Článek
Čtyřiačtyřicetiletý kněz Yves-Marie Clochard-Bossuet klidně spal. Netušil, že se před více než hodinou stala vážná nehoda v tunelu Pont de l’Alma a jak moc důležitá noc na 31.srpna 1997 bude. Byl duchovním teprve dva roky, předtím pracoval mimo jiné u aerolinek Air France. A pohotovost měl tu noc navíc náhodou, protože nemocničnímu kaplanovi nabídl, že tentokrát službu vezme za něj. Dvě hodiny po půlnoci mu zazvonil telefon.
Volal mu hlavní recepční nemocnice. „Můžete mi dát adresu jednoho z vašich anglikánských kolegů?“ ptal se hlas ve sluchátku. Odpověděl, že žádné po ruce nemá a že nemocnice přece musí mít číslo na nějakého anglikánského kněze. Recepční odvětil, že mají, ale ten že telefon nezvedá. „Tak promiňte, já žádné číslo nemám,“ řekl otec Clochard-Bossuet a zavěsil. A namířil si to zpátky k posteli. Jenže tam ani nedošel.
Telefon zazvonil znovu. Na druhé straně byl opět hlavní recepční. „Můžete přijít místo anglikánského kněze?“ zeptal se bez obalu. Poněkud zaskočený duchovní odvětil: „Ano, ale proč?“ Muž na druhé straně odsekl, že mu to neřekne. To čerstvě probuzeného kaplana trochu namíchlo. „Řekl jsem mu, že pokud se mám setkat s někým ve dvě hodiny ráno, tak bych rád věděl, kdo to je,“ vzpomínal na svá slova v časové rekonstrukci deníku Daily Mail a dodal, že v tu chvíli si začínal myslet, že člověk, který mu volá, musí být snad opilý.
Po chvilce ticha hlavní recepční promluvil. „Tak vám to řeknu. Je to princezna z Walesu,“ pronesl sotva slyšitelně. Otec Clochard-Bossuet si v tu chvíli byl jistý, že dotyčný je pod vlivem alkoholu. A okamžitě zavěsil. Jenže probuzený mozek už jel na plné obrátky a důstojný pán začal mít obavy, aby něco nezanedbal. Sanitka s Dianou mezitím dorazila do nemocnice a rentgenové snímky ukázaly vnitřní krvácení.
Telefon kněze znovu zazvonil. Hlas na druhém konci už nebyl jen naléhavý, ale doslova zoufalý. „Otče, je mi to opravdu líto, ale je to pravda, co jsem vám říkal. Očekává vás britský velvyslanec, jedná se o velmi vážný zdravotní stav,“ prosil recepční. Otec Clochard-Bossuet mu tentokrát uvěřil a začal se oblékat. Od prvního telefonátu uběhlo teprve sedm minut.
Zhruba ve čtvrt na tři princezna Diana v nemocnici utrpěla další srdeční zástavu. Vnitřní krvácení bylo sice zastaveno, ale srdce už odmítlo dál bojovat. Tým chirurgů věděl, že je zle. Přesto se dál všichni pokoušeli o zázrak. Kolem půl třetí přišel k nemocnici kaplan. Všude už viděl dodávky televizních společností. Teď už si byl jistý, že si z něj nikdo nevystřelil.
V půl čtvrté otce Clocharda-Bossueta přivítal na chirurgickém oddělení ředitel nemocnice a představil ho britskému velvyslanci. Ten ho požádal, aby na daném místě počkal. Kněz udělal, o co byl požádán. A tak čekal před operačním sálem, kde nejlepší francouzští chirurgové marně bojovali o život Diany. Ve čtyři hodiny se tým rozhodl ukončit resuscitaci. „Je konec,“ dozvěděl se kněz od jednoho ze zdravotníků.
Krátce před půl pátou ranní byl otec Clochard-Bossuet odveden do pokoje v prvním patře, kde už se nacházela řada významných lidí, včetně francouzského ministra. Anglický velvyslanec mu řekl: „Nyní vás odvedeme do pokoje, kde byla uložena Diana. Žádáme vás, abyste se pomodlil a hlídal ji, dokud se nenajde anglikánský kněz,“ vybavoval si později vše slovo od slova duchovní. Samozřejmě souhlasil. Na poslední pomazání, posvátný rituál pro umírající, bylo příliš pozdě a Diana stejně nebyla katolička. I tak se ale pomodlil za zesnulou.
Zdroj: Daily Mail, Katolický týdeník
