Článek
Vydejme se v čase zpět na Slovensko do doby, kdy relativně fungovalo právo a environmentální policie. Bylo to v době před nešťastnými volbami, které dosadili do politických pozic na MŽP SR myslivce a trofejové lovce. Dnes by se tento případ odehrál úplně jinak, ale tehdy jsme měli naději.
Skupina dobrovolníků Justice for Nature a spolku Prales deťom se vydala do terénní akce v Kremnických vrších, kde měla jeden důležitý úkol, kontrolu fotopastí. Byl nádherný barevný podzim a slovenská divočina hrála všemi barvami. Po mnoha kilometrech prudkými svahy a po hlavním hřebeni jsme se blížili na vrcholové louky nad obcí Nevolné. Ta v minulosti negativně proslula jednáním svého starosty, který šířil lži a nepravdy o napadení místního pasáka ovcí medvědem. Nakonec se ukázalo, že celý ten příběh proběhl jinak a k žádnému napadení člověka medvědem vůbec nedošlo. Pasák medvěda viděl na větší vzdálenost, ale pastevečtí psi ho svým štěkotem zahnali do lesních porostů. Chudák medvěd z toho měl větší trauma než následně diváci v médiích, které vypustili srdcervoucí napadení medvědem do éteru celého Slovenska. Takhle totiž myslivci postupně dostávali za nehty slovenské vesnice strach, až se jim to nakonec povedlo.
Monitorovací tým Oko medvěda v akci
Bylo po poledni a náš monitorovací tým se blížil k myslivecké kazatelně, jak příznačně říkají uzavřenému posedu. Již na větší vzdálenost jsme viděli, že zde něco nehraje. Před posedem byla hromada nevhodné potravy, kterou myslivci částečně zvěř krmili a zároveň vnadili k jednoduššímu odstřelu. Hned vedle hromady krmiva však ležela mrtvá laň, nebo spíše její ostatky. Byla tam hlava, kůže a všechny čtyři odsekané nohy ležící vedle ní, jako by ji někdo smotal do úhledného balíčku. Na lani nebyla žádná plomba, která by označovala její legální odlov, tedy se zde jednalo o podezření na trestný čin pytláctví přímo 50 metrů před mysliveckým posedem. Nebylo pochyb, kdo tento čin spáchal, ale bylo třeba více pátrat a jednat. Na hromadu krmiva i zbytky laně mířila fotopast. Tu jsme následně zkontrolovali a našli na ní staré záběry, ale toho, kdo tam laň zastřelil a zpracoval, či přivezl, to jsme nezjistili. Baterie byly vybité. Vše jsme stáhli, pečlivě nafotili a rozhodovali se, co s tím.
Nález zbytků těla laně před mysliveckým posedem v oblasti výskytu velkých šelem nevěstil nic dobrého.
Nejdříve jsme se obrátili na Správu CHKO Šťavnické vrchy, pod které tento region spadal, ale ti nám odpověděli, že nemají nikoho, koho by tam poslali. Snad prý zítra, ale to už mohlo být pozdě. To nás hodně naštvalo, poněvadž jsme na strážce přírody spoléhali. Hlídkovali jsme s kolegy u místa a během pátrání po okolí našli mnoho silných kostí, které rozhodně patřily velkým savcům. Kosti a celé páteře byly roztahány po širokém okolí. Po nějaké době se objevily ovce a s nimi zdejší bača, který nám tvrdil, že tady medvědi a vlci strhli jelena a roztahali kosti po okolí. Jeho příběh byl poutavý pro turisty z města, ale k těm my nepatřili. V té době už jsme druhým rokem monitorovali velké šelmy na středním Slovensku a prováděli sběr jejich trusu a srsti pro genetickou analýzu. Bylo nám jasné, že jsme narazili na levárnu, kterou měli na svědomí místní polovníci, tedy myslivci.
Nakonec jsme to zabalili a vrátili se zpět na základnu. Právě ten den jsem slavil narozeniny a to jsem ještě netušil, jak budou zajímavé. Místo narozeninové oslavy jsme kontaktovali envirokriminálku v Bánské Bystrici a ti nám sdělili, ať se obrátíme na místní obvodní oddělení v Kremnici a až přes ně na odbor environmentální kriminálky. Běžný postup.
