Článek
Naše lidská společnost se globálně dlouhodobě potýká s velkým problémem a to je náš neustále narůstající počet a s ním i konzum. V této vteřině 12:45 hodin 19. 11. 2025, když píši tento článek je nás lidí 8 143 606 360. Na závěr článku se podíváme, kolik za tu krátkou chvíli počet lidských bytostí narostl. Tato skutečnost se reálně odráží v rozloze zničených pralesů, vylovených ryb z oceánů, či znečištění planety plasty a též nadějí nebo beznadějí na lepší svět. S narůstajícím počtem lidí roste úměrně i konzum, tedy devastace životního prostředí, úbytek ekosystémů a biodiverzity. Právě tyto veličiny jsou důležité pro zachování podmínek pro život na Zemi, a to nejen biodiverzity, tedy zvířat a rostlin, ale též nás lidí, kteří jsou na divoké přírodě a její rovnováze závislí. Škoda, že si to většina lidé vůbec neuvědomuje a volí své politické zástupce podle ekonomických slibů, kterými se přímo podílí na devastaci životního prostředí svou politikou ryze zaměřenou na ekonomický růst bez zohlednění životního prostředí.
Právě příchod veganství mohl tento vzorec myšlení poupravit, poněvadž se k němu hlásí většinou lidé s empatií a se soucitem se zvířaty a to je možná zároveň zakopaný pes, který tuto uvědomělou skupinu lidí svádí z cesty ochrany přírody, aniž by si to uvědomovala nebo si byla ochotna přiznat. Pojďme to maličko rozebrat.
Soucit se zvířaty je dar, ale ochrana divoké přírody je prioritou
Pravděpodobně všichni se shodneme, že jsme bytostně a životně závislí na životním prostředí a to nejen bezprostředně kolem nás, ale jedná se o zachování rovnováhy v rámci celého globálního ekosystému, zejména divoké přírody na Zemi. První krok jsme tedy zvládli a pojďme na druhý.
Devastace pralesů a oceánu, masivní úbytek ledovců spojený s globálním oteplováním a zvyšováním hladiny oceánů, včetně jeho oteplování, to je dnes natolik znatelný problém, že to nelze zpochybnit. To, co zpochybnit lze, je proč k nárůstům teploty dochází. Zástupci fosilních paliv, těžebních korporací a ekonomického růstu za každou cenu samozřejmě tvrdí a předkládají „své“ studie o tom, že se Země dostává do nějakého cyklu, který nelze ovlivnit. Nemají to jak dokázat, ale pro lidi je to líbivé, poněvadž s tím nelze nic dělat a tak proč nekonzumovat dál a být v pohodě. K šíření této rétoriky mají též své politické a mediální síly. Environmentální vědci na základě dlouhodobých výzkumů předkládají důkazy o tom, že za globální oteplování a změnu klimatu může dnes více než 8 miliard lidí a jejich masivní konzum, průmysl, světová doprava a chov hospodářských zvířat, tedy vypouštění oxidu uhličitého a metanu do atmosféry. Tvrdí, že pokud to omezíme, zachráníme sebe, nikoliv planetu, poněvadž ta nás má na háku i s naším konzumem, poněvadž jak zajdeme příliš daleko, změní se vzorce chování Země a máme problém. To se i začíná dít a je to jedno obyčejné slovo „počasí“. Mezi fosilními magnáty a environmentálními vědci, s menšinově uvědomělou veřejností v zádech, stojí a nechápavě hledí bezmyšlenovitě konzumující lidská masa, která se nechce omezit a nehodlá ustoupit ze svých standardů. Trošku mi to připomíná skvělý film s Leonardo di Capriem „K zemi hleď“, kde se k nám blíží vražedný meteorit, jenž má zničit život na Zemi a lidé do poslední chvíle nevěří, že se to stane, odmítnou řešení, označí to za fakenews a uvědomí si to, až je pozdě. Poté finální odpočet a bum, je vymalováno, konec. Přesně tak dnes vidíme, jak se chová lidstvo k životnímu prostředí a reálnému stavu destabilizace biosféry, což způsobuje prudké změny počasí. Například takový oteplující se oceán se více odpařuje a vznikající masivní oblačnost devastuje pobřežní a vnitrozemské oblasti obrovskými dešti, hurikány a následně povodněmi. Pomalu to připomíná začínající biblickou potopu světa. Lidé však neřeší příčinu, ale vidí jen škody, zatopené domy a ztráty na životech či majetku. Investice proudí do vyšších silnic a protipovodňových bariér, poněvadž kdybychom si měli přiznat, že máme problém a musíme učinit změnu v našem konzumním chování, tak by to mohlo mít obrovské ekonomické a společenské dopady a sociální bouře. Tedy raději přivřeme oči, podepíšeme další dohody na COP29, které nikam nevedou a sdělíme veřejnosti, že jsme na nejlepší cestě ke zvýšení platů a pracovních míst a vše je vyřešeno. Prosperita a blahobyt nade vše, po nás potopa. Vraťme se však na začátek.
