Článek
Základem nepochopení fungování přírody je v naší společnosti výrazná stopa myslivosti, která vnáší do lidské mysli manipulace o zvířatech užitečných, lovné zvěři a škodné. Za prvé, pro přírodu jsou důležitá všechna zvířata. Lovná zvěř je čistě myslivecký pojem, který se vztahuje na ty druhy, které jsou pro zájem myslivosti důležité, tedy veškerá spárkatá zvěř jako jeleni, srnčí či nepůvodní daňci, mufloni nebo jeleni sika. Dále jsou to zajíci, bažanti, koroptve, takže drobná pernatá a srstnatá zvěř, jak rádi říkají. Z ptáků jsou to kachny, husy divoké, či sluky a další. Tohle jsou zájmové druhy, které se dají lovit a zároveň ve většině případech také narvat do mrazáku nebo vypreparovat jako trofej. Pak zde máme pojem škodné, tedy vše co má špičáky a zahnutý zobák, takže lišky, jezevci, kuny, lasičky, vlci, rysi nebo třeba vydry a pak samozřejmě draví ptáci. Mnozí si myslí, že to už je myslivecká historie, ale my se dnes a denně v rámci projektu Prevence environmentální kriminality přesvědčujeme o pravém opaku.
Výjezdový tým PEK nepoužívá drony na záchranu srnčat, ale k ochraně ohrožených druhů zvířat, která jsou chráněna zákonem, ale i přesto jsou pytlačena.
Naštěstí se z mnoha z těchto druhů malých či velkých šelem a dravců staly chráněné druhy, ale ne u všech. Například liška, jezevec nebo kuna jsou na seznamu lovené zvěře pořád a vlci, rysi a vydry jsou pytlačeni. Kdo jsou ti pytláci? Většinou ti, kteří volají po ochraně zájmové lovné zvěře, kterými se šelmy a dravci živí. Berou je jako konkurenci, jako škodnou pro zájmy myslivosti. Je to začarovaný kruh základní neznalosti biologie, ekologie, etologie zvířat a tím nepochopení přírody jako celku.
Další významnou roli zde sehrává energie strachu, který se historicky táhne jako za šelmami jako mor, jenž šíří samotní myslivci a lovci, či chovatelé hospodářských zvířat. Vlků a medvědů se bojíme, protože jsou chytří a silní, z lišek jsme si udělali představitele přenašeče vztekliny a zloděje slepic, kuny nenávidíme, poněvadž nám zabydlují půdy a okousávají kabely v autech a dravci mají ostré zobáky a pařáty a loví drobnou zvěř, včetně ryb na chovných rybnících. Velkou roli v tom hraje též kinematografie a oblíbené vyobrazování zvířat jako vraždících, útočných a krvelačných monster. Dokážete si představit, že by u nás žili žraloci nebo krokodýli, či velké kočkovité šelmy? On stačí občas zatoulaný medvěd a je z toho celonárodní trauma a strach o děti či domácí mazlíčky. Vztah k šelmám a dravým ptákům je destruován na základě historických pověr, hospodských lží, vesnických povídaček a mýtů. Tohle všechno je často iniciováno mnohými myslivci a celou touto zelenou tradicí, která má své zajíčky, srnečky, jeleny a další lesní a polní lovnou zvěř. Své zájmové chovy musí přikrmovat, chránit přes šelmami a dravci, poněvadž to je podle nich ta česká tradiční biodiverzita, a ti co je přirozeně loví, jsou škodná a ta biodiverzitu ohrožuje. Mýtus a lež jako hora! Dokonce myslivci, mnozí chovatelé a dokonce někteří zachránci srnčat označují vlky za druh šelmy, která nemá v naší krajině co pohledávat a není zde pro ně místo. Často se jedná o chovatele hospodářských zvířat.
