Pytláctví okrádá nás všechny, na Sumatře i v Česku

Na Sumatře v Indonésii žije v deštných pralesích nejmenší poddruh tygra. Je jím úchvatný tygr sumaterský (Pantera tigris sumatrae), kterých nežije v divočině více než 400-500 jedinců a je to sumaterský endemit. Důvodem jeho kritického ohrožení je masivní odlesňování pralesů z důvodů pěstování palmy olejové a pytláctví pro tradiční asijskou medicínu.

Čtyři stupnice viny

Na prvním stupni tohoto problému stojí pytláci, kteří ohrožené druhy zvířat chytají do pastí a střílí za účelem výdělku. Finanční profit z pytláctví je pro ně natolik nízký, že jsou nuceni takovou zločinnou práci dělat opakovaně a stále dokola. Je to sociální problém daných oblastí, který však není omluvou těmto lidem páchajícím tuto trestnou činnost.

Na druhém stupni je překupník, který zvířata od pytláků vykupuje, následně zabíjí, stahuje z kůže, vytváří z nich prodejní artikl, materiál, jenž poté s vyšším profitem prodává k dalšímu zpracování (produkty z kůží hadů a varanů) nebo do restaurací (maso). Zde už nacházíme lidi s o trochu vyšším intelektem, obchodníčky se smrtí a bolestí.

Třetí fází je prodejce, který vydělává nejvíce. Ať už je to výrobce produktů z hadích kůží, nebo majitel obchodu či restaurace, která ve svém menu nabízí maso z volně žijících živočichů, oba jsou klíčovou silou této mašinerie. Tohle už je ryzí obchodník.

Poslední fází tohoto mezinárodního organizovaného environmetálního zločinu je ten, co koncově kupuje, tedy zákazník. Ten má sice pocit, že nemá ruce od krve, ale je hybnou silou celého zločinu a vytváří poptávku. Je finálním prvkem celého tohoto zoufalého příběhu, v němž zvířata krutě trpí, umírají otřesnou smrtí a lidé bohatnou nebo utrácí nemalé peníze za to, aby měli něco nesmyslně „výjimečného“ na talíři, na sobě nebo v sobě.

Právě tato poslední fáze se týká mnohých z nás, kteří vědomě nebo nevědomě podporují tento byznys na svých cestách nákupem suvenýrů či ochutnává v restauracích exotické pokrmy, jejichž ingredience tvoří zvířecí produkty.

Černý trh se zvířata - Kuala (Sumatra)

Pokud chce běžný člověk vědět, jak to vypadá na místech, kam pytláci a jejich rodinní příslušníci vozí na prodej odchycená zvířata, tak to není úplně jednoduše dostupné. Jsou to prostory v odlehlých uličkách, kam moc lidí nezavítá. Jeden z takových černých trhů se zvířaty je v malém městečku Kuala mezi Binjai a Bohorokem na Sumatře. Každý turista jedoucí směr Bukit Lawang z Medanu toto místo míjí, aniž by tušil, co se skrývá za plechovým plotem a bránou v jedné z bočních uliček.

„Když jsme poprvé vstoupili do tohoto místa jako falešní „zájemci“ o zvířecí produkty, tak jsme hrůzou přestali dýchat. Všude kolem nás byl neskutečný zápach, zaschlá krev a kakofonie zoufalých zvířecích hlasů. Skupinka mužů zaživa porcovala žáby, aby je poté stahovali z kůže a připravovali na prodej. Kam? Do čtyř milionového Medanu a speciálně u žab dále až do Francie, jak nám sdělil čínský majitel tohoto temného místa. Muži u této děsivé práce kouřili hřebíčkové cigarety bez filtru a hlasitě se smáli, jak se žáby ještě hýbou. Varani byli v barelech, a ty, které teprve vykupovali od místních a vážili je, ti měli svázané nohy za zády. Většina z nich měla zlomené prsty a vykloubené končetiny. Krajty mřížkované byly v pytlích a když přišel jejich čas, byly stahovány z kůže. Naprosto zničují byl pohled na situaci, kdy suchozemské želvy klapavky vysekávali zaživa z krunýřů. Nabízeli nám zde dokonce tygří zuby a drápy. V hlavě nám pumpoval vztek, ale museli jsme zachovat klid, abychom důkazy o tomto místě vynesli na světlo světa a předali to úřadům. Trvalo celá léta, než si úřady na čínského majitele došláply a provedly tam kontrolu. Jak to vypadá dnes nevíme, ale chystáme se toto místo po létech opět navštívit,“ říká jeden z členů tehdejší operace, která probíhala v utajení.

