Článek
Sny vs. realita
Jen si to představte. Porazíte doma s velkou slávou Salcburk. Jedete se utkat s Manchester City, top světový tým v čele s Pepem Guardiolou. Hrajete na legendárním stadionu De Kuip. Všechny oči evropských fotbalových fanoušků směřují na vás a na soutěž, kterou si chce zahrát každý malý chlapec, který kope do balonu. Ta znělka, atmosféra, vše nablýskané a vychytané do posledního detailu. To je nejlepší fotbalová soutěž planety.
Konec snění. Podělaná sezona, nedostatečné posílení, propad tabulkou, výprask ve finále poháru a konečné čtvrté místo v konečné ligové tabulce. Do toho problémy uvnitř kabiny, nejednotné vystupování fanoušků a nedostatečná aktivita ze strahovských kanceláří.
To všechno má za důsledek, že se během pár měsíců dostanete z elitní společnosti mezi týmy, které neznají ani ti největší fotbaloví znalci. Najednou už neřešíte, zda budete hrát předkolo s Malmo, FCSB nebo jiným známějším týmem. Po losu druhého předkola vlastně zjišťujete, kde to Aktobe vlastně leží a jak na tom asi může být výkonnostně čtvrtý celek kazašské ligy.
Jiný svět
Všichni víme, že Konferenční liga je prostě jiný svět. Nechci tuto soutěž znevažovat, ani hanit týmy, které zde působí. Ve finále je to prostě evropský pohár a účast v něm se dá považovat jako prestiž. Výhra trofeje se bere za úspěch, ale ruku na srdce a přiznejme si, že z Chance ligy je to spíše pro týmy typu Olomouc, Mladá Boleslav, Liberec apod., sparťané by měli mít daleko větší ambice.
I Sparta poznala, že skok z Ligy mistrů je obrovský. Výstižný je záběr ze sparťanského Buď v týmu, když se jedna paní při focení zeptá: „A kam letíte?“ „To se ani neptejte.“ Odpověděl vtipně Jan Kuchta. Bude to těžké, ale nic jiného než postup do hlavní fáze nepřipadá v úvahu.
Další potřebná výhra
Po Mladé Boleslavi přišlo pro letenské další povzbuzení. V sestavě se po dlouhé době od začátku postavila trojce Haraslín - Kuchta- Birmančevič a trenér Priske vsadil opět na středovou dvojici Vydra a Kairinen. Obranná trojice nastoupila ve složení Uchenna-Sorensen-Cobbaut. V bráně po delší době s nulou Vindhal. Výhra nad Aktobe se nerodila lehce, zejména první poločas ještě nebyl takový, jaký si sparťanský fanoušek představuje. Soupeř stačil vzdorovat a využil každé vteřinky ke zdržování a rudý motor se rozjížděl pomaleji. To v druhém dějství už to bylo něco jiného. Sparta na svého soka nastoupila a kvalita se ukázala. Najednou bylo hráčů plné hřiště, průběh jste asi viděli sami, ale takovou Spartu chceme vidět.
Přišel očekávaný postup a další krok k postupu do hlavní fáze. Dnes na mě tým působil dobře a věřme tomu, že můžeme vzpomínky proměnit v realitu. Trojzubec zpátky, Preciado řádí na pravé straně, následně střídaný Kadeřábkem. Mimochodem, tohle může být v sezoně gamechanger, když budou oba v top formě, tak pravá strana je až zabijácká. Obrana dnes konečně udržela čisté konto, škoda jen, že nedostal šanci Adam Ševinský. Ten mi přijde v očích Briana Priskeho přehlížený.
Kvalita soupeře
Pojďme si přiznat, že kvalita soupeře byla spíše divizní. V těžkých podmínkách v Kazachstánu ještě rozdíl nebyl tak vidět, ale v Praze byl rozdíl znatelný. Aktobe se od začátku snažilo zdržovat, ale od první branky už se hráči viděli v letadle.
Další kolo, další neznámý soupeř a posily? Nikde
V dalším kole čeká Spartu opět neznámý soupeř. Pojede do Arménie, kde se utká s týmem FC Ararat. Pro tým Briana Priskeho to bude další výzva, která ji momentálně v nabitém programu čeká. Přestupové okno je stále otevřené, ale Rosický a spol. mají stále dostatek času kádr doplnit. Ten se ale krátí. Pojďme si říct, že i v konferenční lize bude kvalita soupeřů stoupat.
Spartu v neděli čeká souboj s Pardubicemi, kde očekávám tři body!
