Článek
Na základě kontrol lodních deníků kapitánů velkých nákladních a kontejnerových lodí bylo zjištěno, že je ročně zabito na následky srážek s loděmi kolem 20 000 velryb. Jen těžko odhadnout kolik jich umírá v krutých bolestech či na následky vyhladovění po poraněních způsobených lodními šrouby nebo zamotáno v rybářských sítích, vyhozených lodních lanech a vlascích.
Pojďme se nyní podívat za našimi krajany, kteří provádí monitoring velryb ve Střední Americe. Musíme se vydat do Kostariky do provincie Guanacaste do malé vesnice Cuajiniquil do zálivu Santa Elena. Otázky budeme klást vedoucí fotografce programu Oko oceánu, Zuzaně Kolouškové, která zpracovává data pro mořského biologa Franka Garitu a spolupracuje s organizací Happy Whales. Zuzana Koloušková je zároveň druhou kapitánkou lodi The Spartan, lodním technikem, pilotkou dronu a to včetně nového dronu podmořského Chasing 2 Pro Max a projektovou potápěčkou. Dokonce má v Kostarice povolení pro vstup za velrybami do vody a jejich dokumentaci v jejich přirozeném prostředí.
Zdravím Zuzko, jak jsi se dostala k práci na monitoringu mořských savců v Kostarice?
Ahoj, to je dlouhý příběh, ale když ho zkrátím, tak jsme se s naší organizací Justice for Nature dozvěděli o výjimečnosti zálivu Santa Elena ve vztahu k výskytům keporkaků dlouhoploutvých a zároveň o jejím ohrožení v důsledku záměru určitých podnikatelských skupin o výstavbu obřího přístavu v zálivu velryb, což nás přivedlo na myšlenku bojovat za velryby na konkrétním místě v tomto čase. Dostali jsme tip od lidí z národního parku ACG Guanacaste na mořského biologa Franka Garitu a zeptali se ho, zda nehledá tým pro monitoring velryb. Posléze jsme v prosinci 2022 koupili loď The Spartan a od léta 2023 zahájili monitoring mořských savců v zálivu velryb Santa Elena, který je součástí IMMA reprodukční zóny keporkaků dlouhoploutvých San Juan del Sur - Papagayo Bay. Od ledna 2024 jsme se stali oficiálními asistenty Franka Garity a od července téhož roku získali povolení pro monitoring velryb pod vodou, což je jinak v Kostarice zakázáno.
To znamená, že v Kostarice žiješ a věnuješ se pouze velrybám?
Kéž by to tak bylo. Ano, v Kostarice žijeme, ale náš záběr činností je mnohem širší, takže nevíme, kam dříve. Máme zde dva projekty na ochranu divoké přírody. Projekt Green Life se zabývá ochranou pralesa a naše stejnojmenná pralesní biosferická rezervace leží v provincii Cartágo na hranicích s NP Tapanti. Zde máme pralesní základnu a provádíme monitoringy pum, ocelotů a dalších kočkovitých šelem, samozřejmě včetně tapírů a dalších nádherných zvířat. Tento monitoring se jmenuje Oko jaguára a navazuje na něj též spolupráce s národními parky La Amistad, Tapanti, La Cangreja a nově s NP Santa Rosa, který je součástí ACG Guanacaste. Speciálně v La Amistad a Santa Rosa provádíme monitoring jaguárů amerických. Náš akční rádius je vlastně po celé Kostarice od panamských hranic na jihu po nikaragujské na severu. Součástí této činnosti je též odhalování pytláctví. Druhý projekt Blue Life se zabývá ochranou oceánu a monitoringem mořských savců v zálivu Santa Elena, kde máme zároveň vybudované oceánské centrum. Od letošního léta se začínáme věnovat též monitoringu rejnoků mant (Manta birostris) na našem oceánském projektu. No a v Kostarice žijeme vždy v období migrací keporkaků dlouhoploutvých a na jaře a na podzim jsme doma v Česku, kde pracujeme na EVVO projektu Nejbohatší ekosystémy planety Země (www.nepz.cz) a vzděláváme děti a mládež o divoké přírodě. Náš život je hodně pestrý, dobrodružný a též prospěšný. Jsem ráda, že to mohu dělat, byť to příliš mnoho lidí neocení.
Projektová loď Sparťan plní důležitou roli při monitoringu mořských savců v zálivu Santa Elena v Kostrarice a ročně potřebuje udělat 50-70 plaveb.
Kolik vás to dělá a s kým na těchto projektech spolupracujete?
