Článek
Zatímco se země česká zbavila vlků již v roce 19. století, kdy byl zastřelen poslední český vlk, tak na Slovensku k takovému vybíjení velkých šelem nedošlo. Vlci zde přežili feudály, monarchy, kapitalisty, komunisty i postkomunisty v kabátě kapitalistů, kteří se velmi rychle pasovali do rolí rádoby šlechty a začali obnovovat staré „tradice“. Oprášili omšelé lovecké zámečky a zahájili novodobobé lovy na divoká zvířata. Dnes již s výkonnými kulovnicemi s puškohledy a termovizemi, tedy jak se říká: „nikdy nevstoupíš do stejné řeky.“ Dnešní lov je již spíše popravou divokých zvířat, kdy myslivci usmrcují zvěř ze všudepřítomných a často luxusních posedů a kazatelen a jak již bylo řečeno s výkonnými zbraněmi, zateplenými botičkami a kabátky, poněvadž lovecká výstroj jde samozřejmě s dobou a vývojem společnosti. Ve většině případů je před popravčími věžemi ještě hromada krmiva či masitá újediště, aby to bylo jednodušší.
Hlas proti velkým šelmám sílí!
Zatímco v Česku mají svého Tomáše Havrlanta z Broumovska, který burácí už léta za odstřel vlků ve jménu ochrany ovcí a jejich chovatelů, tak Slovensko má svého Rudolfa Huliaka, jenž hřímá za odstřel medvědů a vlků. Lovecká lobby jásá a má své zástupce v politice, aby měl kdo jejich zlovolnou zábavu prosazovat a zákonem posvěcovat.
V Česku je zatím jediné štěstí, že vláda a zejména MŽP ČR nejde úplně na ruku lovecké mafii a jejich zájmům, což se o Slovensku říci nedá, poněvadž zde právě lovecká lobby obsadila MŽP SR, včetně ŠOP SR (Státní ochrana přírody) a dosadila své lidi na ředitelské posty národních parků a CHKO. Asi nejzářnějším příkladem je post ředitele TANAP v podobě Petera Olexy, jenž byl v roce 2013 usvědčen z upytlačeného vlka.
Zdroj https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-novy-sef-tatranskeho-narodniho-parku-musi-skoncit-pytlacil-40456993
I přes fakt, že na oko odstoupil, tak nakonec ve své politické funkci zůstal do dnešních dní. I takový lidé dostávají na ředitelské pozice v národních parcích Slovenska, aby otevřeli brány trofejovému lovu a těžbě chráněných lesů. Dnes Peter Olexa sděluje, že nepovolí odstřel vlků na půdě TANAP, i kdyby se vyhláška změnila, což je překvapivé. Uvidíme, jak mu tato rétorika vydrží, pokud bude vyhláška změněna, či do jaké míry se jedná o populistické gesto.
Ještě nedávno bývaly na Slovensku časy, kdy na MZe seděli lidé, kteří zastupovali zájmy zemědělců, myslivců, lesníků, dřevařů, chovatelů či rybářů, zatímco na MŽP byli zástupci ochrany přírody, jejichž zájem byl zachovat přírodní dědictví a biodiverzitu. Na Slovensku se však podařil neuvěřitelný kolaps zdravého rozumu, kdy MŽP ovládla lovecká a dřevařská lobby, z čehož vznikl doslova environmentální bizár, nad kterým kroutí hlavou celý svět ochrany přírody.
Totální kolaps Státní ochrany přírody Slovenska
Na základě letošních personálních čistek ve „Štátnej ochrane prírody Slovenska“ (ŠOP SR) došlo na nejhorší. Samotní zástupci a vedení ŠOP SR není schopno vzdorovat snaze o odstřel 74 vlků v zimní sezóně 2024/2025. Proč v zimě? Poněvadž mají vlci nejlepší srst, tedy kožešinu, takže trofej! O nic jiného totiž nejde. Jejich tvrzení, že odstřelem sníží škody na hospodářských zvířatech jsou naprosto nesmyslné, poněvadž výzkumy dokazují, že kompletní smečka vlků loví svou přirozenou potravu, tedy divoká prasata, jeleny a srnčí zvěř. Vlk však loví a tím regulují též stavy lišek nebo bobrů. Vlci jsou v přírodě mimořádně důležitá součást ekosystému, ale myslivci a chovatelé to odmítají vnímat a vůbec si tuto myšlenku nepřipouštějí k tělu. ŠOP SR též argumentuje, že lidé odmítají pást ovce v horách na loukách a tím jsou devastovány pastevecké tradice nebo dokonce ekonomika Slovenska. Přitom opět výzkum hovoří o tom, že ovce a jiná hospodářská zvířata jsou lovena především vlky samotáři, či rozbitými smečkami, kde byl zastřelen alfa samec, či alfa pár, a mladí vlci museli překročit k jednodušší kořisti, poněvadž ještě neumí plně lovit. Tou jednodušší kořistí je hádejte kdo? Ovce, kozy atd.
