Článek
Jako malý kluk jsem se vždy těšil, až vyrazíme s rodiči na výlet na Vysočinu. Většinou to bylo spojeno s houbařením nebo nějakým vandrem. Tehdy to mé dětské duši přišlo jako výprava do divočiny. Bylo to z Brna „hodně“ daleko, jelo se vlakem, brzy ráno jsem z šinoucího se vagónu pozoroval vypařující se lesy a hlavně jsem nemusel v pátek do školy. Miloval jsem to toulání zalesněnou krajinou, která byla usazena mezi loukami a pastvinami. Ta pole jsem většinou nevnímal, poněvadž naším cílem byl les a na polích houby nerostou. Psal se rok 1985.
Vlhká údolí podél vodních toků, která jsou lemována lesy, patří k posledním biokoridorům skrze Vysočinu.
Současnost Vysočiny
Přesuneme se o 40 let dále do nové doby plné možností. Dnes na Vysočině žiji a i přes fakt, že mám tento kraj rád, tak vidím obrovskou změnu. Abych byl objektivní, nejsou to pouze změny k horšímu. To, co je skutečně pozitivní, je fakt, že se do krajiny vrátila dříve absentující, myslivostí doslova vyhubená divoká zvířata. Jedná se zejména o orly, bobry, vydry a postupně navracející se vlky či rysy. Tím zásadním negativem je brutální odlesnění za poslední desetiletí. Příčinou je prý kůrovcová kalamita, ale faktem zůstává, že se to někomu náramně hodilo do ekonomického, tedy těžebního plánu. Les dozrál jako úroda na poli a naše lesní hospodářství sklidilo dřevní hmotu. Lesníci pracující pro Lesy ČR s přímým napojením na dřevozpracující průmysl měli desetileté žně a celá Vysočina prožila dřevěnou horečku. Prostě les je pro lesáky pole, jen na něm roste „dřevo“. Ne nadarmo je lesnictví, myslivost a zemědělství pod Ministerstvem zemědělství, tedy pěstovat a sklízet. Došlo k masivnímu odlesnění nejen kůrovcem napadených lesů, ale všech lesů, které dozrály k těžbě. Až příliš mnoho lidí se na tom začalo živit a z našich lesů se stal pouhý předmět výdělku, a to v miliardových rozměrech. Z mnoha míst na Vysočině se stal environmentální Mordor a ukázka lidské chamtivosti. Mnozí budou oponovat a sdělí, že smrk na Vysočinu nepatří a bylo třeba ho obměnit, a to i v důsledku klimatických změn, které na Vysočinu dopadají. Částečně mají pravdu, ale ne docela. S plnou pusou o změnách klimatu se na mnoha místech opět zalesňuje smrkem a celý ten dřevařský kolotoč pod vedením Lesů ČR pokračuje dále. Tam, kde byly vysázeny listnaté stromy, vyrostly tisice kilometrů oplocenek, které brání nejen okusu zvěří, ale zejména migraci volně žijících živočichů, a kdo nemá křídla, ten se ocitl v nekonečném labyrintu plotů. Kromě všudypřítomných drátů je krajina zastavěna popravčími věžemi, kterým myslivci říkají kazatelny nebo posedy. Nutnost regulovat zvířata jako historická i současná mantra naší od přírody odpojené společnosti, jest přijata jako jediná pravda a řešení.
Oplocené výsadby, posedy a na polích lány řepky, které zejména spárkaté zvěři způsobují fatální onemocnění a zdravotní potíže. Tato výrazně fragmentovaná krajina je protkána potůčky a říčkami, do nichž stéká všechen ten chemický sajrajt ze zemědělství, od herbicidů přes pesticidy. Tento smrtící koktejl povrchových vod jsou zvířata nucena pít, čímž si opět způsobují zdravotní potíže. Konzumace zemědělských plodin s chemickými postřiky, to je též super výživa pro zvěř. Mimo jiné, to je ta naše zdravá zvěřina. Většina vody na polích je však zatrubněna v rámci historických meliorací, čímž byla výrazně narušena nejen krajina, ale zejména její koloběh vody. Co taková hospodářská zvířata a další dotační byznys? Tam, kde nejsou oplocenky kvůli ochraně sazenic, tak máme ohradníky s eletřinou kvůli skotu nebo ovcím a opět stavíme zdi mezi člověkem a přírodou, mezi hospodářskými zvířaty a šelmami. Problém je ten, že bereme přírodě až příliš mnoho prostoru a tím narušujeme celý systém rovnováhy, včetně klimatických podmínek. Dokážeme se někdy zastavit nebo zvítězí neřízená a ničím neomezovaná chamtivost?