Klíčovými osobami projektů v Kostarice jsem já a můj přítel. Oba jsme kapitáni lodi i zkušení potápěči. Přítel má více než 5000 potápěčských ponorů, já něco k šestistům. Každoročně na sezónu velryb nám přijíždějí pomáhat naši kolegové z organizace Justice for Nature a důležití jsou též dobrovolníci. To se týká především období od prosince do března a od července do září. Kostarika je totiž unikátní v tom, že sem připlouvají na svých migracích keporkakové dlouhoploutví od Antarktidy (červenec - listopad) a od Kalifornie (prosinec-březen). Celých devět měsíců v roce sem připlouvají tito obři oceánů za rozmnožováním, námluvami a rozením i výchovou mláďat. Je to fascinující. Pokud by měl někdo zájem, může se přidat. Kromě dobrovolníků a našich členů organizace úzce spolupracujeme se čtyřmi biology. První z nich se jmenuje Frank Garira a je to mořský biolog, jenž monitoruje a studuje mořské savce desítky let. Druhým je též mořský biolog Jeffry Madrigal Messa, jehož specializací jsou rejnoci manta. S ním jsme zahájili spolupráci od letošního roku a budeme mu asistovat na monitoringu mant (Manta birostris) od léta 2025. Třetím je biolog Luis Fonseca Pato, jemuž pomáháme s monitoringem jaguárů amerických v NP Santa Rosa. Nejdelší spolupráci máme s biologem Mike Moooringem z USA, jemuž pomáháme s monitoringem jaguárů v pohoří Talamanca Cordillera v mezinárodním parku La Amistad. Úzce spolupracujeme s rangery a správami národních parků, tedy se státní ochranou přírody SINAC. Jedním z našich přímých kolegů v Kostarice je ranger a bývalý delegát International Ranger Federation pro Střední Ameriku, pan Leonel Delgado Alonso Pereira. Jak sami vidíte, jedná se o mezinárodní spolupráci, jejíž cílem není zdaleka pouze výzkum, ale též přímá terénní ochrana kriticky ohrožených druhů zvířat v pralesích i v oceánu.
Kolik už máš fotek velryb a jaké to je s nimi být ve vodě? Nemáš třeba strach, že ti takoví obři ublíží?
Fotky velryb už ani nepočítám, ale musím je všechny evidovat. Zde je hlavní vyfotit ocasní ploutve při zanořování z břišní strany. Říká se tomu „flug“. Důležité jsou též ploutve hřbetní nebo poranění na těle. Podle toho se dají jednotlivé velryby identifikovat. Právě tato data posílám na „Happy Whales“ a oni nám zase posílají jejich trasování. Co se týká jejich dokumentace pod vodou, tak to není tak jednoduché, poněvadž v zálivu Santa Elena je spousta planktonu a tak je zde po většinu roku horší viditelnost. Navíc jsou zde velryby dosti plaché a nejsou zvyklé na lidi ve vodě, což je dobře. Komerční „whale watching“ a plavání s velrybami není pro život velryb nic pozitivního, byť je to cesta, jak velryby lidem přiblížit, ale ve většině případech je to jen turistický byznys. Je to něco za něco, ale přiznám se, že to nemám moc ráda, když se ze zvířat dělají turistické atrakce a komerční cíle masového turismu. Aby nebyl „whale watching“ pro velryby rušivý, musí mít přísná pravidla, musí se dodržovat vzdálenost i směr lodi od velryb. Nesmí se s nimi být příliš dlouho a nemělo by tam být mnoho lodí, které se na velrybách doslova střídají. Komerční plavání s velrybami považuji vyloženě za rušivé a škodící. Něco jiného je, když se jedná o výzkum, tedy vědecký a ochranný monitoring. To je jiný příběh. Když tedy vyjde počasí, nejsou vlny, je rozumná viditelnost a velryby jsou relativně v klidu, tak vstup do jejich prostředí je vždy ohromující a vzrušující. Ze začátku jsem měla trošku obavu, jak budou reagovat na přítomnost člověka matky s mláďaty, či divocí a nervózní říjní samci, ale jednoznačně, když vás nechtějí, tak uhnou a i přes svoji velikost zmizí jako blesk. Keporkakové nejsou útoční ani agresivní na člověka. Zatím jsem s nimi byla ve vodě párkrát, ale v roce 2025 bychom se v tom chtěli posunout. Snad bude více příležitostí a hlavně dobrá viditelnost. Monitoring pod hladinou se dá dělat většinou pouze v létě, poněvadž zimní monitoring je složitější kvůli větru, vlnám a hodně planktonu.
Jak vaše činnost velryby pomáhá chránit?