Co na to masojedi i vegani? Snaha jim vysvětlit, že musíme zatáhnout za jeden provaz, že máme skutečný problém a tím je devastace původních ekosystémů a s ní i biodiverzity, tedy divokých zvířat, je zatím marná. Když masojedi slyší, že by se měli omezit v konzumaci živočišných produktů, tak lamentují a odmítají. Když veganům zpochybníte jejich „ochranu“ hospodářských zvířat před týráním na farmách a ve velkochovech a snažíte se jim sdělit, že divoká zvířata je nyní důležitější chránit než-li krávy, slepice a prasata, nebo psy a kočky, tak by vás mnozí nejraději ukamenovali. Na obou stranách extremismus, žádná snaha o propojení a hledání pravdy o současném stavu životního prostředí. Pojďme se na to tedy podívat trošku pod mikroskopem a vraťme se na základní školu.
Mnozí z vás si ještě budou pamatovat, že existuje v přírodě nějaký potravní řetězec, který musí být zachován, aby zdravě fungovala. To znamená, že musí být v přírodě zastoupení všichni, včetně malých a velkých šelem, dravých ptáků i ryb. Historicky destabilizujeme přírodu tím, že právě tyto druhy zvířat cíleně vybíjíme ve prospěch chovu hospodářských druhů zvířat nebo ze strachu a tím způsobujeme přemnožení býložravců či hlodavců, tedy kořisti šelem a dravců. Na základě absence predátorů v krajině se mezi ostatními zvířaty šíří nemoci a množí se i ti, kteří by na to v rámci přirozeného výběru prostě nedosáhli. Degenerace!
Pojďme ještě dále. V roce 2017 bylo na Zemi přibližně 1,5 miliardy krav a v roce 2022 bylo jen v Česku 1,390 milionů kusů skotu. Jak jsme na tom s prasaty? V roce 2006 bylo napočítáno ve 27 zemích EU 161,5 milionu prasat. Časopis The Economist v roce 2011 zveřejnil studii, podle které je na celém světě kolem 19 miliard slepic. Odhaduje se, že na světě je chováno 20 miliard brojlerů; z toho 24 % v USA, 18,5 % v Číně, 14 % v EU (na zbytek světa pak připadá 43,5 %) - zdroj Wikipedie. Tedy zde máme obrovské množství hospodářských zvířat, která slouží lidským potřebám, které jsou zde historicky nastaveny a vyvíjí se úměrně počtu lidstva, ekonomice a technologiím. Z hospodářských zvířat se stala ekonomická komodita, která má lidstvu zajistit blahobyt a zamezit hladomoru. No rozhodně bych nechtěl být v lidském pojetí blahobytu hospodářské zvíře, které se stalo komoditou, zdrojem, aniž bychom zohlednili, že je to zvíře, byť zmutované „šlechtěním“, jenž cítí bolest, strach a úzkost. Ano, většina lidí se od tohoto vědomí oprostila, jinak by maso nemohla jíst. Tedy nalejme si čistého vína, že je to svět krutosti. Někdo ho následuje, jiný nikoliv.