Noční výjezd do hor
Zpět do Nevolného jsme se vrátili asi o půl osmé večer. Před zdejším Obecním úřadem čekalo policejní auto a v něm dva otrávení policajti. Hned na úvod nám sdělili, že vědí kdo jsme a úplně s námi nesouzní, co se medvědů týče. Zasmáli jsme se tomu a já jim sdělil, že jsem bývalý kolega a nyní chráníme místo lidí zvířata. Tomu se zase zasmáli oni. Snažili jsme se je dostat do kopců k nálezu laně, ale vymlouvali se, že na to nejsou připraveni, nemají terénní auto a prostě se jim tam nechtělo. My je bombardovali fotkama a snažili jsme se jim vysvětlit, že potřebujeme na místo povolat envirokriminálku, což v úvodu odmítali s odůvodněním, že vlastně ani neví, co se tam stalo. No a my znovu, tak jedeme nahoru! Policie sice terénní auto nemá, ale my ano. I to odmítli. Začalo nám připadat, že se zde hraje o čas a pojali jsme důvodné podezření, že to tam nahoře někdo uklidí. Nakonec jsme přetlačili jejich neochotu a oni oznámili na envirokriminálku, že se jedná pravděpodobně o trestný čin pytláctví a my měli vyhráno. Další tři hodiny jsme čekali, než dorazil vyšetřovatel s kolegou, veterinář a policejní technik až z Bratislavy. Před Obecním úřadem to vřelo a místní připité publikum nám dávalo jasně najevo, co i o nás myslí. Slova o ekoteroristech jsme slyšeli již mnohokrát, tedy žádná novinka. Čekali jsme bitku, ale nakonec se stáhli do hospody, kde se posilovali alkoholem a chlapáckými gesty. Po desáté jsme byli komplet a čekali jsme na mysliveckého hospodáře a předsedu mysliveckého sdružení Nevolné. Když dorazili, chovali se arogantně a sprostě, zda prý nevíme my i policie kolik je hodin a co je za den. Druhý den byl státní svátek. Oba měli lehce připito. Když se dozvěděli, že se pojede nahoru do kopců, tak spustili sprchu nadávek, ale my si to neuvěřitelně užívali. Dostat z postele nebo hospody tyto dvě indiviua a přinutit je nasednout do aut a vyrazit v noci, chladu a posléze dešti k mrtvé lani před posedem, už to byl totální majstrštych. Když myslivecký hospodář, mimo jiné veterinář sdělil, že se policajti chovají, jako by se nahoře v lese stala vražda, tak policejní veterinář odvětil: „ale tam se vražda stala“, tak jsme věděli, že je míč na naší straně, jak by řekli fotbalisté.
Policejní výjezd ve spolupráci s Justice for Nature a Prales deťom měl za úkol odhalit pytláctví a možná i přípravu na nelegální lov medvědů a vlků.
Celá delegace policistů, naštvaných myslivců a nás tří za Justice for Nature a Prales deťom, jsme se šplhali terénními auty vzhůru do hor. Po jedenácté hodině v dešti jsme byli u cíle a já se modlil, aby tam něco bylo. Nakonec jsme měli štěstí. Evidentně tam někdo byl a s kadáverem laně manipuloval, zmizela fotopast, ale to důležité tam bylo. Mrtvá laň. Enviro-kriminálka ohledala místo nálezu vyhodnotila, že se jedná o podezření trestného činu pytláctví a mezi čtyřma očima nám sdělili, že se zde jedná o přípravu na pytláctví velkých šelem. Bum, povedlo se! Myslivci sice neustále prskali, ale nebylo jim to nic platné. Při návratu do Nevolného jsme zjistili, že policejnímu technikovi někdo prořízl na služebním autě ve vesnici pneumatiky. Policajti byli hodně naštvaní, ale nikoliv na nás. Naopak jsme měli pocit, že to berou vážně stejně jako my.
Zastřelená laň byla na místě, byť bylo vidět, že na místě činu někdo byl. Člověk i šelmy.
Nakonec předseda Prales deťom Tomáš podával výpověď v Kremnici na obvodním oddělení až do půl čtvrté do rána a my čekali venku v autě. Byla zima a pršelo, ale nás to hřálo u srdce, že jsme to nevzdali! Dělali jsme to nejen pro sebe a svůj pocit, ale hlavně pro tu laň a další zvířata, která jsou zabíjena pro zábavu a trofeje a těm, kteří tam činí to neustále prochází.
Naše organizace postupně získávála zkušenosti a též jsme vycházeli z faktu, že předseda Justice for Nature je bývalý policista z kriminálky. Nakonec jsme vytvořili speciální výjezdový tým Prevence environmentální kriminality a začali pomáhat řešit tyto věci v České republice. Na Slovensku se vše změnilo a nutno konstatovat, že k horšímu. Nová garnitura se zbavila všech důležitých lidí a odborníků nejen na Státní ochraně přírody SR, ale též na Správách národních parků a dokonce i na envirokriminálce. Personální čistka proběhla též na MŽP SR. Bylo to brutální převzetí moci, které veřejnost vůbec nepostřehla. Dokonalé vrtěti psem. I přesto jsme s mnohými slovenskými kolegy v kontaktu a snažíme se jim pomoci zviditelňovat reálnou situaci a bezpráví, které se na u našich východních sousedů děje nejenom na zvířatech, ale též lidech v ochraně přírody.
Mimořádně důležitá mobilní aplikace pro hlášení zelené kriminality může v Česku hodně pomoci s odhalováním této trestné činnosti.
Dokud nezačne veřejnost hlásit nálezy s podezřením na environmentální kriminalitu a pokud se do tohoto problému nezačne angažovat neziskový sektor, tak není šance zjednat nápravu zločinů a křivd páchaných na divokých zvířatech. Právě z těchto důvodů vznikl výjezdový tým PEK, který jedná v terénní akci a pomáhá lidem s řešením zelené kriminality.