Abyste dokázali divoká zvířata chránit v jejich prostředí, musíte mít kvalitní data o jejich životě a migracích. Ochrana velryb není lokální záležitost, je to mezinárodní a doslova globální činnost desítek organizací a stovek vědců, kapitánů, potápěčů a fotografů, tisíců dobrovolníků, kteří táhnou za jeden provaz, nebo by aspoň měli. Například velryby připlouvající do zálivu Santa Elena urazí tisíce námořních mil, aby dosáhly míst vhodných pro rozmnožování. Putují do těchto míst statisíce let na stejných migračních trasách za vhodnými podmínkami a teplejší vodou pro rození mláďat. Na těchto dlouhých migracích je v současnosti čeká mnoho nástrah v podobě rybářských sítí, lan, lodních šroubů a obřích lodí, které je zraňují a zabíjejí. Ročně jich takhle zahyne kolem 20 000 a to nebude zdaleka konečné číslo. To jsou pouze přiznaná data z lodních deníků kapitánů lodí. Takže když znáte jejich migrační trasy, dokážete vyhodnotit kudy plují a kde se jejich pouť kříží s frekventovanými lodními trasami. Právě takové poznatky slouží k opatřením, která lze uvést v život pouze na základě kvalitních a hodnověrných dat. Například v našem zálivu velryb Santa Elena je dlouholetý mezinárodní podnikatelský záměr postavit šílený projekt „Suchý kanál“, který by spojoval dálnicí dva obří nákladní lodní přístavy na pacifické a karibské straně. Naše data ve spolupráci s mořskými biology slouží jako silný argument proti tomuto záměru. Navíc je značná část pobřeží tohoto zálivu velryb součástí NP Santa Rosa, je zde několik hnízdišť mořských ptáků, je zde významná oblast pro mořské želvy, takže všechny tyto poznatky a data slouží k zastavení jakéhokoliv záměru o průmyslové využívání zálivu Santa Elena a výstavby nákladního přístavu. Zvýšený pohyb velkých lodí, silné lodní sonary, hluk pod hladinou, znečištění zálivu a hrozba lodních havárií, to vše ohrožuje významnou reprodukční zónu keporkaků dlouhoploutvých, tedy právě kvalitní data by byla měla chránit záliv velryb před zničením a zastavit hrozby spojené s nešetrným byznysem, který by mohl velrybám a delfínům škodit. No a právě na základě takových monitoringů se historicky vyhlašují IMMA zóny, tedy Important Marine Mammals Areas (důležité oblasti mořských savců). Naše práce vede přesně k těmto cílům, tedy chránit mořské savce a jejich reprodukční zóny před průmyslovým využíváním.
Tým Justice for Nature a posádka Oko oceánu při zprovozňování podmořského dronu Chasing 2 Pro Max.
Jakým způsobem vám lidé pomáhají a jak se mohou zapojit?
Lidé se zájmem o velryby a delfíny se mohou připojit jako dobrovolníci. Připravujeme i speciální program Oceánograf JfN, který se bude zaměřovat vyloženě pouze na oceán a monitoring velryb a delfínů. Samozřejmě, že na takový projekt potřebujete kvalitní financování a v současnosti nám takto pomáhají školy, žáci, studenti, ale i podnikatelé a veřejnost formou Ambasadorství velryb (https://www.justicefornature.org/ambasador-velryb), které je platné vždy na jeden kalendářní rok. Jedna celodenní monitorovací plavba vychází na 5000 Kč, takže lidé mají příležitost takovou plavbu podpořit a získat krásný a prestižní certifikát Ambasador velryb. Dostávají fotografie, filmy, informace, příběhy. Je to pro nás klíčová pomoc a hodně se do toho zapojují děti ze škol. Ročně provedeme něco mezi 50 až 70 monitorovacími plavbami. Samozřejmě, že těch způsobů je více a vše se lidé dozvědí na www.justicefornature.org. Důležití jsou štědří sponzoři i drobní přispěvatelé po pár stovkách měsíčně. Připravujeme též speciální projekt spolupráce pro firmy, které se připojí k patronátu nad zálivem velryb, což se bude týkat též čištění pláží a mangrovových lesů, řešení odpadové problematiky v rybářském přístavu, osvěty, vzdělávání, práce s komunitou a nového plovoucího mediálního studia, které bude globálně informovat veřejnost o stavu oceánu, o velrybách a podmořském světě. Bude to mít vysoce vzdělávací a etický charakter. I přes fakt, že jako Češi nemáme oceán, tak to neznamená, že by nás to nemělo zajímat. Byla bych moc ráda, kdyby se tomuto tématu začala více věnovat média a celebrity.
Příliš mnoho lidí si u nás myslí, že se jich problémy moří a oceánů netýkají, poněvadž je doma nemáme. Co si tom myslíš?