Zdroj: https://mysmeles.sk/aktuality/ziadame-ministrov-aby-zmenili-pravidla-odstrelu-vlka-na-slovensku/
Kdo má tedy na svědomí nerovnováhu v krajině?
Vlci to nejsou. Je to opět člověk, spíše skupina lidí, která má ráda zabíjení zvířat a říkají tomu lov. Baví je střílet, touží usmrcovat a dodává jim to jakýsi zvrácený pocit mužnosti a moci nad životem a smrtí druhých. Jiní jsou prachobyčejní masaři. Pro mnohé z nich je to relax, jak strávit čas v přírodě se svojí zbraní a terénním autem, které ho vyveze až k samotnému posedu, před kterým je zavnazeno. Chtějí to rychlé, jednoduché, pohodlné a zážitkové, kdy výsledkem je vražda zvířete a odměnou trofej na zdi a lovecký zážitek.
Vlčí kožešina v zimě je ceněnou trofejí myslivců a trofejových lovců
Kde se stala chyba v ochraně přírody a zvířat?
Ochránci přírody se nikdy nedokázali sjednotit. Je poskládána z odborníků a intelektuálů, zanícených laiků, nadšenců, empatických lidí, ryzích ochranářů a milovníků zvířat, ale též introvertních asociálů či trampíků, kteří cítí v přírodě klid a mír. Je to doslova směsice lidských názorů, charakterů a zaměření. Zatímco všechny lovce a myslivce spojuje lovecká „tradice“ a zabíjení zvířat, uniforma a zbraně a to jejich motor. Je to jeden jediný směr, který všichni následují bez přemýšlení. Dalo by se říci, že myslivost vykazuje určité známky sektářství. Už jen samotné pasování na myslivce, označování za velmistra mysliveckého řádu, uctívání zvířat formou zabíjení, rituálního vložení větvičky (zálomku) do úst zabitého zvířete, čímž oné mrtvole, kterou jste sám zabil, vzdáte poctu, či speciální mluva, myslivecká beletrie a tak dále. Je to skutečně na zamyšlení.
Nic takového ochrana přírody nemá a navíc jsou v ní infiltrováni samotní myslivci a jsou mnohými ochránci a strážci přírody doslova tolerováni, ne-li přijímáni jako součást komunity ochranářů. Tím však vzniká rozkol v ochraně přírody, která neumí a asi ani nechce táhnout za jeden provaz. Ti zapálení ochranáři, jenž nejsou ochotni se paktovat s myslivci nakonec odejdou a zůstává ona vlažná ochranářská obec, která je slabá a nevyhraněná. Takto stojí 88 000 celek v Česku a 66 000 celek myslivců na Slovensku a proti nim je roztříštěná početná, ale nejednotná parta batikovaných ochranářů, kteří se bojí konfliktní situace s hrubými myslivci. Neziskový sektor vsadil u větších neziskovek na jistotu dotačních titulů, tedy se s nimi nedá ve skutečné ochraně divokých zvířat počítat. Vyměnili nutný konflikt za jisté prachy z dotací a tak budou budovat tůňky, sázet stromky a vzdělávat děti. Zde k žádnému střetu většinou nedochází a všichni jsou spokojeni. Dotace tečou, členové neziskovek mají platy, stojí za nimi líbivá práce a nedochází ke zbytečným kolizím. Mnozí z nich této cestě i věří, nebo jim už nic jiného nezbývá. Těch organizací, které skutečně chrání přírodu v terénní akci je méně a méně a v Česku by se daly spočítat na prstech jedné ruky člověka po úrazu na cirkulárce.
Prostě do konfliktu s myslivci se téměř nikomu nechce a to i přes fakt, že je mezi ochránci moc lidí v lásce nemá. Státní ochrana přírody se vymlouvá na zákony, které jí neumožňují myslivce kontrolovat, ale není tomu vždy tak. Když se chce, tak jde vše. Zdá se vám to příliš kritické? To nechám na vás. Je to zkušenost, kterou máme na tomto poli už pěknou řádku let a to jak nezisková organizace, která koná v terénní akci, tak jako dobrovolní strážci přírody, kterým nadřízení hází klacky pod nohy a bojí se vstoupit na tenký led kontroly myslivců a zelené kriminality.