Srnčata jsou dnes na první místě i přes fakt, že je srnčí zvěř přemnožená a lovná zvěř
Zatímco byl nalezen otrávený vlk v NP České Švýcarsko a další čtyři čekají v lednici na zjištění příčiny smrti v Rychlebských horách, tak veřejnost následuje ve velkém záchranu srnčat. Sekačky se nezastaví a tak rojnice lidí zachraňují myslivcům budoucí trofeje a náplň do mrazáků, zatímco orli jsou tráveni, lišky vybíjeny, rysi pytlačeni a nikoho to moc nezajímá. Lhostejnost vůči zabíjení šelem narůstá, mnozí volají po regulaci vlků a jiní zachraňují zvěř, která končí na podzim a v zimě v tombolách na mysliveckých plesech a v oblíbených guláších v restauracích po celé republice. Dokonce už máme v zemi české i oficiální zvěřinová jatka a je zde obrovský zájem i poptávka dostat zvěřinu do supermarketů a na talíř. Mnoha lidem tohle nevadí a nejde jim o funkčnost přírody a obnovu ekosystémů, ale jen o ten dobrý pocit z toho, že zachránili zvířecí miminko, které odnáší v náručí z dosahu sekaček. Nazval bych to politováníhodným omylem, který popírá základní principy v přírodě a pomáhá zájmům myslivosti. Samozřejmě, že je dobrý čin zachránit srnče před smrtí pod sekačkou, ale ve své podstatě zachraňujeme obnovitelný živý zdroj pro srnčí guláš a lidem je úplně jedno, co s těmito zvířaty bude poté, až povyrostou a dospějí. Mnozí z oněch zachránců si ten gulášek i dají a nebo srnu nebo srnce zastřelí. Dává to nějakou logiku?
Zatímco srnčata budí obrovské emoce a lidé by je chtěli zachraňovat před sekačkami, tak odstřel starších jedinců je přijat jako norma.
Srnčí v číslech
V mysliveckém roce 2023/2024 bylo uloveno 124 897 přiznané srnčí zvěře. V rámci srnčího došlo k navýšení odstřelu o poměrně významných 9,5 %. Dále zde máme úhyn v počtu 54 314 kusů, z toho 12 935 srnců, 22 995 srn a 18 384 srnčat. V České republice se jedná o nejhojnějšího kopytníka. V roce 1970 byla jeho početnost odhadována na 198 000 jedinců, v roce 2006 již na více než 300 000 jedinců. Aktuální počet srnčí zvěře je velmi těžko dohledatelný a vypadá to, že myslivci dokáží sčítat pouze počet odlovené zvěře a z toho odhadují počty. Počet posekaných srnčat není přesně známý a o přesto tato energie však válcuje sociální sítě a přebíjí skutečnou ochranu biodiverzity. Je to dnes velmi mocný emoční nástroj myslivosti, jak na svou stranu dostávat neznalou veřejnost, která sice vidí zachráněné srnče, ale už nevidí ty tisíce posedů, z nichž se srnčí zvěř poté střílí, jen musí trochu dozrát do jatečné velikosti.
Srnčí zvěř je v dospělosti nemilosrdně střílena pro maso, lovecký zážitek a pro trofeje. Když je dospělá, je označena za přemnoženou.
Podívejme se na počet srážek se zvěří na silnicích. V období od října 2024 do března 2025 bylo na českých silnicích evidováno téměř 9500 srážek se zvěří. Ročně se na silnicích v České republice střetne s vozidly přibližně 17 000 kusů zvěře. Nejvíce srážek, konkrétně 78 %, je způsobeno srnčí zvěří.
Zdravotní stav srnčí zvěře
Zachránit srnče před sekačkou je určitě krásný pocit a ještě k tomu, když máte to miminko v náručí, ale co dál? Kromě faktu, že je srnče odlovitelné dnes celoročně a do věku 2 let, tak zde máme v Česku 352 000 hektarů (2021) řepky olejky, která způsobuje srnčí zvěři masivní průjmy a otravy, na které tato zvířata umírají nebo slepnou. Zajímá to někoho ze zachránců srnčat nebo zemědělců? Pochybuji.
