Článek
Nedovedu si představit a ani si to nechci představit že by mě takto mé dítě oslovilo ať už z afektu nebo jiného důvodu. Vím na beton že by to neskončilo bez následků. Ale naštěstí se to nikdy nestalo. Že by výchova?
Žijeme v době kdy je tak všechno nějak jinak. Kdy nám kdekdo říká pakli-že ne rovnou nařídí jak se máme chovat. Zřejmě autorka podlehla nám vnucené moderní vize o výchově našeho potomstva - do kterého bez jakýchkoliv řečí nikomu nic není. Ať už politikům, odborníkům nebo rádoby nám štěstí přinášející organizacím. Prostě není. Jsou to naše a ne jejich děti.
Následky takové vnucené výchovy vídáme nebo jsme svědky denně. Pubertální odrost na vás zhlíží jako na odpad o vztahu ke starším lidem ani nemluvě. Jsou hluční, neslušní - jako by se předháněli kdo bude mluvit víc sprostě. O vulgarismech mezi děvčaty snad ví každý - je obdivuhodné že 15ti letá slečna vás bez mrknutí oka přirovná k přirození jedno jestli mužského či ženského. Dokonce vás neváhají ani napadnout. Že by zase výchova?
Jsem ve věku kdy mohu říct, že už jsem něco zažil. V tomhle mladém věku jsme na veřejnosti byli jako pěna, sice jsme používali sprostých slov ale jen mezi sebou, dospělé i cizí jsme měli v úctě. Dělali jsme pitominy, ne že ne, nikdy jsme to však nehrotili a stačil nám jeden zlý pohled a už jsme koukali do země. A věřte že to nebylo dobou, nám frackům to bylo stejně šumák.
Výchova mých dětí se neodehrála bez pohlavků za prohřešky a vím že byly chvíle kdy i jejich prarodiče sáhly k tomuto prostředku. Dodávám že to byly vzácné okamžiky, ale byly. A přesto z nich vyrostly zdravé, chytré a své rodiče respektující osobnosti a jsem na ně pyšný.
Matka v článku měla dvě možnosti. Buďto si to vyřídit hned anebo až po příchodu domů. V obou případech by to bylo správně. Tady nejde o ponížení dítěte ale o ponížení matky před jinými. V dospělosti se kvůli tomu můžeme soudit a vymáhat odškodné. Z děcka těžko něco budete vymáhat. Nemluvě o následcích - netrestané dítě se stane samolibým frackem který opovrhuje každým, včetně rodičů. Do podvědomí takového dítěte se vkrade pocit nedotknutelnosti a je zle.
Ne nadarmo se říká škoda každé rány která padne vedle…
Přeji té matce větší statečnost při výchově a autorce i když by se zachovala jinak, větší pochopení pro situace které si žádají okamžitou odezvu a hlavně nevěřit těm hloupostem co nám tady všichni okolo nás vnucují.
S.W.Litze
