarice. Zde jsme nalezli prostředí, které vyhovuje našim představám o funkčnosti ochrany divoké přírody. Tím vrcholným zjištěním ke změně bylo, že je třeba upustit od ekologického aktivismu a začít s respektem spolupracovat se státními úřady ochrany přírody a rangery v národních parcích. Faktem však zůstává, že kostarická státní ochrana funguje zcela jinak, než jsme znali v Indonésii, kde bylo velmi náročné korupční prostředí ve státních úřadech a nezájem potlačovat pytláctví. Tedy Kostarika byla dobrá volba.

Máte tedy pocit, že Kostarika je jiná než Indonésie?

Rozhodně a to ve všech směrech. Mentálně, kulturně, nábožensky, lidsky i environmentálně. Kostarická společnost je ekologicky více uvědomělá a spolupráce s národními parky je na zcela jiné úrovni. To je pro nás klíčové. Navíc je Kostarika malá země, velká asi jako Slovensko a má pouhých 5 milionů obyvatel, zatímco Indonésie má více než 18 000 ostrovů a kolem 300 milionů lidí. V tak velké zemi je složité vládnout, natož chránit divokou přírodu. K tomu si však člověk dojde časem.

Proč si myslíte, že je třeba chránit přírodu v Kostarice, když všude vidíme v televizi, že tam vše funguje?

Tohle je asi největší problém Kostariky, že má velmi pozitivní zelené PR a lidé neznají realitu, ale pouhý obraz turistického marketingu. Ve skutečnosti je to unikátní země oplývající světovým přírodním bohatstvím s největší biodiverzitou na její rozlohu, ale problémy s pytláctvím, ilegálním rybolovem v chráněných územích, dřevorubectvím a wildlife trafficking, tedy nelegálním odchytem a obchodováním se zvířaty, se jí nevyhnulo. Environmentální kriminalita je zde velký problém, který se však snaží skutečně řešit a přijímají spolupráci, alespoň taková je naše zkušenost.

Je právě toto zjištění důvodem vzniku JfN Ranger Club?

Jednoznačně to je ten hlavní důvod. Za těch pět let činnosti v ochraně přírody jsme v Kostarice spolupracovali s mnoha národními parky. Nelze nezmínit mezinárodní park La Amistad, kde jsme tři roky prováděli monitoring jaguárů amerických, NP Palo Verde, kam jezdíme pravidelně pomáhat s dobrovolníky a provádíme monitoring. V současné době si velmi vážíme otevření spolupráce s ACG Guanacaste, kde jsme přímo zapojeni do boje proti pytláctví v první linii. Tato země je nastavena na ochranu divoké přírody a je třeba ji podporovat, aby se tento vzor mohl postupně šířit do světa. Zjištění, že se zde plíživě rozmáhá pytláctví nás nemohlo nechat chladnými a přijali jsme svoji roli. Tou rolí je podpora rangerů a spolupráce na odhalování environmentální kriminality. Stejně tak se jmenuje i náš operativní tým Deteción de Delitos Ambientales. Jinak si představte, že je v Kostarice celostátně zakázán lov divokých zvířat, byly zde zrušeny zoologické zahrady či zakázány cirkusy se zvířaty. Mají zde 30 národních parků na 30% území země. Takový malý environmentální skvost na Zemi, jakýsi zeleno-modrý experiment, který je třeba chránit jako oko v hlavě.

Co to znamená ta první linie?

Státní ochrana přírody SINAC a MINAE, což je jako u nás AOPk a MŽP, má zřízenu sekci „kontroly a ochrany“, tedy ozbrojené rangery v první linii, kteří potlačují pytláctví. Právě s nimi nyní spolupracujeme a naším úkolem je v předsunuté linii odhalovat a doslova demaskovat pytláky a předávat jejich data rangerům a policii OIJ, což je environmentální kriminálka. O tomto způsobu ochrany přírody se nám tady v Česku může jenom zdát a máme se co učit. Je škoda, že v Česku o to nemá nikdo zájem. U nás se prostě ostrá akce v ochraně přírody moc nenosí.

Vy jste zřídili JfN Ranger Club, co bude jeho hlavním posláním?

Sdružovat lidi, jenž se stanou členy a z příspěvků budeme podporovat vybavení rangerů a zapojení moderních technologií do potlačování pytláctví. I přes fakt, že je v terénu méně rangerů, než by bylo třeba, dokážeme je posílit právě moderními technologiemi jako jsou drony, noční vidění, termovize, detektory pohybu atd. Klíčové budou drony s termovizí pro noční operace. Dále hodláme podporovat bezpečnost rangerů, tady se jedná především o neprůstřelné vesty a kvalitní radiové spojení.

Je to tak nebezpečné, že musí mít neprůstřelné vesty?

