Článek
Tichonov měl bezpochyby dobré výsledky. Ale provázela ho také pověst trenéra, který hráčům bránil v odchodu na Západ, což mu později řada z nich vyčítala. V roce 1996 dokonce skupina asi dvaceti ruských hokejistů z NHL odmítla reprezentovat, pokud by měl být Tichonov součástí realizačního týmu. Naopak jiní ho dodnes uznávají jako nepřekonatelného stratéga, který dovedl Sovětský svaz ke slávě. Roli „padoucha“ mu proto tak jednoznačně připsat nemůžeme.
Od první slávy po poslední pád – a vše se točilo kolem Prahy
Tichonovova kariéra se zajímavě proplétala s československou metropolí. Chcete vědět, jak? Celá ta historie je natolik zajímavá, že se opravdu vyplatí ji podrobněji popsat. První velký úspěch slavil podle webu TheHockeyNews právě v roce 1978 v Praze, kde tým pod jeho vedením získal titul mistrů světa.
Na stejném místě však o sedm let později narazil – v roce 1985 ho zastavil domácí tým Československa a Sovětský svaz skončil až třetí. Zdá se, že mu to tentokrát prostě nestačilo. A jeho poslední šampionát v roce 2004 (opět v Praze a také v Ostravě), skončil pro ruský tým opravdu nepříjemným debaklem. Jak rychle tedy Tichonovova hvězda vyšla, tak rychle také zhasla.
Opravdu si nebral servítky
Ale než se tak stalo, okusil svérázné metody slavného trenéra i český brankář Dušan Salfický, který v devadesátých letech působil pod jeho vedením v ruském klubu CSKA Moskva. A jak sám říká – nebylo to nic pro slabé povahy.
„Zpočátku na mě pořád řval. Nadával mi, že jsem český parchant. Byl jsem z toho zoufalý. Dělal to tak ale všem, aby je zlomil a získal si od nich absolutní poslušnost. Pak byl spokojený,“ nechal se slyšet pro web Aktuálně.
Syn v otcových stopách – se smutným koncem
Trenérský odkaz však Tichonov předal i dál – jeho syn Vasilij Tichonov se totiž vydal stejnou cestou. Působil jako asistent v NHL v San Jose, později koučoval ve Finsku, Švýcarsku i v KHL (a pod jeho vedením trénoval dokonce i Jaromír Jágr). Nakonec se vrátil do rodného CSKA Moskva, kde pracoval jako konzultant.
Jeho život ale skončil tragicky – v roce 2013 zemřel po pádu z okna. Dodnes se spekuluje o tom, zda šlo o nešťastnou náhodu, nebo sebevraždu – nikdo jiný totiž v domě právě nebyl, napsal magazín Tass. Jeho otec ho přežil o pouhý jeden rok. Tajemství svých kontroverzních tréninkových metod už tedy nikomu předat nestihl.
Co na tuhle hokejovou éru říkáte vy?
Zdroj: TheHockeyNews, Tass, Aktuálně
