Článek
Koncem srpna začalo Japonsko dle plánu s vypouštěním kontaminované vody uskladněné v elektrárně Fukušima I, kterou před dvanácti lety vážně poškodila přílivová vlna tsunami následkem velice silného zemětřesení v oblasti. Toto rozhodnutí, jako vždy v souvislosti s jakýmkoliv jaderným „strášákem“, vyvolává nepříčetnou hysterii antijaderné lobby. Ta je následně nepřirozeně amplifikována novinářskou obcí, která buď z hlouposti a lenosti, nebo z aktivistické zaujatosti, běžně otiskuje tmářské nesmysly prezentované v souladu s kargo kultem[1][2] zelené energie jako rovnocenný názorový disent, na který se z nějakého záhadného důvodu nevztahuje „povinnost“ fact-checkingu.
Čas skoncovat s tmářstvím
Kdyby se totiž vztahovala, museli bychom se už z agenturních zpráv dozvědět, že k podobnému vypouštění (často s násobně vyšší koncentrací radioaktivních látek) dochází po celém světě bez následků již celé dekády. Voda z Fukušimy v objemovém ekvivalentu zhruba 500 olympijských bazénů bude vypuštěna postupně během 30 let a bude filtrována a očitěna tak, aby obsahovala pouze molekuly tritia, tedy formy vodíku, těžko oddělitelné z vody samotné. Japonsko ho v souladu s plánem ročně vypustí do Pacifiku zhruba 0,06 gramu, což je doslova kapka v moři[3] ve srovnání s přirozeně se vyskytujícím radiačním pozadím. Pokud byste tak celý život konzumovali téměř výhradně mořské plody vylovené v blízkém okolí elektrárny během cyklu vypouštění, zvýšená míra záření, které byste se tak vystavili, by ani neplnila neformální jednotku měření expozice ionizujícímu záření, známou jako banana equivalent dose[4][5], tedy snědení jednoho banánu. V přírodě je radioaktivní vše živé, včetně Tichého oceánu, kde tritium představuje skromných 0,04% z jeho celkové radioaktivity. Zvýšení tohoto nepatrného množství o ještě méně patrné množství je stěží věcí hodné mediální paniky.
Podobná logika se bohužel odrazila v tzv. lineární bezprahové teorii, která předpokládá lineární vztah mezi absorbovanou dávkou a újmou způsobenou ionizujícím zářením; novinářskou zkratkou řekněme, že jakékoliv drobné zvýšení radiace je tak potenciálně nebezpečné, což ale není pravda[6]. Tato teorie ovšem poskytuje základ většině radiačních limitů a relevantních směrnic, následkem kterých pak například Japonská vláda evakuovala z oblasti Fukušimy sto tisíc lidí, mnohým z nichž pak zbytečně bránila dlouhé měsíce a roky v návratu domů (mnozí z nich se domů ještě nevrátili), přesto že reálné riziko spojené s radiaci bylo zcela mizivé. Řečeno v číslech, přímým následkem ozáření nezemřel ve Fukušimě ani jeden člověk, následkem šoku z evakuace, ztráty příbuzných a veškerého majetku zemřelo podle vládních statistik 2313 lidí[7], následkem tsunami a zemětřesení samotných pak dalších asi 19500. Jaderná panika tak ve Fukušimě zabila mnohosetnásobně více lidí než druhá nejzávažnější jaderná nehoda v historii. To je však stále nic oproti počtu lidí, které zabila svojí jadernou panikou Angela Merkelová.
Zelení a Angela Merkelová mají na rukou krev
Na začátek je třeba podotknout, že Angela Merkelová byla zvolena s relativně konzervativním programem, který nepočítal ani s porušením evropského práva ve věci migrace ani s předčasným odstupem Německa od jaderné energie. Námitky aktivistů vůči jádru dokonce odmítala jako absurdní[8]a jádro, které v Německu tou dobou pokrývalo bezemisní výrobou zhruba čtvrtinu spotřeby, podporovala. V Německu to byli dlouhodobě zejména Zelení, Greenpeace a jiné odnože komunistů jako Die Linke, které v návaznosti na šikovnou manipulaci Sovětského svazu a později za vydatného přispění ruské lobby prosazovaly[9]tmářskou – a v důsledku nesmírně antienvironmentální – ideologii odporu proti jaderné energetice.
Byla to však kancléřka Merkelová, kdo po Fukušimě – s pro ni charakteristickým nedostatkem skutečného leadershipu[10]– podlehla běsnění aktivistů, kteří odmítají vést racionální diskuzi a zatáhla celou Evropu do tragického víru následků německého odstupu od jádra. Daň za tuto slabost německé kancléřky je extrémně vysoká a krvavá, avšak v mediálním zúčtování jejího účinkování v čele země až šokujícím způsobem absentující.