Oplocenky protínají lesy a jejich zbytky napříč celou Vysočinou a brání v migraci zvířat.
Návrat ikonických zvířat na Vysočinu
I přes fakt výrazně narušené krajiny se zde usadila vzácná a v mnoha případech doslova ikonická zvířata. Díky ochraně přírody, která je reprezentována Agenturou ochrany přírody a krajiny (AOPk) , která spadá pod Ministerstvo životního prostředí ČR, se zde podařilo vytvořit systém, jenž neumožňuje legálně určité druhy zvířat zabíjet. Tohle je dílo nové doby, poněvadž za minulého režimu MŽP ČR vůbec neexistovalo a vše bylo pod Ministerstvem zemědělství, podle čehož to také vypadalo. Právě minulý režim dával absolutní zelenou myslivosti a učinil z ní součást „ochrany přírody“, což byl naprosto fatální omyl, z něhož se nemůžeme vyléčit dodnes. Dnešní Vysočina je obývána takovými zvířaty, jako jsou bobři, kteří si staví v krajině podél vodních toků hráze a zadržují zdarma vodu v krajině. V potocích a řekách plavou nádherné vydry říční, které mají za úkol udržovat zdravý říční ekosystém. V zalesněné krajině se pohybují téměř neviditelně vlci a rysi, kteří reagují na vysoké stavy spárkaté zvěře a opět mají za úkol udržovat počty velkých býložravců v normě. Na obloze krouží orli mořští a královští a jejich obří hnízda zdobí koruny vysokých stromů. Na staré vysoké komíny se vrátila hnízda čápů bílých a dokonce se objevují opět i čápi černí. Tohle všechno se daří díky lidem v ochraně přírody, ať už státní nebo neziskové. Právě divoká zvířata by měla být symbolem Vysočiny.
Zvířata v ohrožení
Naše krajina je obývána nejen námi lidmi a našimi hospodářskými zvířaty, ale též volně žijími živočichy, kteří mají pro ekosystém důležitý význam. Díky devastaci lesů nám z krajiny téměř zmizely sovy, poněvadž jim chybí staré stromy s dutinami a staré statky se přebudovaly na obytné domy, včetně půdních vestaveb. Tím jsme mnoha druhům těchto opeřených nočních predátorů sebrali prostor k hnízdění a dennímu odpočinku. Bobři nám vadí, poněvadž kácí stromy, což je však v přírodě zcela přirozené. Lesníci a dřevaři mohou kácet lesy po stovkách hektarů, ale bobr je najednou hrozbou, poněvadž dělá přesně to, co je pro krajinu důležité, tedy zadržuje vodu. Vydry vadí rybářům, pro které je to škodná, stejně jako liška pro myslivce. Rybníkáři a rybáři bojují s přítomností nejenom vyder a kormoránů, ale též volavek a orlů, které považují za svoji konkurenci. Vlk je pro až příliš mnoho lidí v krajině nepřijatelný a dle mnohých nemá v naší přírodě co dělat. Většinou se tito lidé rekrutují z řad myslivců a chovatelů, kteří děsí neznalou veřejnost a démonizují velké šelmy. Najednou se lidé bojí do lesa na houby a mají pocit, že vlci žerou Karkulky, tedy naše děti. Z rysa sice lidé strach nemají, ale myslivci ho stále považují za škodnou, poněvadž se živí spárkatou zvěří, zejména srnčím, a navíc je to ceněná trofej.
