Článek
Událost ve vlaku, kde romské děti čelily rasistickým urážkám a musely být policií evakuovány, je ostudou, která přesahuje hranice jednoho incidentu. Nejde jen o chování několika výtržníků, ale o zrcadlo stavu společnosti, která se stále nedokázala zbavit předsudků zakořeněných po generace. Děti, které měly zažít radost ze sportu, se místo toho musely učit, čeho se bát.
Stát i politická reprezentace by se k podobným případům měly postavit jednoznačně. Rasismus není „názor“, je to společenský jed, který se šíří tam, kde je mlčení. Odpovědnost mají nejen pachatelé, ale i instituce – České dráhy, Fotbalová asociace, vedení klubů i policie – které musejí jasně ukázat, že pro projevy nenávisti není místo nikde, a už vůbec ne ve veřejném prostoru.
Každé dítě, ať už se narodilo v Praze, Jihlavě, Ostravě nebo na Slovensku, má právo na bezpečné dětství. Pokud tohle jako společnost nedokážeme garantovat, nemůžeme se nazývat civilizovanou zemí.
Rasismus – staré myšlení v novém století
Rasismus v 21. století není důkazem minulosti, ale selháním přítomnosti. V době, kdy létáme na Mars, se stále najdou lidé, kteří urážejí děti kvůli barvě pleti. Připomíná to, že technologie sice pokročily, ale část lidských myslí zůstala uvězněna ve tmě.
Útok na mladé fotbalisty z klubů Mongaguá ukazuje, že rasismus se nevytrácí, jen mění podobu. Už to nejsou otevřené diskriminační zákony, ale drobné i velké útoky, výsměch, předsudky a ticho ostatních. A právě to ticho je největší hrozbou – protože dává prostor nenávisti růst.
Společnost, která není schopna ochránit své děti před nenávistí, selhává jako celek. Rasismus není problém Romů, cizinců nebo „menšin“. Je to problém většiny, která ho přehlíží. A dokud si to nepřiznáme, budeme se podobným případům dívat do očí stále častěji – a s rostoucí hanbou.
Skutečná síla moderního národa se neměří ekonomikou ani sportovními výsledky, ale tím, jak chrání ty nejslabší. Děti ve vlaku ukázaly víc odvahy než dospělí kolem nich. A to by nás mělo probudit.
Baník Ostrava a vina, která mu neprávem zůstává na dresu
Událost s napadením romských dětí cestou z fotbalového turnaje je vážná a bolestná, ale je nespravedlivé, když se celá vina automaticky přenáší na klub FC Baník Ostrava. Fotbalový klub nemůže nést odpovědnost za chování jednotlivců, kteří se sice označují za fanoušky Baníku, ale svými činy popírají samotné hodnoty, které sport představuje – fair play, úctu a sounáležitost.
Baník Ostrava dlouhodobě působí ve veřejném prostoru, podporuje mládežnické projekty i inkluzivní aktivity. Mezi jeho skutečnými fanoušky, kteří chodí do kotle, jsou lidé všech původů – včetně Romů. Tito lidé sdílejí společnou vášeň pro klub, nikoli předsudky. Fotbalový stadion, stejně jako jakékoli jiné místo, má být prostorem, kde všechny spojuje společný cíl a radost ze hry, ne místo rozdělování a nenávisti.
Je třeba rozlišovat mezi klubem a jednotlivci, kteří se za fanoušky pouze vydávají. Vina by neměla padat na kolektiv, který s rasismem nebo násilím nemá nic společného. Naopak – takové případy by měly být povzbuzením pro opravdové fanoušky Baníku, aby jasně ukázali, že jejich klub stojí za férovostí a respektem ke každému, kdo miluje fotbal bez ohledu na barvu pleti.