Green Patrol v akci

U vesnice Batu Katak v okresu Bohorok právě vyráží do terénu proti-pytlácký tým Green Patrol. Těžké batohy na zádech a v nich vybavení na přežití v divočině na osm až deset dní, včetně fotopastí. Jen málokdo u nás tuší, že je tato parta komunitních rangerů kompletně podporována z České republiky.

Největším nebezpečím pro tygry jsou samozřejmě pytláci, kteří je loví buď střelnými zbraněmi nebo nastražují v pralese nášlapné pasti, jakými jsou pytlácká oka z ocelových lan nebo čelisťové pasti, železa. Tento způsob lovu je mimořádně krutý, poněvadž chycené zvíře může umírat v pasti celé dlouhé dny i týdny. Pytlácká oka jsou standartní způsob pytláctví na Sumatře. „Mnohokrát mi na proti-pytláckých hlídkách s naším týmem tekly slzy, když vidíte v pastech mrtvá zvířata, ale víte, že si je musíte utřít a jít dál,“ dodává místopředsedkyně Justice for Nature, Zuzana Koloušková. Tým Green Patrol se pod záštitou spolku Justice for Nature (dříve Prales dětem) věnuje monitoringu a ochraně tygrů sumaterských v Indonésii již od roku 2014, kdy byl zahájen monitorovací program Oko tygra. Poptávku po tygřích produktech, jako jsou kosti, kožešina, vousy, oči, vnitřnosti, sušené penisy, drápy, zuby atd., vytváří zejména tradiční asijská medicína postavená v tomto případě zejména na pověrách a bludech. Afrodiziaka, zahánění zlých duchů a podobně ničí biodiverzitu tohoto světa a týká se to všech kontinentů.

„V současné době je Green Patrol v terénu 10 dní v měsíci, ale rádi bychom byli v terénu častěji,“ říká velitel týmu Jusli. „Ideální by bylo dostat tým 6-8 mužů do terénu 20 dní v měsíci, včetně hlídkové činnosti v rezervaci Green Life Sekelam, kterou hodláme v roce 2025 začít opět rozšiřovat.“ podotýká Milan Jeglík, její zakladatel. Tato rezervace se strážní věží leží na hranici s národním parkem Gunung Leuser a je klíčovým místem pro ochranu této mimořádně důležité oblasti. Žijí zde nejen tygři sumaterští, ale též orangutani a sloni sumaterští nebo medvědi malajští. Zároveň je důležité, aby Green Patrol opět začala řešit konflikty s tygry, jako tomu bylo před covidem. To všechno je však závislé na finančním rozpočtu a podpoře.

Jak neroztáčet kola obchodování se zvířaty?

Pojďme se nyní podívat, jak se chovat, abychom nebyli součástí tohoto temného byznysu obchodování se zvířaty a částmi jejich těl. Ve skutečnosti je to jednoduché. Nekupovat produkty ze zvířat, a to ani v případě, že nám někdo tvrdí, že nám to pomůže zdravotně či je to z umělých chovů. Je to celé jeden velký podvod. Dále se nás to může týkat při návštěvách nejen asijských restaurací. Nabídka pokrmů z volně žijících živočichů, a to včetně těch exotických, je stále častější a je jakousi marnivostí, zvědavostí a rozmařilostí. Co k tomu lidi vede? Snaží se být zajímaví tím, že něco bizarního sní či koupí. Chtějí se pochlubit, že něco zvláštního ochutnali a tím vejít v obdiv u svých posluchačů a přátel. Že je to špatné? Nevadí, hlavně, že to je bizarní. Neuvědomují si, že každá taková porce zabíjí, týrá a ubližuje? Myslím, že naše zvědavost by neměla být zničující pro ohrožené druhy zvířat a jejich přežití. Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, co tím podporuje. Podotýkám, že se tento problém týká i mořských živočichů, kterých je čím dál méně a lidé si nespojují svůj konzum s jejich ohrožením, zabíjením a týráním. V realitě však takovou chobotnici a langustu nebo tuňáka na talíři nezabil zdaleka jen rybář nebo majitel restaurace, či kuchař, ale i ten, kdo za to zaplatil a s dobrým pocitem zkonzumoval. Zde však musí mít člověk vysoce nastaveno etické vnímání a nesmí se bát o tom přemýšlet, aby to pochopil a odmítl se na tom podílet.