Tohle by bylo omluvitelné za minulého režimu, kdy nemohli lidé cestovat a na pultech obchodů byla maximálně makrela nebo filé, či sardinky v konzervě. Dnes je vše jinak a jsme součástí globální konzumní společnosti, která využívá světové oceány i moře pro mezinárodní byznys a mezikontinentální dopravu, či jako smetiště. Ještě do poloviny minulého století nebylo možné přepravovat mezi kontinenty mořské ryby a jiné živočichy, poněvadž pro to nebyly podmínky a mrazící technologie. Stejně tak se plasty na trhu objevili ve 40.-50. letech minulého století. Všechno bylo více méně lokální nebo maximálně v rámci kontinentu, ale dnes je vše jinak. I u nás v Česku si můžete dát jakéhokoli mořského živočicha v obchodních centrech, a nejen v nich. Nabídka vytváří přetlak na oceán a poptávka vše umocňuje. Výběr sushi barů a restaurací s nabídkou mořských plodů, naše obchody jsou narvány konzervami s tuňákem, na internetu létají reklamy na aljašské tresky a naši lidé cestují na dovolené po celém světě a tam konzumují opět mořské živočichy nebo se dokonce účastní komerčního mořského rybolovu. Každé naše zakoupené zboží vyrobené na jiném kontinentu putuje skrze lodní námořní dopravu přes oceány a právě tyto lodě zraňují a usmrcují velryby a znečišťují oceán. Naše poptávka po mořských plodech umocňuje tlak na oceány a podporuje rybolovný průmysl. Nemálo českých podnikatelů si na tom udělalo lukrativní byznys a dováží do Česka mořské živočichy na prodej. Tedy jsme v tom až po uši a bylo by fajn se nad problémem přelovování a znečišťování oceánů zamyslet a zkusit alespoň podporovat projekty, které se snaží oceány a jejich biodiverzitu chránit. To nejmenší, co můžeme udělat a nebude nás to stát ani korunu, je omezit nebo vyřadit ze svého jídelníčku mořské živočichy a zvolit lokální českou nabídku, pokud už tedy na talíři ryby chci. Ty možnosti zde jsou, jenom chtít a připustit si, že jsem toho součástí a mohu s tím něco udělat.
Monitorovací tým Oko oceánu operuje vždy v období migrací keporkaků, tedy v zimě a v létě a v tuto dobu se k nim můžete přidat jako dobrovolníci.
Zuzko děkuji za rozhovor a co bys na závěr sdělila lidem k velrybám a oceánu?
Přála bych lidem, aby mohli alespoň jednou v životě velryby vidět a slyšet jejich zpěvy pod hladinou naživo. Je to neuvěřitelný zážitek, jak komunikují, jak se chovají, či se starají o mláďata. Ideální je samozřejmě takový zážitek prožít na monitoringu, ale takových možností moc není. Výskok samce keporkaka nad hladinu či jejich konkurenční chování v období námluv je neuvěřitelná energie. Jsem šťastná, že mohu být součástí této energie a příběhu Oko oceánu, který jsme sami vytvořili a uvedli v život v Kostarice. Pokud se někteří ze čtenářů tohoto článku rozhodnou, že by chtěli zažít monitoring velryb a připojit se jako dobrovolníci, či se stát Ambasadory velryb, tak moje energie do tohoto článku nebyla marná. Chtěla bych lidi požádat, aby dobře volili, co dělají na své dovolené u moří a oceánů, aby se nezapojovali do mořského sportovního rybolovu a pokud možno nekonzumovali ohrožené druhy mořských živočichů. Bylo by úžasné dát oceánům pár let čas na regeneraci a obnovení rybích populací, ale to bude vyžadovat omezení konzumu mořských živočichů. Rozhodně bych chtěla lidi poprosit, aby nenavštěvovali definária a jiná zařízení, v nichž drží v zajetí mořské savce, poněvadž se jedná o environmentální zločin. Přeji všem lidem, aby si užívali u oceánu relax, potápění, freediving, šnorchlování, surfovali, či pozorovali delfíny nebo velryby, ale vždy mysleli na fakt, že jsou ve velmi křehkém prostředí, které je domovem mořským bytostem, nikoliv nám lidem. Možná bychom se už neměli ptát, kdo jsou oni, ti jenž žijí v oceánu, ale mohli bychom si klást otázku: „Kdo vlastně jsme my lidé?“, že stále ještě nechápeme význam biodiverzity a ekosystémů a jsme lhostejní k jejich devastaci. Myslím, že je nejvyšší čas spolupracovat na ochraně všech ekosystémů divoké přírody a najít společnou cestu k jejich záchraně. To je můj vzkaz a velké přání vůči všem lidem na Zemi. Děkuji za příležitost se vyjádřit k tomuto tématu.
Odkazy:
https://happywhale.com/
