Článek
Není paměť jako paměť – naschvály podvědomé paměti…
Podstatu emocionální, vědomé i podvědomé, paměti můžeme objasnit pomocí dnes již prokázané teorie o trojjediné funkci našeho mozku. Jako jeden z prvních se touto záležitostí zabýval Dr. Paul McLean (USA). Předpokládal, že náš mozek zpracovává prožitky a ukládá je do paměti na třech úrovních. Každá část pak zajišťuje specifické úkoly nezbytné pro přežití a růst, a také neustále hodnotí potřeby dané situace, aby určila, která odpověď je v tu chvíli nejvhodnější.
Stručně si připomeňme, jak spolu jednotlivé části mozku při zpracování emocí spolupracují (podle Arthura Janowa). Vývojově nejstarší částí mozku je mozkový kmen. Zajišťuje i díky stresovým hormonům naše přežití v ohrožení na úrovni „bojuj-uteč“. Pokud přehodnotí, že nám jde o život, vypne pomalejší části mozku, tedy i paměť a myšlení, aby měl dost energie k zajištění základních životních funkcí. Pak máme třeba „okno“ při zkoušce nebo abreakci (nekontrovatelné chování) v nějaké pro nás zátěžové situaci.
Limbický systém má zodpovědnost za cítění (prožitek) a jeho zaznamenání do emoční paměti. Amygdala zajišťuje prvotní prožití pocitů. Hipocampus si je zapamatuje ve formě hologramu -tj. symbolu pro podvědomou vzpomínku. Hypothalamus přetlumočí pocit do biochemických procesů v těle. Thalamus má za úkol spojit pocity s frontální kůrou v levé i v pravé hemisféře, aby došlo k jejich zpracování a k uložení do vědomé paměti. Pokud jsou však negativní pocity příliš bolestivé či z nejranějšího období života, nepustí je k vědomému zpracování do kortexu a pomocí inhibičních neurotransmiterů je pošle zpět do podvědomé paměti. Tam čekají, až nějaká situace, například aktuální nepříjemnost prožitá ve výtahu, připomene jedinci třeba i po 30 letech nezpracované trauma z předčasného narození a z pobytu v inkubátoru (hologram – stejný tvar výtahu i inkubátoru, stres). To pak může spustit nejprve abreakci a následně úzkostnou poruchu. Díky této rané situaci dochází například k neuspokojení bazálních emocionálních potřeb – potřeby místa, bezpečí a podpory.
Raná traumata vznikají díky emocím obou rodičů již krátce před početím dítěte (tj. transgeneračním přenosem), stresovou zátěží matky v těhotenství, problematickým porodem a neuspokojením bazálních potřeb dítěte do období vzdoru jsou uložena do podvědomé paměti. Ta bohužel nerozlišuje minulost ani budoucnost, má stále TEĎ - a to je pro nás nevýhoda! V něčem je však naštěstí nedokonalá – neumí odlišit reálnou situaci od simulované. A právě to se dá terapeuticky využít! Je tady ale problém! Jde o podvědomou záležitost a nejde ji tedy řešit jen na vědomé úrovni.
Vstup do podvědomé paměti lze při plném vědomí otevřít aktivací akupresurních bodů, což využívá energetická psychologie, a jednoduše novým prožitkem „opravit“ škodlivý emocionální záznam. Emocionální paměť můžeme také podpůrně stimulovat v první a v poslední fázi spánku neuro-lingvistickým programováním, tj. několikaminutovým povídáním do spaní během první hodiny po usnutí a ev. před probuzením. Afirmace musí být v přítomném čase a bez záporky NE a říkáme, co je potřeba, aby dítě správně dělalo, i když to ve skutečnosti zatím nezvládá.
Na čem se mohou podílet neodstraněné emocionální podvědomé zátěže:
· Narušení vývoje primitivních a nitroděložních reflexů v prenatálním období (viz. obranné reflexy Fear Paralysis reflex a Moro reflex, Asymetrický tónický šíjový reflex (ATŠR) - základ pro plazení) - časté u PAS a ADHD.
· Narušení vývoje dalších vzpřimovacích (postulárních) reflexů – symetrický tónický šíjový reflex (STLR) - základ pro lezení, tónický labyrintový reflex - rovnováha.
· Vznik unilaterality mozkové činnosti (nedojde k bilaterálnímu propojení činnosti hemisfér přes svorové tělísko corpus callosum) a narušení křižování střední linie mozku pro vnímání v souvislosti s odchylkami v raném pohybovém vývoji (plazení).
· Vznik unilaterality následkem traumatického prožitku, kdykoliv v životě i bez předchozích pohybových odchylek – dojde k narušení propojení hemisfér.
· Vznik psychomotorického neklidu, nesoustředění a křečovitosti (nikoliv při DMO) a adaptačních obtíž.
· Výpadky nervových spojů a vznik deficitů ve zrakovém a sluchovém postřehování, ve všech oblastech prostorové orientace, v intermodalitě (viz. pojmové myšlení), v serialitě (souhra pohybů vrchní a spodní části těla, narušená posloupnost, nutkavé chování).
· Rozvoj různých neurovývojových poruch, poruch učení, chování, prožívání, řeči, ADHD, PAS i dyspraxie.
Autor: Mgr. Stanislava Emmerlingová