Srnčí a obnova lesních porostů
„Srnčí zvěř má významný dopad na obnovu lesních porostů, a to zejména na jejich přirozenou obnovu. Mohou způsobovat okusování a poškození mladých stromků, což může zpomalit nebo zcela zabránit jejich růstu. Intenzivní lov srnčí zvěře může být proto jedním z opatření pro zlepšení regenerace lesa.“ Takto se nám k zadání tématu vyjádřila AI. Realita je taková, že díky strachu o velké finanční ztráty způsobené okusem sazenic srnčí a jinou spárkatou zvěří, máme českou krajinu jako jeden velký koncentrák plný oplocenek, které sice zabraňují okusu, ale vytvářejí v přírodě nekonečné množství umělých překážek, jenž brání zvířatům v migraci za potravou, hledání nových teritorií či partnera. Tato skutečnost devastuje migrační koridory mimo jiné velkým šelmám. Tím může docházet k nezdravému páření a genetickým problémům u zvířat, tedy nezdravému vývoji. To vše pro ochranu biomasy ve jménu těžby lesa a z důvodů přemnožení srnčí zvěře v krajině, před kterou musíme výsadbu plantáží na dřevo chránit. Chybí přirození predátoři!
Přikrmování a vznik synantropie u zvířat
Zatímco myslivci a ochránci srnčat volají po jejich záchraně před sekačkami, tak ti stejní lidé zvěř v krajině masivně přikrmují a to nejen v zimě, ale celoročně. Tím zvěři mimořádně škodí a to zejména tím, že dochází ke ztrátě plachosti, změně potravních návyků, střevním problémům, návyku na člověka, k úhynům v důsledku nevhodné potravy a lenosti zvěře potravu přirozeně vyhledávat. Prý tím myslivci chrání zemědělství a lesnictví před škodami způsobenými zvěří, kterou by jinak museli myslivci kompenzovat zemědělcům.
Jaké je řešení tohoto problému?
Základní prvek nerovnováhy v krajině je 88 000 myslivců, kteří se někde více a někde méně podílejí na pytláctví vlků a rysů, likvidují malé šelmy a dravé ptáky. Ti stejní, kteří zachraňují srnčátka, ti stejní, kteří je pak loví. Dává vám to logiku? Dává to logiku zachráncům srnčat - nemyslivcům? Jsme schopni chápat příčiny nerovnováhy v naší krajině, kde jsou velcí kopytníci přemnožení a chybí velké šelmy, zejména vlci a rysi? Tedy prvotním cílem ochrany přírody a zvířat by měla být ochrana ekosystémů a predátorů, doslova deštníkových druhů. Jedná se o vlky, rysy a lišky, pro které jsou srnčata přirozenou kořistí. Dále se jedná o káňata, výry velké a orly mořské, kteří mohou též srnče ulovit. Tohle je velká šestka v naší přírodě, kterou je nutné chránit, aby byla zachována a udržována stabilita ekosystémů a stavy kopytníků, ale například i hlodavců na rozumné míře pro krajinu. Myslivost v tomto selhala.
Dále je důležité zvětšovat počet i rozlohu chráněných území a měla by vznikat kriticky chybějící bezzásahová příroda. Současně by měli být přinuceni zemědělci vytvářet remízky na polích, aby vznikalo prostředí vhodné právě pro predátory a další druhy, včetně savců i ptáků. Kolem polí musí vznikat květnaté pásy luk, aby bylo v krajině pro ptáky dost hmyzu. Omezení chemizace v krajině je další velkou otázkou do pranice naší zemědělské lobby, která jede na výkon a nikoliv na kvalitu. Naše lesy by měly začít konečně plnit též ekosystémové služby, nejen být polem na dřevo v rukou státního podniku Lesy ČR, kde je hlavním cílem těžba dřevní hmoty a s tím spojený zisk, dále obnova, tedy zachování lesa jako obnovitelného zdroje. Mimořádně důležité je zprůchodnit krajinu, takže více ekoduktů přes dálnice a vznik zelených migračních biokoridorů v krajině, méně oplocenek a zástavby velkoskladů na polích. V chráněných územích by měla být výstavba omezena v maximální míře.
