Na motorce se vydal ze Štěnovic až do Tuniska. Radim Teodor Bílek boří hranice běžného cestování!

Radime, už jsme psali o tvé cestě po Maroku a Alžírsku, ale celé to začalo už dříve, cestou do Tuniska. Je to tak?
Přesně tak! V květnu 2024 jsem vyrazil na dobrodružství – v sedle mé Hondy CB500F, tedy na naháči. Netušil jsem tehdy, jak silně mě severoafrický kontinent osloví právě z perspektivy téhle motorky. Byla to dlouhá sólo výprava, která mi otevřela úplně nový svět.

Proč sis vybral zrovna tuto motorku? Na čem a kam jsi jezdil předtím?
Naháče jsou moje srdcovka. Mnozí by možná řekli, že se hodí spíš do města než na dálkové cesty. Jenže když se ocitnete uprostřed husté dopravní špičky v Tunisu, nebo později v marocké Casablance či Marrákeši, zjistíte, že právě tenhle typ motorky vám umožní dokonale splynout s místními. Proplétat se mezi auty, skútry, občas i po chodníku, stát se součástí orchestrálního troubení aut a motorek – což je, zdá se, národní sport ve všech arabských zemích – a zvládat ten chaotický provoz, který je úplně jiný než v Evropě. V tomhle prostředí je naháč jako doma.

Jak cesta do Tuniska probíhala?
Byla to jízda plná kontrastů! Vyrazil jsem z Česka, přes Rakousko přes Itálii až do Civitavecchie u Říma, odkud jsem se nalodil směr Tunis. A pak už napříč celým Tuniskem – bez cestovky, bez hotelových bufetů, bez hranolků u bazénu. Většina turistů zná Tunisko jen z resortů a výletů na čtyřkolkách, ale vnitrozemí? To je úplně jiný příběh! A právě ten jsem chtěl zažít. Musím ale přiznat, že to nebyla jen sluncem zalitá romantika. Při přejezdu rakouských Alp mě čekal déšť, teplota spadla na 9 °C. Já tenkrát ještě neměl vyhřívané rukojeti, a i přes nepromok jsem byl promáčený až na kost. Byla mi opravdu zima. Musel jsem to projet. Chtělo se mi brečet a vzdát to. O to větší šok pak přišel v tuniské poušti u Matmaty – tam, kde se natáčely Hvězdné války – kde mě čekalo 42 °C. Extrémní rozdíly, ale přesně to k motorkářskému dobrodružství patří. Člověk musí být připravený na všechno.

Jaká zajímavá místa jsi v Tunisku navštívil?
Projížděl jsem Tunisko úplně celé. Začal jsem v hlavním městě Tunis, kde jsem se zastavil na přátelskou návštěvu českého velvyslanectví a setkal se s naší velvyslankyní. Varovala mě před riziky individuálního cestování po zemi, ale moje zkušenost byla zcela opačná – Tunisko mě nadchlo svou krásou a pohostinností.

Jedním z prvních míst, která jsem navštívil, bylo slavné starověké Kartágo. Překvapilo mě, že pro turisty z hotelových resortů jde o drahý fakultativní výlet, zatímco já si koupil na ístě vstupenku za zhruba 90 korun. Díky tomu, že jsem tam byl sám, jsem si mohl v klidu projít celé archeologické naleziště a strávit tam celý den od rána až do večera. Byl to hluboce autentický zážitek, který by se v organizované skupině těžko zopakoval.

Pak jsem zamířil na sever do Tabarky – jediné části Tuniska, kde v zimě občas napadne sníh. Místní jí přezdívají „obilnice Tuniska“, protože krajina je tu zelená, kopcovitá, plná lesů a úrodných polí. Je tady nejsevernější cíp celého afrického kontinentu. Objížděl jsem přehrady, chvílemi zmokl, ale byl jsem fascinovaný přírodou, o které jsem vůbec netušil, že v jinak suchém a písečném Tunisku existuje. Tohle byla nejsevernější výspa Afriky, kterou jsem navštívil a byl to nečekaný zážitek!