Likvidace tygrů se týká i České republiky

I přes fakt, že u nás v Česku tygři volně nežijí, tak zde máme rozšířené chovatelství exotických druhů zvířat, včetně velkých kočkovitých šelem. V mnoha případech se jedná o velmi temný, ale výnosný byznys.

Speciálně u tygrů je naše země dosti známou destinací, v níž dochází k mezinárodní environmentální kriminalitě. Kromě chovatelů, kteří si na vlastnictví velkých kočkovitých šelem hojí svá ega, jsou známé případy tygřích jatek v Žatci a zapojení českých chovatelů do chovu tygrů pro tradiční asijskou medicínu ve spolupráci vietnamskou komunitou. Záhadná úmrtí dospívajících tygrů v chovech nejsou ničím výjimečným. Pohlavně dospívající tygři však mají pro asijskou medicínu velkou cenu. Můžeme mnohdy jen spekulovat, proč takto mladí tygři ve věku kolem tří let nečekaně umírají a kde končí části jejich těl. Tyto skutečnosti vystřelily naši zemi na černý seznam mezinárodního zločinu spojeného s obchodováním s ohroženými druhy zvířat a částmi jejich těl. Pomineme-li tento zločin, tak ani samotné chovatelství velkých šelem není v pořádku a držet celoživotně v zajetí taková zvířata je minimálně etickým přešlapem, který musíme jako společnost začít řešit. Zajímavé je, že lidé typu Karlos Vémola a spol budou mít své vlastní ZOO s šelmami, ale na ochranu volně žijících tygrů nedají ani korunu, ale na druhou stranu, která organizace by takovou podporu přijala?

Jak být nápomocen při ochraně tygrů?

Mnoho z nás si říká, jak pomoci na ochraně tygrů? Jen málo lidí zatím ví, že byla v roce v listopadu 2013 v Indonésii na Sumatře založena proti-pytlácká hlídka Green Patrol, která je složena z Indonésanů z vesničky Batu Katak. Šest až osm mužů zde pravidelně už 11 let vyráží do terénu národního parku Gunung Leuser (NPGL) a jeho ochranného pásma, aby monitorovali kriticky ohrožené druhy zvířat a chránili je před pytláctvím. Pátrají po ilegálních aktivitách společně s rangery NPGL a ničí pytlácké pasti. Dalším unikátem této iniciativy je fakt, že to po celou dobu financují Češi a Slováci v rámci projektu Green Life pod záštitou české neziskové organizace Justice for Nature (dříve Prales dětem). Tuto partu je možné podporovat a dávat jim práci. Přece jen je lepší, když se díky nám vrací domů otcové jako komunitní rangeři, než díky našemu nezájmu pytláci.

