Budova školy v Sitné

Prvním dochovaným důkazem o činnosti této školy v obci Sitné je fotografie pořízená v průběhu školního roku 1933–1934. Na ní je patrný dosti velký počet dětí navštěvujících školu v této poměrně malé vesnici spadající do správního okresu Dubá.

Budova školy dotváří centrum návsi obce, kde žili společně obyvatelé české i německé národnosti. Obec žila v dobrých vzájemných sousedských vztazích až do doby nástupu německého fašismu. V době předválečné, při vzniku německých Sudet, se jejich hranice této obci těsně vyhnula. Avšak na základě přání zde žijících německých obyvatel a jejich písemných žádostí zaslaných říšskému vůdci Adolfu Hitlerovi došlo k posunutí hranic a obec byla dodatečně zahrnuta pod německou správu ode dne 24. 11. 1938. Tím se v této škole začalo učit podle německých školních osnov, kterým se tak musely učit i české děti. V budově školy byl navíc zřízen úřad německé pohraniční policie. V průběhu několika let za 2. světové války byla místní škola dočasně uzavřena pro nízký počet žáků.

Po ukončení války a opětovném převzetí moci v obci českými rodáky bylo jejich předním zájmem opětovné obnovení fungování místní školy. Místní obyvatelé netrpělivě čekali na příchod nového, státem přiděleného učitele. Při pravidelném začátku nového školního roku po skončení války se v jejich škole ještě neučilo.

Naopak v jiném místě obnovené naší republiky zahajuje svůj nový školní rok mladá učitelka Marie Topičová v obci Ostředek na Benešovsku. Zde ji dostihne rozhodnutí Zemské školní rady v Praze o jejím přidělení pro školu v pohraničí. Na základě sdělení se má v co nejkratší době dostavit na úřad zmocněnce Ministerstva školství a osvěty pro národní školy v Dubé. Tam dorazí 24. 9. 1945. Zde je jí přidělena škola v Sitném, kam se dostane navečer téhož dne. Zde se hlásí u předsedy místního obecního úřadu, který jí na základě potvrzení předává klíče od budovy školy.

Po jejím prvním shlédnutí prostor svého přiděleného, ale vzhledem hrozivého bytu v patře této školy je jí k pláči a je rozhodnuta toto přidělené místo odmítnout. Přespání jí však poskytne rodina pana starosty, kde ji večer navštíví místní sousedé a přesvědčují ji o setrvání na tomto místě. Nakonec dá na jejich prosby a přidělené místo přijímá.

Následující den však ještě musí odjet do svého bydliště, aby si na toto místo přivezla potřebné osobní věci. Po svém návratu se jí místní obyvatelé snaží pomoci zařídit byt z věcí posháněných po domech odsunutých německých obyvatel. Následující dny si za pomoci pana starosty vybavuje a shání učební pomůcky pro zahájení opožděného školního roku. V obci dosud není zaveden elektrický proud. Po těchto potřebných přípravách obchází místní obyvatele s oznámením termínu zahájení školního roku 1945–1946. Svým fotoaparátem pořizuje aktuální snímky budovy školy.

Časem tak rovněž pořizuje společnou fotografii dětí tohoto prvního školního roku na novém, jí přiděleném místě. Jejich počet je malý díky tomu, že tato obec byla v minulosti součástí Velkoněmecké říše.

Následně své album doplňuje o fotografie z dalších školních let na tomto místě, které se tak stalo jejím místem doživotního bydliště. V této samostatné obci řízené místní správní komisí se vedle role paní učitelky časem přidala i funkce knihovnice a tajemnice obecního úřadu, které opět fungovaly v budově školy. Následující léta se zde každoročně zahajuje nový školní rok a její přidělený byt se stává domovem její založené rodiny. V budově školy probíhají všechny pořádané volby v naší republice.

V úřední místnosti je nainstalován obecní rozhlas a setkávají se zde občané při sledování televizních pořadů na první televizi zakoupené obcí. Do vsi dorazí i profesionální fotograf, který zachycuje žáky s paní učitelkou při školním roce 1956 – 1957.