Z Tabarky jsem pokračoval do centrálního vnitrozemí, kde se nachází množství římských památek – divadla, chrámy, obytné stavby. Římská říše sahala až sem. A protože jsem se pohyboval daleko od turistických center jako Hammamet, Sousse nebo Monastir, měl jsem ta místa často jen pro sebe. Mělo to své kouzlo – ticho, historie a prostor k rozjímání. Byl to zážitek, který se mi vryl hluboko do paměti. Tady byly teploty kolem 30°C.

Pak jsem se vydal do vyprahlých oblastí na jihu. Navštívil jsem Matmatu, kde se natáčely Hvězdné války – slavné podzemní obydlí tam působí jako z jiné planety. Krajina je nádherná, ale drsná: písek, skály a teploty přes 42 °C. Když jsem tam byl poprvé s cestovkou, netušil jsem, že se sem jednou vrátím na motorce. Tehdy jsem ještě neměl pořádné vybavení do pouště – jen textilní kombinézu bez termoprádla. Byla to moje první velká cesta a fyzicky dost náročná. Dnes už jezdím jinak, ale právě tahle zkušenost mě hodně naučila.

Poslední část cesty byl třídenní odpočinek na Džerbě a setkání s českým archeologem, který tady pracuje. Víte, že Džerba je jedna velká archeologická lokalita? Zatímco se Tunisko měnilo, Džerba zůstávala stále stejnou. Poznal jsem ji jinak. Ne jako turisti z hotelu.

Kde jsi cestou spával?
Minimalismus a jízda na naháči k sobě prostě patří. Vzal jsem si jen to nejnutnější: dvě trička, dvě páry ponožek, dvoje trenky, ručník a plavky. Díky tomu jsem nemusel tahat žádné zbytečnosti a ubytování jsem řešil jednoduše – přes Booking.com jsem si vždy den předem rezervoval hotel. Ceny byly opravdu směšné, často jsem spal za zhruba 500 Kč na noc, a to včetně snídaně!

V tuniských vedrech, kdy teploty šplhaly ke 42 °C, je klimatizovaný pokoj s bazénem k nezaplacení. Tahat stan, karimatku nebo vařič by v takových podmínkách nemělo smysl. Navíc místní jídlo ve vnitrozemí se dá pořídit za pár korun – třeba za 50 Kč – takže jsem si rád dopřával tuniskou kuchyni přímo na místě. Ochutnávat, objevovat a neřešit přípravu – to byl přesně ten styl cestování, který mi sedí.

Co bys o Tunisku řekl?
Tunisko mě jako motorkáře příjemně překvapilo – je to země, která je na rozdíl od některých jiných severoafrických států skutečně připravená na individuální cestování. Funguje tady infrastruktura, bankomaty, ubytování si bez problémů zarezervujete přes Booking.com. Zkrátka ideální destinace pro dobrodružné duše na dvou kolech.

A přitom je to pořád tak trochu zapomenutý klenot. Turisté sem sice jezdí, ale většinou jen do resortů u moře. Na cestách jsem potkal spoustu francouzských motorkářů, ale Čechy téměř žádné. Přitom dostat se do Tuniska je opravdu jednoduché – žádné vízové povinnosti, žádné složité papírování, žádné přehnané policejní kontroly. Na hranicích stačí vyplnit jednu příjezdovou kartu, kterou zná každý, kdo někdy letěl do Tuniska nebo Egypta.

Oproti mé předchozí cestě do Alžírska, kde neplatila naše zelená karta a bylo nutné složitě řešit pojištění, je Tunisko v tomto ohledu naprosto bezproblémové. Cestování je tady svobodné, pohodlné a přitom stále dostatečně dobrodružné. Pro mě osobně to byla ideální kombinace.

Mluvme konkrétně – kolik stál trajekt s motorkou?
Bylo to překvapivě levné! Na rozdíl od mé předchozí cesty do Alžírska, kde mě trajekt vyšel na 16 000 Kč, je Tunisko skutečně low-cost destinace.

