Boa Vista: Nejkrásnější pláže světa na neprofláknutém ostrově plném pohody

Boa Vista je třetí největší ostrov Kapverd. Je 31 km dlouhý, 29 km široký, nejvyšším vrcholem je Monte Estância s výškou 387 metrů nad mořem.

Leží jižně od ostrova Sal, zhruba 455 km od západního pobřeží Afriky. Ostrov je převážně pustý, suchý, z velké části neobydlený.

Teploty se tady pohybují celoročně mezi 22 a 32 stupni, prakticky bez deště.

Na Boa Vistu jsem se chtěl podívat už dlouho. Nevím proč, ale když přiletím na jeden ostrov nějakého souostroví, tak pak chci poznat další a další ostrovy. Někdo si říká, proč, vždyť jsou to pořád stejné Kapverdy. Ale ne. Každý ostrov je jiný. Ať už jsou to přírodní krásy nebo atmosféra celého ostrova.

Pro cestu na Boa Vistu je nejjednodušší a popravdě i nejpohodlnější si koupit zájezd u cestovky. Na Sal se mi vyplatil last minute (popisuju to v článku tady), takže jsem to s Boa Vistou udělal stejně. Zhruba koncem srpna jsem začal sledovat ceny zájezdů s blížícím se odletem, abych zjistil, kdy a kam až ceny zájezdů klesnou. Boa Vista se dostala k nejnižší ceně 18.990 Kč (za osobu při 2 lidech), takže jsem věděl, že když se sem přiblíží i můj termín – konec září (pro jistotu jsem měl dva možné), tak kupuju.

Koupil jsem hotel Royal Horizon, nejlevnější zájezd u Fischera (stejně tak to bylo u Exim Tours) za 22.990 Kč s All inclusive. Ano, když letíš sám, je to dražší, než ve dvou (to by vyšlo na 19.990 Kč/osoba). Ale zase mám dvoulůžkový pokoj sám pro sebe.

Jeden tip: Jakmile cena klesne, nečekej a kupuj. Mně se to vyplatilo, protože o den později zájezdy zase o 2.000 Kč zdražily a cena už až do odletu neklesla. Koupil jsem zhruba týden před odletem.

Dále je potřeba zaplatit poplatek 32 EUR vybírají Kapverdy za vízum. Stačí vyplnit pár údajů do formuláře na stránce https://www.ease.gov.cv/ a zaplatit kartou. Registrace se dá udělat nejpozději 5 dní před příletem na Kapverdy. Další možností je zaplatit poplatek až u celní kontroly na letišti (nebo si toto nechat zařídit cestovkou, ale to pak vyjde dráž). Když zaplatíš poplatek online, můžeš jít automatickou branou, když nemáš zaplaceno předem, jdeš k celníkovi, kde ho zaplatíš.

Odlet z Ruzyně, easy, přijdeš tak 3 hodiny před odletem, najdeš odbavovací přepážku, odevzdáš kufr, vezmeš letenku, projdeš celní kontrolou a čekáš na odlet. Čekáš a koukáš, s kým poletíš a přemýšlíš, jestli ten nejlevnější last minute byl dobrý nápad, protože víš, že do tvého hotelu budou mířit skoro všichni, které si teď v duchu hodnotíš.

Do odletu ještě čas, první nedočkavci se řadí do fronty a tobě už je jasné, že za sedm hodin se můžeš těšit na potlesk v letadle a sotva letadlo na Boa Vistě zastaví, tak na frontu v uličce letadla čekající na otevření dveří.

Ano, nezklamali. Potlesk i fronta. Pokaždé přemýšlím, jestli těm, co čekají na otevření letadla v uličce, něco uteče. Věř mi, že ne. Na kufry čekáme všichni stejně, autobus do hotelu od cestovky bez tebe neodjede… Takže sedíš, a jelikož máš místo do uličky, tak vidíš, jak jsou spolusedící ze sedačky A a B nervózní, že sedíš a čekáš místo toho, aby sis taky stoupnul do uličky. Jo. Je to tak.