Vezměte v potaz, že jsme v blízkosti nikaragujských hranic a jejich pytláci a ilegální rybáři jezdí reálně lovit a zabíjet zvířata do Kostariky do ACG Guanacaste. V Nikaraguy už ta zvířata vybili. Tito pytláci jsou samozřejmě ozbrojeni dlouhými loveckými puškami a mačetami. V okamžiku odhalení jim hrozí, že jim bude vše zabaveno, včetně lodě a to je důvod k nebezpečnému konfliktu. Vědí, že když utečou, ujedou a nebudou chyceni, tak v Nikaraguy na ně nikdo z Kostariky nedosáhne a tak udělají vše proto, aby unikli. Mají li v rukou zbraně, použijí je i proti rangerům. Proto musí mít rangeři neprůstřelné vesty, proto musí být podpora ze vzduchu s načtením počtu zločinců v terénu, aby rangeři věděli, do čeho jdou a jakou zvolit strategii pro úspěšné zadržení a zatčení s minimalizací rizik a hrozeb. Kostarika sice nemá armádu, ale má rangery a policii, která tak i vypadá. Rangeři mají navíc policejní autoritu a tím pádem i pravomoce.

Je to nebezpečné pro váš tým?

Jsme v první linii s nimi a mnohdy v předsunuté linii bez nich. Ano, je to vysoký stupeň rizika, který přijímáme a děláme vše pro to, aby byly naše strategie úspěšné a též pro nás v rámci možností bezpečné. Vždy však do rizika jdete, tomu se nevyhnete.

Operujete na souši i na moři, kde to máte raději?

V obou případech je to skvělé, jen na moři přichází ještě rizika spojená s počasím v podobě silného větru, vln, bouřek, či blesků. Zase můžete monitorovat velryby a delfíny, potápět se se žraloky bělavými a chránit je před nelegálními rybáři. Na souši jdete zase po stopách jaguárů a pum, pátráte po pobytových znacích pytláků a monitorujete s fotopastmi. V obou případech je to zážitek, dobrodružství a naplnění.

Co nyní považuješ za nejdůležitější v rámci JfN Ranger Club?

V prvním případě to je vybudovat kvalitní a početnou lidskou základnu. 100 základních členů je 100 000 Kč, 10 diamantových členů je 2 a půl milionu a nyní bude záležet, zda si veřejnost, firmy a společnosti uvědomí, že mohou být součástí ochrany ekosystémově nejbohatší části Kostariky s nejvyšší biodiverzitou nebo že třeba mohou chránit nejohroženější ekosystém celé Střední Ameriky, tedy středoamerický suchý tropický prales. Pokud to veřejnost pochopí a to na mezinárodní úrovni, bude to šlapat jako dobře namazaný stroj. V první fázi musíme mít drony a na tom se již pracuje spolu s firmami Telink a DJI. Dále bychom chtěli kostarickým rangerům v červnu předat 10 neprůstřelných vest a nočních vidění. Chráníme nejen divoká zvířata, ale též životy a zdraví samotných rangerů.

Máš nějaké přání na této cestě?

Pomoci rangerům se zadržením co největšího množství pytláků, poněvadž tím reálně zachráníme stovky zvířat na souši a tisíce zvířat na moři. Každý zatčený pytlák či ilegální rybář nebo dřevorubec je velké vítězství pro rangery, národní park, ale též pro členy JfN Ranger Club. Ti pytláci však budou zadržení a zatčení zejména díky změnám v podobě zapojení moderních technologií do první linie ochrany divočiny. Bez toho to nepůjde! No a ještě by to chtělo více pořádných chlapů v ochraně přírody, tedy těch, kteří chtějí zvířata opravdu chránit v první linii.

Koho hodláte oslovit za členy a jsou nějaká omezení?

Omezení jsou, tedy žádní myslivci a trofejoví lovci či sportovní mořští rybáři, ti mají bránu zavřenou. Nejsou to lidé s etickým kodexem k přírodě a zabíjí zvířata pro zábavu, trofeje, zvrácený zážitek nebo pro peníze a to se mezi námi netoleruje. Dále mají stopku obchodníci se zvířaty, tedy žádné zverimexy, žádné zoologické zahrady. Jinak je brána otevřena všem lidem a firmám, které spatřují v divokých zvířatech hodnotu jinou než obchodní komoditu, trofej na zdi nebo plný mrazák, či atrakci v kleci. Žádný takový enviro-bizár nechceme v JfN Ranger Club tolerovat a vytvářet podmínky pro manipulaci, že lovem chráníte zvířata, jak se někteří lovečtí PRisté snaží lidem implementovat do mozků. Tyto lži nehodláme podporovat a pomáhat dělat lidem zelené PR, kteří ničící biodiverzitu.

Zuzko, děkuji za rozhovor a budeme přát mnoho štěstí. Já osobně se členem JfN Ranger Club rozhodně stanu.

Mockrát díky.

Závěrem: Etický kodex je důležitý

JfN Ranger Club si zakládá na spolupráci s rangery a etickém kodexu, což není dnes vůbec běžné a i z těchto důvodů má částečně zúženou členskou základnu a finanční podporu. Jedná se o jedinou neziskovou organizaci svého druhu v České republice, která jde touto cestou a neohroženě podporuje činnost rangerů, kde s nimi též operuje v první linii ochrany národních parků a biodiverzity v Kostarice.

Více se o nich můžete dozvědět na www.justicefornature.org