Článek
Měl všechny předpoklady k tomu, aby si jako hlavní aktér užíval štěstí a spokojenosti až do smrti. Jenže realita byla jiná – po sportovní pohádce přišel opravdu drsný pád.
Z bicyklu přímo na vodu
Kozák se narodil 14. dubna 1937 ve Vrbně nad Lesy na Lounsku. Nejdřív ho lákala kola a plánoval, že se stane slavným cyklistou. Ale na učňáku v Roudnici ho chytilo veslování a jak se ukázalo, právě tahle cesta se pro něj ukázala jako správná. Talent měl obrovský, a tak není divu, že si ho pod křídla vzal trenér František Vrba.
Zlatý triumf v Římě
Ve dvaceti letech už sbíral první mistrovské tituly, a nakonec jich doma posbíral hned čtrnáct. Ale rozhodně nezářil jen na českých vodních tocích. Ten nejcennější totiž přišel v roce 1960 na olympiádě v Římě. Tehdy společně s Pavlem Schmidtem vybojoval zlato na dvojskifu. Pro tehdejší Československo to byla velká sláva – něco takového se dosud nestalo. A Schmidt, který přežil hrůzy druhé světové války, byl pro mladého Kozáka nejen parťákem, ale i životním koučem (i když tehdy se tohle slovo ještě nepoužívalo). Tvrdým, ale spravedlivým.
Ovšem ani po ukončení aktivní kariéry se Kozák sportu nevzdal. Stal se trenérem v Dukle a vydržel tam přes dvacet let. Byl přísný, nekompromisní a vyžadoval stoprocentní nasazení – zkrátka a dobře, ke svým svěřencům přistupoval stejně jako kdysi k sobě. A v roce 1984 se dočkal i uznání, když byl vyhlášen Veslařem století. Jeho hvězda zářila a zdálo se, že jen tak nezhasne.
Ohnivá voda a rodinný krach
Jenže přišla revoluce a s ní změny i v armádním sportu. Kozák byl převelen na práci s mládeží, což bohužel ke své velké smůle bral jako degradaci. V té době už také podle svědectví svého okolí stále častěji sahal po lahvi. Alkohol se mu stal dobrým společníkem – a bohužel postupně i zkázou. Problémy v rodině narůstaly do té míry, že v roce 1994 jeho manželka Bohunka řekla dost. Už to zkrátka nemohla vydržet. Následoval rozvod a rozpad rodiny. Děti se totiž od svého otce alkoholika odvrátily.
Bez rodiny i jakékoliv opory začal Kozák upadat ještě víc. Občas se sice snažil s pitím seknout, ale bohužel mu to nikdy nevydrželo dlouho. Nakonec se ocitl mezi pražskými bezdomovci a protloukal se, jak se dalo. Poslední roky prožil v ústavu v Terezíně, kde také ve věku 66 let zemřel. A nijak provinile se prý necítil – a to ani vůči rodině, kterou vlastně nechal na holičkách. Ano, tak dopadla jedna z našich největších sportovních hvězd vůbec.
A co myslíte vy? Je podle vás pro sportovce, kteří zažili vrcholnou slávu, těžší zvládnout obyčejný život?