Četné nálezy lebek a kostí v krajině je spíše dílem myslivců, než-li vlků.
Jak to vypadá s vlky v Česku?
Opět začneme neziskovkami, které mají dotace na výzkum, nikoliv na ochranu, byť se tak tváří. První velký faul je zveřejňování pohybu vlků v krajině a to zejména na sociálních sítích. Obecně se ví, že vlci i rysi z krajiny mizí a jsou pytlačeni. Když není povolen legální lov, je zde možnost lovu nelegálního! Kdo to zkontroluje, když v tom státní ochrana přírody nekoná, jak by měla, a nezisk se bojí o dotace nebo konfliktu, či k tomu chybí zákonné pravomoci? Vzhledem k faktu, že u nás i na Slovensku bylo pytláctví zlegalizováno, vznikem lidové myslivosti, tak není těžké odhadnout, kdo má vlky a rysy na svědomí. Kdo je však zastaví a kdo jim to dokáže? Občas se to podaří, ale není to vůbec jednoduché. Dalo by se říci, že se zde dá opřít o Celní správu, která v tomto ohledu koná. Horší už to je s ČIŽP nebo KVS, kde se i ve vedení najdou mnohde samotní myslivci.
Jedinou možností je spolupráce
Vlci i rysi jsou loveni s pomocí vnadění na masité návnady. V 90% jsou loveni tímto způsobem z posedů a to zejména od podzimu do jara. Tedy nebudou-li v krajině masité návnady, nebude jednoduché je ulovit, pokud tedy nebudou zveřejňována data z monitoringu v médiích a na sociálních sítích, jak je tomu u nás občas zvykem!
Půjdeme-li po masitých újedištích, která jsou dle Veterinárního zákona nelegální, tak můžeme výrazně snížit počet nezákonných odstřelů velkých šelem. To, co umožňuje lovit velké šelmy, jsou posedy a újediště. Dále zde máme používání pastí jako jsou železa a drátěná oka. Jedná se nezákonný způsob lovu, tedy pytláctví. Takové pasti je třeba ničit a hlásit. Rozhodně takové nálezy nekonzultujte s myslivci, ani mysliveckým hospodářem, poněvadž se to děje v jejich revírech, takže patří mezi podezřelé osoby.
Mobilní aplikace Hlášení zelené kriminality je k dispozici!
Na konci roku 2024 vznikla v České republice speciální mobilní aplikace „Hlášení zelené kriminality“ a pokud vám jenom maličko záleží na velkých i malých šelmách, či dravcích v přírodě, tak skrze ni je možné hlásit právě masitá újediště, mrtvá zvířata s podezřením na nelegální odstřel, nálezy pastí, tedy pytláctví anebo otravu jedem. Právě trávení zvířat je jeden z dalších způsobů, jak se pytláci a chovatelé hospodářských zvířat velkých šelem zbavují. Každý podezřelý nález v krajině lze tedy hlásit na mobilní aplikaci a výjezdový tým Prevence environmentální kriminality (PEK) to celé převezme a bude dále řešit s kompetetními úřady, včetně policie. Neztratíte čas, nervy ani iluze a uděláte dobrou věc pro přírodu.
Ač se to mnohým ochranářům nemusí líbit, o myslivcích nemluvě, tak ochrana přírody bez zdravé konfrontace není ochranou přírody. Pokud nemá ochrana přírody zuby, tak to je ochranářský paskvil plný líbivých grafů, čísel, odborných článků a vynucených kompromisů, které sice vyhovují pohodovým lidem a získávání dotací, ale odnášejí to nevinná divoká zvířata a příroda chřadne. Dokud ochrana přírody nevstoupí do loveckých revírů a nezačne jednat a bude se neustále odvolávat, že ke kontrole myslivců slouží pouze a jen myslivecká stráž, nemůže se nic změnit a z ochrany přírody bude v českém i slovenském podání jen bolestivá pseudoochrana, která se bude zaměřovat na zadržování vody v krajině, sázení stromků z dotací a vzdělávání dětí ve jménu budoucích generací. To je však hrubý alibismus, poněvadž přírodu je třeba chránit teď a tady a za dalších dvacet let ji předat v dobrém stavu těm, které nyní vzděláváme a vychováváme.
Je to na každém z nás!
