Článek
Už vzhledem k titulku Bergova článku je jasné, že mu v žaludku leží především fakt, že sponzorem akce Alter Eko, na níž Smil vystoupil, je energetická firma Pavla Tykače. Berg dokonce přímo píše, že: Smilův současný pobyt v Česku zařídil a financoval uhlobaron Tykač.
Nevím, jestli je to pravda, ale hlavně si nejsem jist, jestli je to podstatné. Přijde mi na hlavu postavené, když někomu vadí, že zde přednáší či mluví do médií takto mezinárodně renomovaný profesor.
Ale pojďme k meritu věci, tedy ke Smilovým názorům a jejich mylnému výkladu ze stany Michala Berga. Ten v závěru svého textu napsal: „Když se pak podíváte, jak vyzní rozhovory pana Smila v českých médiích, ve kterých se vyjadřuje proti obnovitelným zdrojům a dekarbonizaci, ale taky proti jádru, je zjevné, že minimálně z hlediska PR to byla pro Tykače velmi dobrá investice.“
Zásadní problém je, že Václav Smil se proti obnovitelným zdrojům ani jádru nevyjadřuje. Pouze poukazuje na zjevný fakt, že například soláry mají někde smysl, jinde ale ne.
„Amerika staví solární elektrárny v Arizoně, v Kalifornii, v Mexiku. Evropa by je měla stavět v jižním Portugalsku, jižním Španělsku a v jižní Itálii. Ne u Berlína,“ řekl Smil v jednom z rozhovorů a současně na faktech vysvětlil, proč to říká. „Když postavíte solární elektrárnu v Arizoně, pracuje 35 procent roku. Na Sicílii 32 procent. Ale v Německu má solární elektrárna průměrný kapacitní faktor 11 procent, plných 89 procent roku nepracuje.“ Jasné, stručné, výstižné.
Jenže člověk, který se na energetiku nedívá skrze čísla, ale skrze ideologii, tato fakta chápat nechce. Odmítá je dokonce poslouchat. A toho, kdo je říká, nálepkuje. Tak, jak to dělá Berg v případě Václava Smila.
Stejně tak Smilův postoj k jádru není zaměřený negativně vůči technologii, ale pouze popisuje zejména politickou realitu v Evropě. „Jak může být jaderná energie v Evropské unii k něčemu, když nejmocnější evropský stát je proti ní fanaticky, ideologicky zaměřený? Zkuste stavět reaktory v Itálii. Nebo v Rakousku, to skončíte před soudem,“ řekl Smil.
Michal Berg nechápe, že to není kritika jádra, ale naopak kritika Německa či Rakouska a jejich ideologicky motivované politiky.
Kdepak Michale Bergu, Václav Smil je stále inspirativní. Musíte ho ale poslouchat pořádně. A musíte dokázat přijmout, že 2+2=4, i když to zrovna nesouzní s vaším zeleným viděním světa. Berg to sice ve svém textu nepíše, ale tipnu si, že mu velmi vadí, když Smil upozorňuje na fakt, že snižování emisí v Evropské unii, které stojí spoustu peněz, nemá z pohledu klimatu žádný smysl, protože zbytek světa emise naopak stále zvyšuje. Jenže to jsou opět jen jasná čísla.
Nedivím se, že Smil řekl také toto: Já mívám v těch věcech pravdu, protože vidím jasná čísla. Nemám žádnou ideologii, nejsem nikomu zavázaný. Je snadné vidět svět, když člověk vidí fakta. Většina lidí nechce slyšet fakta.