Abychom odhalili skryté náklady odstupu Německa od jádra, museli bychom z veřejně dostupných dat o energetickém mixu extrahovat data o nahrazení tohoto výpadku, což je přesně to, co provedli vědci z předních kalifornských univerzit (jež je těžko podezírat z konzervatistického reakcionářství) v této studii[11]. V ní díky analýze velkých dat pomocí strojového učení došli k závěru, že v letech 2011 až 2017 byla jaderná energie v Německu většinou nahrazena energií z uhelných elektráren, což vedlo k uvolnění dalších zbytečných 36 milionů tun oxidu uhličitého ročně, což představuje přibližně pětiprocentní nárůst emisí. Více šokující by však mělo být, že podle odhadů vědců vedlo spalování většího množství uhlí k lokálnímu nárůstu znečištění částicemi a oxidem siřičitým, což pravděpodobně zabilo dalších 1100 lidí ročně v důsledku respiračních nebo kardiovaskulárních onemocnění.
Nadto podle výzkumníků zvýšené emise, zdravotní komplikace a úmrtí způsobená místním znečištěním ovzduší představovaly další celkové společenské vícenáklady ve výši přibližně 10 miliard euro ročně. To, že tato částka drtivě převyšuje náklady na případné udržení dávno amortizovaných jaderných elektráren v provozu a to i po zohlednění rizik je zcela nasnadě.
Můžou si Zelení dovolit 20 Černobylů ročně?
Z pohledu čísel se jedná o naprosto šokující zjištění. 1100 zbytečných úmrtí ročně je naprosto nesmyslný a nepřijatelný důsledek vládní politiky, zvláště v případě, kdy ve katastrofě, užité jako její zdůvodnění, nikdo na ozáření nezemřel. Ale pro spravedlivější porovnání bychom měli uvést, že jak v případě spalování uhlí, tak i v případě následků z ozáření, může být původcem úmrtí dlouhodobá zdravotní komplikace, a proto není Fukušima vhodným adeptem srovnání. Budiž, užijme jako přímé srovnání největší jadernou katastrofu v historii lidstva, totiž havárii v Černobylu. Jejím následkem zemřelo mezi lety 1986 a 2005 podle nejautoritativnější studie[12]na toto téma méně než 50 lidí. Následky pseudo-ekologické politiky Zelených a slabosti Angely Merkelové se tedy rovnají jenom na úmrtích zhruba dvaceti Černobylům ročně.
Zatímco jeden Černobyl je však mediální blockbuster, o kterém se ještě po třiceti letech točí (mimochodem zcela vynikající) velkorozpočtové seriály na HBO, tisícovky mrtvých, které se plíživě ročně naakumulují na svědomí neviditelných zabijáků jako je znečištění ovzduší, nejsou mediálně zajímavé. A to se bavíme pouze o číslech, které způsobil dosavadní phaseout německých jaderných elektráren, a ne o desítkách tisíc dalších, kteří předčasně zemřeli následkem odstupu od výstavby dalších jaderných elektráren a jejich většinovým nahrazením uhlím až do doby, kdy nastane stále ještě neexistující bájná možnost strukturálně významné akumulace energie z OZE, která umožní skutečný přechod na nízkoemisní energetiku.
Abychom byli fér, uvedená studie obětí Černobylské katastrofy počítá s předčasným úmrtím až 4000 osob. Při prvotním výbuchu zemřeli dva zaměstnanci elektrárny, během prvních tří měsíců po výbuchu pak dvacet osm hasičů a dalších pracovníků, kteří pracovali na odstraňování následků havárie. Ti zemřeli na akutní nemoc z ozáření (jeden z nich na zástavu srdce). Dalších zmiňovaných necelých dvacet zemřelo v průběhu dalších dvaceti let, většinou na rakovinu nebo jiné dlouhodobé komplikace. Do naplnění tohoto modelu nám tedy více než 20 let po katastrofě zbývalo zemřít 98,75% vypočtených obětí. To samo o sobě ještě není směrodatné, protože následky ozáření ve formě častější incidence rakoviny můžou být velice dlouhodobé. Nicméně čtyřicet let po nehodě nebylo ani v kohortě likvidátorů hlášeno žádné vědecky validované zvýšení výskytu nádorových onemocnění. Likvidátoři byli v době ozáření dospělí a naprostá většina z nich obdržela dávky nižší než 100 mSv, což je výrazně méně, než si většina lidí myslí.