Hned po výstupu z letadla tě doslova praští horko a vlhko. Po odletu z podzimní sychravé Prahy je to dost rozdíl. Scházíš schody z letadla a paní na ploše už tě naviguje do příletové haly. Projdeš celní kontrolou, vyzvedneš kufr, vystojíš frontu k delegátce z cestovky, ta tě pošle do autobusu, který tě doveze do hotelu. Cesta do Royal Horizon trvá asi 10 minut, během kterých pozoruješ okolní pustou, ale svým způsobem krásnou krajinu.

U hotelu vystupuje celý autobus a s uvítacím nealko drinkem se štosuje před recepcí. Tam to poměrně odsýpá, recepční jsou na davy českých dovolenkářů zvyklí. Na recepci zaplatíš další poplatek, tentokrát pobytovou taxu 17 eur za dospělého. Kromě klíče od pokoje, lístku na ručníky k bazénu a na pláž a kartičky na spuštění elektřiny, dostáváš i kompletní letáček s veškerým infem o hotelu v češtině. Jak pak zjistíš, tak více méně nikdo jiný, než my Češi, v hotelu není. Hotel je dost rozlehlý, pokoje přiměřené ceně. Žádný velký luxus, ale všechno čisté, hezké a s usměvavým personálem.

Jediným nedostatkem je, že Wi-Fi nedostane až do pokoje. Ale i s tím se dá poprat. V baru, u bazénu i v restauraci běží poměrně v pohodě a pro ostatní místa je tady Airalo. Skvělá aplikace, kde si koupíš datovou eSIM a pak můžeš data využívat po celém ostrově. Pro Boa Vistu vychází na 9,50 USD za 1 GB dat (pokud Airalo neznáš, stáhni si a při prvním nákupu zadej kód STANIS0407, dostaneš tři dolary slevu a mně je přineseš taky, díky).

Když se vrátím k hotelu, tak tady asi nemám co vytknout. Sám si nepotrpím na žádný luxus, takže s jídlem, nabídkou baru, pořád dobře naladěným personálem, bazénem i vším ostatním jsem byl spokojený.

Kdybych měl říct, co mě v hotelu štvalo, tak to byli hosté, kterým chybí základy slušnosti. Protože když přijdu na bar a objednám si pití, tak i když neumím ani blaf anglicky ani kreolsky a vím, že mi personál něco česky rozumí, tak poděkuju. A asi už je jedno, jestli česky nebo jakkoliv jinak. Přijít na bar, říct vidlácky „pivo“, vzít si ho, neříct ani slovo a odejít, to je pro mě vrchol neslušnosti. A je jedno, že jsme v rozvojové zemi, je jedno, že mě obsluhují místní lidé, je jedno, že si platím hotel. Prostě poděkovat je slušné.

Jednoduše – nic. Prostě nic nedělat, nic neřešit a užívat si klid a ráj na Zemi. Opravdu. Pláže na Boa Vistě patří k těm nejkrásnějším na světě a jedna z nich je přímo před hotelem Royal Horizon.

Praia de Chaves je asi 5 km dlouhá pláž se zlatým pískem a písečnými dunami. Můžeš se tady jen tak procházet a sotva mineš vedlejší hotel, tak už skoro nikoho nepotkáš a máš pláž a i přilehlé duny jen pro sebe. Jen bacha na to horko a na oceán. Jsou tady větší vlny a zrádné zpětné proudy.

Nebudeš ale přece celý týden jenom na pláži, ne? Ostrov má i další zajímavá místa, která stojí za zhlédnutí. Někam se dá dojít pěšky, někam dojet taxíkem, který čeká před hotelem, dá se jet na různé výlety s cestovkou nebo se domluvit s někým z místních, kdo ti to nejlepší z celého ostrova ukáže.

Z hotelu se můžeš jít projít do blízké vesničky Rabil. Jde to pěšky nebo si vezmi taxíka, co čeká před hotelem. Já volil procházku. Kapverdy jsou bezpečné, není se čeho bát. Kapverďané, které jsem cestou potkal, zdravili, mávali na mě a pořád se usmívali. Asi po půl hodině jsi v městečku. Z jedné strany letiště, z druhé domky. Menší, větší, rozestavěné, hotové. Z našeho evropského pohledu se ti to může zdát jako dobrá divočina. Ale No Stress. Jsi na Kapverdách, je to skoro Afrika, je tady celoročně horko, prakticky neprší, tak na co třeba střechu? Nebo okna?