Naší přírodě i společnosti by velmi prospělo omezení myslivosti, snížení počtu myslivců i posedů v krajině a úplný zákaz myslivosti v chráněných územích, které by měly být bezzásahové. Zdá se vám to jako utopie? Zatím asi i je, ale je to řešení environmentální krize pro blízkou budoucnost, v níž se naše nevědomá společnost právě nachází. Tato generace na to není připravena a uvidíme, zda dokážeme změnit úhel pohledu a zažité normy u generace budoucí. Klíčem k řešení jsou přísné myslivecké zkoušky, lovecký lístek limitovaný věkem a psychickým stavem, psychologické testy všech myslivců před tím než získají lovecký lístek. Jejich výkřiky do tmy ohledně toho, že bez myslivosti nás zvířata zničí a sežerou všechnu úrodu, jsou pohádkami pro děti a staré neznalé babičky. Už nežijeme ve středověku. Chceme-li v Česku fungující přírodu a její ochranu, musí být ochrana přírody bez účasti myslivosti a samotní strážci přírody a zaměstnanci chráněných území, AOPk či MŽP ČR by neměli být zároveň myslivci, jinak zde vzniká kritický střet zájmů a destrukce principů ochrany přírody zevnitř. Zdá se vám to příliš radikální? Možná, ale je to řešení environmentální krize. Pokud to jako společnost nepochopíme, dopadneme podobně jako na Slovensku, poněvadž ona zelená lovecká a dřevařská lobby čeká na svoji příležitost, kdy politické volby vyhrají strany, které jim půjdou na ruku a společnými silami z naší přírody učiní lovecká hřiště a plantáže na dřevo s výrazným omezením ochrany přírody v chráněných územích. Komu se to nebude líbit, bude odejit a nahrazen nekompetentními osobami a lidmi z lesnických fakult . Slovensko nám jasně ukazuje zdvižený ukazovák a nastavuje zrcadlo hrozby pro naši společnost, která sice touží po míru, ale vyhlašuje válku přírodě. Dejme si pozor, aby ze zdviženého ukazováku nebyl brzy zdvižený prostředník, jenž nás pošle v ochraně přírody o 50 a více let zpátky. Myslím, že by to nebylo fér nejen vůči celému ekologickému hnutí, které povýšilo ochranu přírody do společenského tématu, ale ani vůči současné generaci dětí, které si zaslouží odpovědnou generaci rodičů, jenž je nepošlou do environmentálního inferna, kdy MŽP ČR a AOPk ovládnou myslivci a lesníci. Ta hrozba je s blížícími se volbami čím dál více reálnější.
Závěrem vyražený dech
Znáte čísla o myslivosti v České republice? Pokud ne, tak si sedněte a podržte se, ať nespadnete. Tohle jsou aktuální čísla mysliveckého roku 2023/2024:
V mysliveckém roce 2023/2024 bylo na území Česka 5765 honiteb, z toho 196 obor a 284 bažantnic. Honitby zaujímaly plochu 6 873 641 ha. Počet držitelů platných loveckých lístků trvale vykonávajících v honitbě právo myslivosti meziročně klesl o 152 na 88 337, a u tohoto ukazatele tak pokračoval sestupný trend. Počet psů s loveckou upotřebitelností se snížil na 29 738. Největší skupinu z nich tvořili ohaři (33,0 %), nejméně byli zastoupeni severští psi (0,3 %).
Naše krajina snad nepatří vlastníkům půdy, ale myslivcům a jejich spolkům, které „hospodaří“ na soukromé půdě, ve státních a církevních lesích a je naprosto neuvěřitelné, že je něco takového státem umožněno. Jak to vnímá veřejnost?
Zdroje:
https://www.svetmyslivosti.cz/zpravy/myslivecka-statistika-2023-2024-opet-padly-nove-rekordy
https://besip.gov.cz/Clanky/Ke-srazkam-se-zveri-dochazi-nejcasteji-v-rijnu-a-l
chrome extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://theses.cz/id/erxtv6/H13132_Cernochova_bp_2016.pdf
Některá témata konzultována s AI
