Článek
Premiér Petr Fiala se před pár dny vyjádřil tak, že pokud bude mít možnost mít v rukách dnešní vládu ještě po další volební období, tak můžeme mít u nás mzdy jako v Německu. Hned na úvod se musím pozastavit nad tím, že to říká premiér bez ekonomického vzdělání a bez jakéhokoliv člena ve vládě, který by ekonomické vzdělání měl. To je docela samo o sobě odvážné.
Připomenu, že taková slova použil premiér v situaci, kdy jsme v ekonomické poloze jen zanedbatelného růstu vlastního HDP, stagnace ekonomiky Německa, na které je z rozhodujícího podílu vázán náš export, války na Ukrajině, ve které se vláda rozhodla být téměř premiantem vlivu hned za USA a ekonomického úpadku EU vlivem neadekvátní enviromentální politiky EU. Místo silných prohlášení by tedy bylo lépe, kdyby bylo realisticky řečeno, jak se dá takového cíle alespoň čistě teoreticky dosáhnout. Je myslím, že všem vzdělaným lidem je jasné, že realistické prohlášení pana premiéra není, a zajímalo by mě, jaký kurz by na jeho milník vypsaly sázkové kanceláře.
Naše vnější politika si za poslední dva roky odřízla spolupráci v podstatě s celým východem. Je odvislá od Německa, které je ale v režimu ekonomické stagnace, a do toho zavedou patrně USA cla na zboží z EU a Čína je vůči zboží z EU zavede odvetně ke clům EU na e-auta patrně ještě rozsáhleji brzy také. Tato mezinárodní východiska jsou předurčením toho, čeho se můžeme s naší otevřenou ekonomikou ve vnějším směru dočkat do pěti let. Budeme myslím rádi za udržení inflace a mírného růstu mezd, který by alespoň inflaci stačil sledovat. Mzdy jsou zásadně odvislé od zisku firem v soukromém sektoru a ten bude jednoznačně limitován, obzvlášť za restrikcí a zásahů do trhu ze strany orgánů EU.
Platy státních zaměstnanců a politiků sice nezávisle na ekonomické situaci země na dluh zvyšovat lze, ale to jednak není slib premiéra o mzdách, a zejména nikdy nebude možné, aby tyto platy byly odtržené od mezd v soukromém sektoru. A ani by to nebylo žádoucí. Německé mzdy jsou za čtyři roky možné jen při hypotetické situaci, ve které by nominálně zhruba o stejnou nominální částku vzrostly ceny, tedy za cenu inflace. Výsledkem by byla devalvace kurzu koruny a prakticky stejná kupní síla mezd a platů jako dnes, jen v jiných nominálních hodnotách. A také, a to bych podtrhnul, zničení hodnoty úspor a vlastně celková ekonomická destabilizace.