Zdroj: https://www.justicefornature.org/greenpatrol

Odhodlání musí převážit občasnou beznaděj

„Rozhodli jsme se nestát opodál s hlavou v dlaních, ale konat v terénní ochraně přírody. Tvrdě, nekopromisně, ale zároveň udržitelně ve vztahu k místním komunitám, aby to přijaly. Důležitá je spolupráce s národními parky a jejich rangery. V současné době jsme se jako členové International Ranger Federation připojili ke světové výzvě 30×30, jejíž cílem je do roku 2030 vytvořit na Zemi 30 % chráněných bezzásahových území. To znamená vzácné ekosystémy vykupovat, vytvářet soukromé biosferické rezervace a proti-pytlácké hlídky, provádět kvalitní monitoring, budovat vzdělávací centra a terénní základny pro hlídkovou činnost a organizovat dobrovolnické programy,“ říká místopředsedkyně Justice for Nature, Zuzana Koloušková, která se věnuje této misi s česko-slovensko-indonéským týmem od roku 2013 na Sumatře a od roku 2021 též v Kostarice, kde probíhá monitoring jaguárů amerických.

Prevence environmentální kriminality v Česku

Tak jako se s pytláctvím potýká společnost na Sumatře, stejně tak se tento problém řeší v České republice. Zatímco v JV Asii mizí ze sumaterských pralesů tygři či medvědi malajští, tak u nás díky pytláctví ztrácíme vlky, či rysy. Rozdíl je v tom, že v Indonésii jsou pytláci regulérní zločinci, či sociálně slabí muži místních komunit, tak naopak v našich lesích často pytlačí někteří státem a zákonem posvěcení myslivci. Právě tato komunita se podepisuje nad záhadně mizícími velkými šelmami z naší přírody, které si k nám po dlouhá desetiletí hledají cestu zpět ze Slovenska, Polska či Německa. Další rozdíl je, že na Sumatře není žádný legální lov či kácení lesa v národních parcích. Národní park je v tomto ohledu bezzásahový, zatímco u nás se v chráněných územích těží i loví zcela legálně s bezmocným nesouhlasem a někde i souhlasem státní ochrany přírody. Právě z těchto důvodů spolek Justice for Nature založil v České republice výjezdový tým PEK, který pátrá po environmentální kriminalitě a zjištěná data předává kompetentním úřadům nebo rovnou policii.

Řešením je Výzva 30×30

Každý člověk dnes pravděpodobně vnímá problém klimatických změn, jejichž příčinou je zejména ztráta původních ekosystémů a masivní úbytek biodiverzity pralesů i oceánů, ale i dalších ekosystémů. Uvědomíme-li si, že jeden ar vykoupeného deštného pralesa stojí stejně jako večeře pro dva s aperitivem v restauraci, je na zvážení, zda si párkrát za rok nebo za život takovou večeři neodpustit a nepřipojit se k výzvě 30×30 též a podpořit výkup vzácných a důležitých ekosystémů na Zemi. Právě tato výzva je cestou, která by nás mohla posunout vpřed v řešení destabilizace podmínek pro život na Zemi nejen pro divoká zvířata, ale též pro člověka. Vykoupit divokou přírodu dříve, než ji zničí ti, kteří chtějí z její devastace profitovat. Je to doslova válka o prostor. Když se nemohou dohodnout vlády na ochraně přírody, může vzít odpovědnost do rukou veřejnost. Možná právě 30×30 je skutečně splnitelný úkol pro lidstvo, které těžko příjme omezení v podobě topení v krbech, ale podpořit záchranu nejohroženějších ekosystémů jako společnou výzvu a cíl, by lidé podporovat mohli.

Zdroj videí: YouTube stránka Justice for Nature

Zdroj pro Výzvu 30×30:

https://www.cbd.int/gbf

https://www.cbd.int/gbf/goals

https://www.cbd.int/gbf/targets

https://iucn.org/sites/default/files/2023-09/30×30-target-framework.pdf

Zdroj k problematice tygrů v ČR:

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-cerstve-zabity-tygr-a-neuveritelny-smrad-vylicili-celnici-zatah-na-obchodniky-se-zveri-239615

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/k-cemu-se-v-cinske-medicine-vyuziva-tygr-zabijeni-tygru-berousek_1807181753_haf

https://www.investigace.cz/pytlaceni-mrtvych-tygru/

https://www.idnes.cz/praha/zpravy/kladensko-policie-uhynula-zvirata-tygri.A220524_185601_domaci_pitt

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-tygr-domaci-mazlicek-nic-vyjimecneho-rika-inspektor-po-pripadu-vemoly-241198