V Rabilu je pár obchůdků, kde si můžeš koupit nějakou drobnost, ale velké obchody se suvenýry tady nečekej. Ty koupíš spíš ve stánku na pláži.

Taky je tady kostel Nossa Senhora da Ressurreicao, který je prý dominantou celého městečka a má prý úžasnou architekturu, krásné stropy a poklidnou atmosféru. Stejně jako Rabil Museum, které prý ukazuje bohatou historii a kulturu Boa Visty… Říkám „prý“, protože i když jsem o těchto místech věděl předem, tak jsem na ně na místě úplně zapomněl a podle google maps pokračoval k palmovému hájku, který mě tam zaujal. Vypadalo to, že jenom seběhnu kopec a jsem tam. A taky že jo. Pár palem, pasoucí se osli a záblesky pouště Viana. Ta vypadá, že už nebude daleko…

Cesta z hájku tedy nevede do hotelu, ale k poušti. Nikdy jsem na žádné nebyl a tahle už byla na dohled. Cesta vede po silnici, po rovince a ubíhá rychle. Ani ne za půl hodiny už stojím na poušti. Na poušti, která je unikátní svojí polohou uprostřed Atlantského oceánu. To ji odlišuje od ostatních pouští na světě.

Oceánské proudy sem neustále přináší obrovské objemy písku z afrického kontinentu a ukládají je právě zde. Rozloha pouště je více než 60 km2 a pokrývá kolem 30 % ostrova. Západní strana je nejvíc zarostlá keři, palmami a dalšími stromy. Bílé písečné duny jsou pak na východní straně. Tato oblast má přibližně 2×5 km. Nejvyšší písečné duny tady dosahují výšky až 50 metrů.

Pokud zrovna nejede auto s turisty, které míří do středu pouště, pak je to úplně měsíční krajina, Kolem jen písek, pár keřů a ticho. Ticho a žádné zvuky civilizace. Ideální místo pro procházku a relaxování. Nejsou tady žádné pohyblivé písky ani jedovatá zvířata, takže se není čeho bát. Snad jen toho, že v zamyšlení dojdeš daleko a tou samou cestou se musíš vracet zpět.

Ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Udělal jsem snad tisíc fotek, jako kdyby to stejné místo na každé vypadalo jinak, že jo… A potom se vydal stejnou cestou zpět do hotelu. Celá cesta měřila kolem 16 km a já stihl ještě i oběd v hotelu. Ale je fakt, že kdyby ten den nebylo pod mrakem a nefoukal vítr, tak by ta cesta v kapverdském horku byla mnohem náročnější.

Kolem hotelu už toho k vidění moc není. Ne, že by okolí nebylo super, ale když chceš poznat ostrov, nezbývá než si zaplatit výlet. Na výběr máš několik výletů s cestovkou nebo můžeš dát přednost někomu z místních.

Pro mě je vždycky lepší ta druhá varianta. Domluvil jsem se přes Facebook s jedním řidičem, který už měl na další den naplánovaný výlet na jih ostrova a měl ještě volné místo.

V 9 ráno nás Silvestre vyzvedl před hotelem, nasedli jsme na korbu auta a ve třech jsme vyrazili poznávat ostrov.

Od hotelu jsme se vydali po luxusní asfaltce ke kostelíku Chapelle Nossa Senhora da Coneigao v městečku Povoacao Velha.

Vesnice je nejstarší na ostrově. Bylo to tady první osídlené místo a leží pod jedním z vrcholů ostrova Rocha Estancia, kde se nachází také kostelík.

Autem jsme přijeli až k němu, prohlédli si ho z venčí, udělali pár fotek a sjeli do centra vesničky. Tady je malé náměstí, které lemuje několik obchodů se suvenýry a kavárna. Dostali jsme na půl hodiny rozchod, abychom se mohli projít uličkami a nakoupit suvenýry. Moc dalších příležitostí na ostrově není.