Zatímco se jedna skupina lidí snaží divoká zvířata v naší nemocné krajině chránit, tak ta druhá je likviduje, a to i přes fakt, že jsou to zákonem chránění živočichové. Problém je ten, že na to neumí státní ochrana přírody reagovat a strážci přírody jsou zde od toho, aby kontrolovali zejména borůvkáře a nikoliv pytláky, kteří se až podezřele často rekrutují z řad myslivců. Na špičce této zlovolné pyramidy stojí skupina lidí, které lze nazvat traviči. Tito pachatelé trestné činnosti používají k zabíjení zvířat jedy, včetně zakázaného karbofuranu. Takto likvidují malé i velké šelmy a dravé ptáky. Naše lidská společnost metastázuje do krajiny jako rakovina a nenechá ani milimetr přírody bez zásahů. Dle mého názoru nejsou zvířata přemnožená, ale neustále se jim zmenšuje prostor k životu, tedy se jejich počet zhušťuje tam, kde jsou ještě relativně přijatelné podmínky a potravní zdroje! A tomu říkají naši „odborníci“ přemnožení. Zde pak páchají ty škody, jak slyšíme z úst lesníků a zemědělců, kteří volají po vyšším odstřelu. Smutné je, že po regulaci zvířat v krajině volají i mnozí ochranáři, ale zde si to vysvětluji nemocným prostředím v ochraně přírody, kdy mnozí vystudovali systémové univerzity jako je Mendelova univerzita v Brně nebo Zemědělská univerzita v Praze, a to zejména katedry lesnictví a myslivosti. Takoví lidé by v ochraně životního prostředí a biodiverzity dle mého názoru neměli co pohledávat. Zde máme chybu v Matrixu od samotného základního kamene a to nebude jednoduché napravit.
Trávení dravých ptáků, včetně luňáků a orlů a jejich nelegální zástřely, jsou závažnou environmentální kriminalitou, která sužuje Kraj Vysočina
Vysočina si zaslouží kvalitní ochranu přírody
V Kraji Vysočina máme pouze dvě velkoplošná chráněná území a tím je CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné Hory, jež se dělí o svá území též s Pardubickým krajem. To je opravdu málo. Máme zde 8 maloplošných chráněných území s označením NPR, tedy národní přírodní rezervace, kde je bezzásahový stav, byť i zde jsou četné výjimky pro myslivce. Jejich rozloha je minimální a neplní téměř žádné ekosystémové služby. Nemají dostatečnou rozlohu, aby se dalo hovořit o klidové zóně pro zvířata.
Pak máme celou řadu PR a PP, takže přírodních rezervací a přírodních památek, ale jejich stav ochrany je více než zoufalý. Celkem má Kraj Vysočina 155 zvláště chráněných maloplošných území, ale to sousloví „zvláště chráněných“ je spíše slovní obrat než-li realita. Navíc na sebe nijak chráněná území nenavazují, takže nevznikají žádné biokoridory v brutálně silnicemi zasíťované krajině. Zatímco CHKO a NPR spadají pod AOPk, tak PR a PP jsou pod Krajským úřadem Jihlava a dohlíží nad tím Odbor životního prostředí. Sem spadají i památné stromy. Naše ochrana přírody je však sužována velkým množstvím kompromisů a hlavně zde stále přetrvává obrovská a nesmyslná tolerance vůči zájmům myslivců, rybářů a zejména zemědělců, kteří jsou takový stát ve státě a v mnoha případech nehodlají respektovat novodobou ochranu přírody. Spadají pod MZe, což je naprosto odlišný svět. V ochraně přírody jsme zralí buď na nové zákony, nebo větší odvahu státních úředníků. V tomto případě nevím, co je složitější uskutečnit. Ideální by byla kombinace obou skutečností, ale je velmi složité toho dosáhnout v současné společnosti a předpokládáme, že do toho navíc hodí vidle volby 2025.
Je to na nás všech!
Tam, kde selhávají nedostatečně nastavené zákony, vražedná liknavost úřadů či někde nezájem policie řešit environmentální krminalitu, musí přijít občanská odpovědnost a aktivní nezisková ochrana přírody a volně žijících živočichů. Velkou vzdělávací roli v tom mohou sehrát média. Důležité mechanismy jsou nastaveny, jako například mobilní aplikace Hlášení zelené kriminality a systém úřadů, na které se lze obrátit. V Česku máme dva výjezdové týmy řešící trávení zvířat a i další druhy environmentální kriminaly. Jeden tým má Česká společnost ornitologická a druhý Justice for Nature s názvem PEK - Prevence environmentální kriminality. Už je se na koho obrátit, již to lze nahlásit a výjezdový tým hlášení převezme a bude řešit po vlastní linii s úřady a bez vás. Co chceme více?
Zdroje:
https://www.justicefornature.org/prevence-environmentalni-kriminality
https://www.karbofuran.cz/
https://aopk.gov.cz/velkoplosna-zvlaste-chranena-uzemi
https://archiv.kr-vysocina.cz/prehled-chranenych-uzemi-kraje/gs-100645