Školním rokem 1960–1961 zde končí fungování místní školy. Marie Topičová, provdaná Veselá, si musí vzít rodičovské volno pro péči o syna a nenašel se jiný učitel, který by měl zájem zde působit. Budova tak nadále slouží pro obecní záležitosti, společné sledování televizního vysílání a provozování hudebních relací místním rozhlasem.

Velká změna přichází v roce 1964, kdy je zájem státu spojovat menší obce pod hlavní střediskovou obec, kterou je určena obec Želízy vedená MNV. Tím je v budově školy zachována obecní místnost sloužící pro pár schůzí občanského výboru a místnost bývalé třídy slouží pro občasné promítání cestovního kina nebo dětské hraní stolního tenisu. V této době nemá MNV zájem provádět nákladnější investice do údržby této budovy.

V roce 1971 opouští svůj dlouholetý nájemní byt rodina paní učitelky. Tento byt byl dále využíván ke krátkodobým nájmům, kde však pro špatné sociální zázemí nikdo dlouho nevydržel.

Novou změnu přináší až období po „Sametové revoluci“, kdy tato vesnice zůstává jako jediná spojena s obcí Želízy. Dojde k nutné výměně střešní krytiny, kde se však časem zjistí, že tato práce nebyla kvalitně provedena.

V roce 2000 je vydán nový pohled obce. Ten minulý, ještě černobílý, složený ze čtyř místních fotografií, byl vydán v roce 1957. Je snad jen náhoda, že na každém je podobně vyfocený záběr na školní budovu.

Další vedení obce rozhodne v roce 2002 o další vnitřní rekonstrukci budovy a hlavně bytu, který tak má sloužit jako obecní nájemní byt. Tyto práce měla zajistit stavební firma z Mělníka. Ta zde rozdělané práce nedokončí kvůli rozpadu firmy. Za tuto zkrachovalou firmu dokončuje potřebné práce v roce 2003 stavební firma Jiřího Prokopce z Liběchova, která tuto akci dokončí ke všestranné spokojenosti.

V opraveném bytě v patře budovy se časem vystřídají další jeho nájemci. V zákoně o památkových zónách a vesnicích je zahrnuta i tato obec. Díky tomu byla možnost požádat o dotaci na celkovou opravu fasády budovy. Tuto akci provedl v roce 2004 pan Mareček se synem a dopadla na výbornou.

Následně byla v dalším období získána dotace na vybudování obchodu v místnosti bývalé školní třídy. Po této rekonstrukci bylo obcí rozhodnuto, že podmínkou získání pronájmu bytu v patře bude provozování obchodu. Ten zde byl provozován až do roku 2010.

8.června 2013 se konaly oslava při příležitosti 650.výročí od první písemné zmínky o obci Sitné. Součástí oslav bylo i vysazení památné lípy, která bude po další léta růst před budovou bývalé školy.

Přízemí budovy poskytovalo účastníkům oslavy potřebné zázemí pro poskytnutí stravovacích a sociálních potřeb všech přítomných.

Po těchto zkušenostech bylo nadále rozhodnuto, že zde vznikne společenská místnost pro potřeby místních obyvatel, kde se časem konalo mnoho akcí věnovaných dětské činnosti a zájmům místních obyvatel. Z tohoto důvodu došlo v místnosti bývalé třídy k drobným úpravám a zřízení samostatného vytápění. V létě tohoto roku se v budově školy buduje ústředna pro příjem internetového signálu sloužícího obyvatelům obce. V patře je stále pronajímán obecní byt. Již na sklonku podzimu se v nově vzniklé společenské místnosti koná dětská tvorba k připravované drakiádě a zhotovování vánoční výzdoby do rodin.

Školní třída se již na tato místa nikdy nevrátí, ale společenské přízemní prostory slouží rovněž pro akce pořádané pod záštitou Obce Želízy, která je tak nadále vlastníkem této původní školní budovy s číslem popisným 26, která je v katastru nemovitostí zapsána jako rodinný dům.