Z vesničky Povoacao Velha jsme přejeli k pláži Santa Monica. K nejdelší pláži celých Kapverd. Sem už nevede asfaltka, ale jen si 5 km vyjetá cesta divokou přírodou. Místní řidiči ty cesty mají zmáknuté a moc dobře ví, kudy kam. Autem sám bych si asi netroufal.

Santa Monica je doslova ohromující pláž. Je jedním z divů Kapverdy. Měří přes 11 km (někde uváděno dokonce 16 km) a táhne se vlastně přes celý jihozápad ostrova. Je častým cílem výletů, ale když máš štěstí jako my, tak máš pláž jenom pro sebe. Jasně, že v rámci výletu nemůžeme projet celou pláž, ale i ten kousek, co jsme viděli, stál za to.

Na celou hodinu jsme měli pláž doslova pro sebe. Využili jsme ji na focení, lítání s dronem i koupání. Boží. Zvlášť, když jsme na pláži byli jenom my čtyři. Mega nádherná pláž, nedotčená příroda a jenom pro nás. Všechno ale s naprostým respektem k oceánu. I tady jsou vlny silné. Ale mírný spád pláže umožňuje si oceán naplno užít. A to nejde ani popsat.

Z pláže Santa Monica jsme pokračovali kolem majáku (na mapě označený jako Black and White Lighthouse) na pláž Praia da Varandinha. Tato pláž je známá svými skalními útvary s jeskyní a je neuvěřitelně fotogenická. Zvlášť, když ji jako my vychytáš úplně bez lidí.

Pláž je před lidmi skrytá. Nevede sem žádná zpevněná cesta, není tady žádné zázemí. Spíše se tady zastavují jen výlety, kdy se každý během půl hodiny podívá na skály a pokračuje dál.

Dále vede naše cesta po pobřeží až k želví zátoce. Zastavíme na okraji útesu a ve vlnách oceánu sledujeme, jestli se někde ukáží želvy. Máme štěstí, pár jich ve vodách Atlantiku vidíme.

Poslední zastávkou našeho výletu jsou písečné duny na pláži Chaves. Než sem ale přijedeme, tak Silvestre zapne 4×4 a my máme co dělat, abychom e se na korbě auta udrželi. Výjezdy a sjezdy z vysokých dun, zatáčky mezi nimi… jako na horské dráze.

V dunách jsme si vyzkoušeli sjezd na sand boardu. První pokus ve stoje docela „držkopád“, druhý, kdy nám Silvestre ukázal, jak se na tom správně sedí, už v pohodě. Jen kdyby to tak samo jelo i nahoru.

To byla poslední zastávka výletu a odsud už jsme jeli jenom do hotelu. Tam jsme každý zaplatil 40 eur. Myslím, že za takové dopoledne super cena a pořád levnější než v cestovce.

Několik dalších zajímavých míst mi zůstalo na příště. Patří mezi ně například pláž Praia da Atalanta v severní části ostrova, kde postupně rezaví a mizí vrak ztroskotané lodi, hlavní město Sal Rei, Kapverdská Route 66, která vede napříč pouští Viana nebo nejvyšší vrchol ostrova Monte Estancia, na který se prý se správným obutím dá vyšlápnout. Všechny své tipy jsem si sepsal do přehledného průvodce. Jestli se na Boa Vistu chystáš a hodil by se ti, tak si o něj napiš. Rád zašlu.

Pro mě osobně je Boa Vista a vlastně i vedlejší Sal symbolem pro klid, pohodu a nicnedělání. Je únik od civilizace, od všedních starostí a přináší jenom odpočinek a radost. Slunce, teplo a nádherné pláže.  I když jsou ostrovy pusté a není tady moc přírody, pro mě jsou svým způsobem krásné. A to nejen tím, jak vypadají, ale i tím, jací jsou tady pohodoví a milí kapverďané. Určitě se sem zase vrátím a možná to bude dřív, než bych sám čekal. Je to místo, kam se těším a odkud se mi zase nebude chtít odjíždět. Motto No Stress tady stoprocentně platí.

Pro další fotky, zajímavé informace a objednání průvodců mrkni na https://florinacestach.cz a můj instagram https://www.instagram.com/flori_prg/