Dávka 50 mSv je při velice konzervativním přístupu, který volí všechny směrnice, nejnižší dávka, při které je prokázáno, že u dospělých nezpůsobuje rakovinu. Je to tak také nejvyšší dávka, která je podle předpisů povolena v rámci expozice na pracovišti. V některých částech světa je výrazně vyšší přirozené radiační pozadí než 50 mSv/rok, což ale nemá měřitelný vliv na zdraví místního obyvatelstva. Nad dávku 100 mSv se pak pravděpodobnost vzniku rakoviny (spíše než její závažnosti) zvyšuje s dávkou. Odhadované riziko smrtelné rakoviny je 5 z každých 100 osob, ale u těch vystavených dávce 1000 mSv. To znamená u dávky desetinásobně vyšší, než obdrželi likvidátoři, pokud je běžný výskyt smrtelné rakoviny v dané skupině obyvatel 25%, tato dávka by jej zvýšila na 30%)[13].
WHO ve zmiňované zprávě počítá až s 3% zvýšením incidence smrtelné rakoviny v okolí Černobylu, toto číslo je však s ohledem na obdržené dávky velice silně nadhodnocené. S tím se však nespokojili Greenpeace, kteří si ze strachu z nedostatečné šokatnosti dat o úmrtnosti následkem Černobylu objednali studii vlastní, která pomocí zcela nevědeckých metod uvádí počet úmrtí následek Černobylské havárie stonásobně vyšší, než je horní hranice již pravděpodobně nadhodnocené studie WHO. Greenpeace se opírají právě o zdiskreditovanou lineární bezprahovou teorii. Jinou studii si na podobném základě ze stejných důvodů objednali evropští Zelení, kteří mávají číslem desetinásobným než WHO. S jejich studiemi pak hojně pracují antijaderní alarmisté a jiní tmáři, kteří se pomocí této lži snaží zavést energetické politiky, které mají na svědomí násobně více lidí, o environmentálních dopadech – zejména v množství zbytečných emisí nemluvě a už vůbec nemluvě o dopadech fiskálních a geopolitických, kdy následná evropská závislost na ruských uhlovodících otevřela Putinovi cestu k návratu války na evropský kontinent[14].
Přes veškerá negativa spojená s užíváním fosilních paliv by bez nich byl rozvoj civilizace nemožný, jak skvěle ilustrují například knihy česko-kanadského vědce Václava Smila[15], přesto jsme měli již dekády ve vyspělých zemích možnost od jejich užívání ustoupit po vzoru Francie a užívat jádro jako bezpečný (evropské reaktory jsou o řád bezpečnější než typ RBKM užívaný v Černobylu) a čistý zdroj energie. To by jen v evropském měřítku ušetřilo stovky až tisíce miliard eur, statisíce životů, tisíce miliard tun CO2 a umožnilo reálný přechod na nízkoemisní energetiku o desítky let dříve, než jak se tomu nakonec stane pomocí jiných technologií. A neměli bychom nikdy zapomenout, kdo tyto špatná rozhodnutí učinil, jak chabě je vyargumentoval a kdo všechno tomu tleskal.
[1]https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2000/cislo-5/kargo-kult-cesky-vedecky.html
[2] Tématem zelené energie jako kargo kultu se budu zaobírat v budoucnu, pro zpříjemnění letní dovolené však mezitím doporučuji knihu Papuánské (polo)pravdy Vojtěcha Novotného, která představuje vynikající, čtivou, chytrou a vtipnou knihu pro krátké pobyty na pláži, jež našinec snese
[3]https://www.sciencemediacentre.org/expert-comment-on-release-of-waste-water-from-fukushima-into-the-sea-expected-later-this-year/
[4]https://en.wikipedia.org/wiki/Banana_equivalent_dose
[5] Neformální jednotka měření expozice ionizujícímu záření, srovnávající dávku „obdržené radiace“ s dávkou, které je člověk vystaven snědením jednoho průměrně velkého banánu.
[6] https://www.3pol.cz/cz/rubriky/jaderna-fyzika-a-energetika/511-etika-a-rizika-radiace
[7]https://world-nuclear.org/information-library/safety-and-security/safety-of-plants/fukushima-daiichi-accident.aspx
[8]https://www.theatlantic.com/ideas/archive/2021/12/germany-california-nuclear-power-climate/620888/
[9]https://www.info.cz/zpravodajstvi/svet/benjamin-tallis-rozhovor-ukrajina-nemecko-neoidealismus
[10]https://www.wsj.com/amp/articles/leadership-book-review-kissinger-tales-from-a-global-chessboard-11657293470
[11] https://www.nber.org/papers/w26598
[12]https://www.iaea.org/sites/default/files/chernobyl.pdf
[13]https://research.csu.edu.au/integrity-ethics-compliance/radiation/forms-templates-proformas/radiation-life/ionising/how-much
[14]https://www.wsj.com/amp/articles/did-merkel-pave-the-way-for-the-war-in-ukraine-4abef297
[15] https://www.youtube.com/watch?v=szikg74kgnM