(Zdroj: https://csu.gov.cz/kolik_tu_s_nami_vlastne_zije_hospodarskych_zvirat).
Právě z těchto důvodů maso nejím ani já, ale jsem si plně vědom, že tato obrovská masa hospodářských zvířat je jeden z klíčových problémů devastace životního prostředí a to zejména kvůli nutnosti tuto hospodářskou komoditu nakrmit a napojit, nehledě na znečištění, které způsobují. Jedná se o obrovskou ekologickou zátěž. Všechna tato zvířata jsou zde uměle udržována kvůli zisku, tedy klíčovou otázkou je: „Co s nimi?“ Rozhodně však nelze postavit jejich existenci na úroveň existence volně žijících živočichů, poněvadž ty mají pro ekosystémy a biosféru obrovský význam, zatímco hospodářská zvířata ji ničí. To znamená, že nelze postavit na stejnou úroveň život tygrů a prasat, či slonů a krav. Jsou to dvě naprosto odlišné entity. Jedna umělá a ničící, druhá přirozená a velmi důležitá pro ekosystémy a jejich rovnováhu. Tohle mnozí vegani nechtějí pochopit a zarytě prosazují hodnotu života bez rozdílu druhů a stupně jejich ohrožení.
Podíváme-li se na planetu Zemi a její biosféru a biodiverzitu, tak v ní není přirozeně místo pro hospodářská zvířata, protože jejich existence je zde na úkor všech divoce žijících zvířat, která skutečně do ekosystému nejen patří, ale zároveň bez nich ekosystémy nemohou zdravě existovat. Pokud by nám teď a tady zmizela z planety všechna hospodářská zvířata, nic by se nestalo. Stejně tak by ekosystémům odlehčilo zmizení dalších domestikovaných zvířat, jako psů a koček a nakonec i člověka. Vlastně by se nestalo nic negativního, právě naopak, život by začal bujet a vracet se zpět k rovnováze ve své přirozenosti. Možná právě tohle je okamžik na zamyšlení, co jsme zde jako lidstvo reálně vybudovali za těch pár desítek tisíc let vývoje? Má naše konání smysl pro někoho jiného než pro nás samotné, pro jeden jediný živočišný druh, který dodnes přesně neví, jak se zde na Zemi ocitl? Není to náhodou málo? Není pravý čas ke změně myšlení, tedy skutečnou evoluci lidského ducha? Pokud tedy chceme zachránit sami sebe a zároveň i divokou přírodu, budeme muset vyřešit též problém počtu hospodářských zvířat, pokud tedy nebudeme chtít omezit na počet svého vlastního druhu, což nechceme.
Při dopisování tohoto článku na závěr kontroluji nárůst počtu lidí na Zemi a je přesně 15:15 hodin. V tomto okamžiku je zde 8 143 615 200 lidí a počet neustále narůstá. Za sepsání jednoho takového článku přibylo na Zemi 8 840 lidí. Za každou vteřinu přibližně dva noví lidé. Dle dlouhodobého modelu lze předpokládat, že podle současného tempa ničení a odlesňování zmizí deštné pralesy do 75 let. Vliv na to má globální poptávka po dřevu, papíru a zemědělské půdě pro pěstování palmy olejové (palmový olej), sóji (krmiva pro hospodářská zvířata) či eukalyptu (papír). Světový průmyslový rybolov zkolabuje do 23 let a 41 dní, poněvadž již se nevyplatí a nebude co lovit. Tato čísla existují a byť jim nemusíme úplně důvěřovat, měli bychom si uvědomit, že je to matematický vzorec na základě reálných dat, které máme (Zdroj: https://www.theworldcounts.com/). Tedy není to náhodou ten blížící se meteorit s odpočtem do dopadu a my stále na horní palubě tančíme a přitom podpalubí je již plné vody? Co se musí změnit, aby lidé přijali informace a začali nad tím nejenom přemýšlet, ale také hledat řešení a zapojit se do možných řešení nápravy?
