Článek
V dresu Slavie prožil šest let a fanoušci si ho připomínají zejména jako muže s bleskovými reflexy, pevnými nervy a taky trochu divokou povahou. Jenže divoký nebyl jen na hřišti, ale i v soukromí, a bohužel právě jeho slabost pro rychlou jízdu se mu nakonec stala osudnou.
Kariéra plná výkyvů
Jánoš začínal v rodné vesnici Kněžpole a přes Slováckou Slavii Uherské Hradiště a Duklu Tábor se propracoval až do Dukly Praha. Tedy abychom vše uvedli na pravou míru – sloužil tam na vojně. A právě tam si ho všiml trenér Vlastimil Petržela a přivedl ho do Slavie. V Edenu pak odchytal šest sezon, ve kterých ukázal, že i přes nějaké ty menší nedostatky dokáže být velmi šikovným gólmanem.
Každý zápas s ním byl opravdu jedinečný. Na čáře byl skvělý – mrštný, pohotový a odvážný. A přestože se celý život potýkal s nadváhou, dokázal na nabízené šance i kličky soupeřů reagovat s rychlostí lasičky. A měl i něco navíc – nebál se hrát nohama, což tehdy u gólmanů nebylo zvykem (a upřímně – u některých byste to stěží hledali i dnes). A zapsal se i do historie ligy – a to ve chvíli, kdy proměnil celkem tři penalty. Za tu první, v ročníku 1993/94, dokonce dostal od realizačního týmu pokutu, protože nebyl určeným exekutorem. Nicméně to mu na slávě nijak neubralo – spíš naopak.
Hráč, který mohl dosáhnout víc
Jeho snem bylo chytat za Spartu a obléct reprezentační dres. K tomu ale nikdy nedošlo. Vliv na to měla i jeho životospráva, která měla bohužel k dokonalosti daleko. Místo postupu ve Slavii tak zamířil do Jablonce, kde se mu dařilo – dvakrát skončil třetí a v roce 1998 slavil triumf v Českém poháru. V roce 1999 se pak přesunul do Příbrami, jenže tam stihl odchytat už jen šest zápasů. Osud mu totiž bohužel víc nedopřál.
Osudná nehoda v Petrovicích
Jánoš měl za sebou docela náročný trénink. A možná si po něm chtěl trochu odfrknout – kdo ví. Faktem ale zůstává, že tehdy se domů do pražských Petrovic řítil rychlostí, která by se hodila spíš na závodní trať než do běžného provozu. Podle policejní zprávy měl navíc ještě při takové jízdě v ruce telefon – nejspíš chtěl zavolat manželce a synům. Při jízdě se mu ovšem přístroj vysmekl, on se pro něj sehnul a ve 150 kilometrech v hodině narazil do autobusu MHD. Bohužel nebyl ani připoutaný, takže ho náraz okamžitě zabil – a to vše jen pár set metrů od jeho domova. Tak neslavně skončilo eso, které svého času ohromilo celou republiku.
Jak si na Zdeňka Jánoše vzpomínáte vy?