Život v divočině vás učí přirozenosti
Je nejvyšší čas, aby se všichni rozumní lidé shodli na faktu, že prioritou číslo jedna, které bychom měli podřídit své osobní, společenské a profesní zájmy, je ochrana divoké přírody, původních ekosystémů a volně žijících živočichů a rostlin, tedy biodiverzity. Pokud tohle přijmeme, ať už jsme masojedi nebo vegetariáni, či vegani, máme šanci začít znovu a lépe. Promarníme-li i tuto šanci, je možné, že příští generace již nebudou mít co a koho chránit.
Pokud vám ani tohle stále neotevřelo oči, tak trochu tvrdých čísel nakonec:
Za tento rok bylo do tohoto okamžiku vyrobeno 4 433 038 528 plastových tašek a sáčků! Číslo narůstá…
9 752 749 tun plastů skončilo v oceánech za tento rok! Číslo narůstá…
Tento rok se rozpustilo 663 187 725 500 tun ledovců! Číslo narůstá…
Za tento rok bylo na základě průmyslového rybolovu vyloveno z oceánu a vyprodukováno jako seafood 151 613 000 tun ryb a jiných mořských živočichů. Číslo narůstá…
Za tento rok bylo vyhozeno do oceánu jako vedlejší úlovek 8 860 279 tun ryb! Číslo narůstá…
Za 25 let bude v oceánech více plastů než ryb.
Zdroj: https://www.theworldcounts.com/
Není v zájmu nikoho, abychom propadli environmentálnímu žalu, ale naopak bychom si měli uvědomit, že bez změny myšlení, chování a způsobu života každého z nás, bude reálná šance na zdárné řešení situace čím dál tím složitější. K tomu, abychom změnu přijali, musíme označit problém, otevřít ho jako společenské téma a začít o něm diskutovat a hledat řešení. Dokud to nepřijme veřejnost a na základě jejího tlaku politická scéna, není šance na nápravu škod. Nejtěžší bude zlomit odpor korporací, ale i neznalé veřejnosti. Pak je ještě možnost nařízení a zákazů, ale to bude označeno za totalitu a nebude to přijato - viz Green Deal. Není to jednoduchá situace, ale pokud pochopíme, že klimatická změna přichází s příliš rozsáhlým ničením ekosystémů a úbytkem biodivezity, máme naději najít řešení, jen si nesmíme navzájem lhát. Důležitou cestou bude masivní environmentální vzdělávání, jako to děláme například s projektem NEPZ (www.nepz.cz).
Řešení 30×30
Tím řešením je přijetí světové výzvy 30×30, což znamená vytyčit a vytvořit do roku 2030 na Zemi 30% chráněných bezzásahových území, tedy národních parků, státních či soukromých biosferických rezervací, v nichž bude zákaz těžby stromů a lovu zvířat. To se týká souše, oceánů i podmořského světa. Každý z nás se do takové výzvy může zapojit prostřednictvím organizací, které výzvu a dohodu 30×30 přijali za svou, stejně jako česká organizace Justice for Nature (www.justicefornature.org). S touto výzvou jsme se seznámili na 10. světovém kongresu International Ranger Federation v Hyeres ve Francii. Každý z nás může zachránit kus divočiny, vykoupit kousek pralesa, omezit či ukončit konzumaci mořských živočichů nebo se podílet na průzkumu a hledání nových podmořských míst pro zřizování podmořských chráněných území. Nic není nemožné, jen chtít.
Je to na každém z nás.