Samozřejmě existuje víc možností, jak si trasu poskládat. Někdo může Sicílii úplně vynechat, jiný naopak zvolí nejlevnější variantu trajektem právě ze Sicílie. Dá se to vzít i zpátky ze Sicílie přes celou Itálii až do Česka. Já osobně jsem po náročné cestě ocenil pohodlí trajektu s kajutou ze Sicílie do Janova – a z Janova je to do Štěnovic u Plzně už jen 800 km. To se dá zvládnout za den i na naháči.

Bookoval sis trajekt předem, nebo ho koupil až na místě?

To je velmi důležitá otázka! Pokud si kupuje palubní lístek u www.gnv.it a částku uhradíte platební kartou, to vše 4-6 týdnů dopředu máte výraznou slevu. Namístě riskujete, že na vás nezbyde kajuta (která vychází v přepočtu jen na 500 Kč) a celková cena bude o 50% vyšší. Takže rezervace dopředu se vyplatí! Samozřejmě je nutno počítat, že se jedná o kajutu pro 4 osoby a s největší pravděpodobností ji budete sdílet s Tunisany, protože nikdo jiný sem lodí vůbec nejezdí. Říkal jsem si, že kdyby nastal jakýkoliv kulturní problém či hádka, budu se ohánět mou vepřovou konzervou, kterou jsem měl na cestu z domova přibalenou …smích! Je třeba říci, že jídlo na lodi seženete, ale je drahé. Proto jediné jídlo, které jsem měl přibalené bylo na trajekt. Abych ale byl upřímný, mnoho Čechu se arabských lidí bojí a nemají z nich dobrý pocit. Jsme ovlivněni médii, kde vidíme jen ty teroristické útoky apod. Naprostá většina Tunisanů je přátelských, chtějí se bavit, povídat a je to moc fajn. Akorát, že francouzky …smích! S angličtinou se setkávají spíše Tunisané, kteří pracují v Evropě na vyšších manažerských pozicích a ti do vlasti létají z pravidla letadlem.

Takže jistá jazyková bariéra tady je, ale vnímám ji jako přípravu, protože ve vnitrozemí Tuniska vám nikdo rozumět nebude. Ale není třeba se bát, jako cestovatel co navštívil 90 zemí světa s většinou klidí, kteří se chtějí dorozumět se prostě dorozumíte. Ano, není to na dlouhý rozhovor, ale na jídlo, ubytování a podobně posunky či gesta přátelská atmosféra stačí.

Do Tuniska nejsou potřeba víza. Zařizoval sis nějaké jiné dokumenty, třeba mezinárodní řidičák?
Vůbec ne! Mám za sebou cestování po 90 zemích světa – z toho třetinu na motorce a dvě třetiny autem z místních půjčoven – a nikdy jsem mezinárodní řidičský průkaz nepotřeboval. Ani v Jižní Americe, ani jinde.

Když vyrážím na motorce po Africe, jediné, co si vždy zařídím, je kvalitní cestovní pojištění s nejvyšším krytím – pro případ, že bych se někde vymlátil. Jinak žádné speciální dokumenty nejsou potřeba. Tunisko je v tomto ohledu velmi přívětivé a jednoduché.

Nevím, jak to přesně popsat… Ale zkušení cestovatelé ten pocit asi dobře znají: čím víc jedete s klidem, bez plánování a bez zbytečného stresu, tím víc vám jde štěstí naproti. Mám s tím opravdu dobré zkušenosti. Lidé po světě jsou většinou ochotní pomoct, poradí, zvláště když vidí, že jste otevření a přátelští.

Sám se snažím pomáhat cestovatelům tady v Česku – a věřím, že se to vrací. Ta cestovatelská karma funguje.

Jací byli místní obyvatelé? A co třeba policie? Byl nutný nějaký bakšiš?
Vůbec ne! Ani jednou jsem nemusel sahat po bakšiši – spíš naopak. Dokonce jsem s sebou neměl žádnou tuniskou hotovost. Všechno jsem platil kartou: ubytování přes Booking.com, benzín, vstupy na památky i jídlo. Tunisko je na turismus velmi dobře připravené, a to i mimo klasická letoviska. Je velká škoda, že většina Čechů zná jen pobřežní resorty – vnitrozemí je přitom úplně jiný svět.

Co se týče policie, neměl jsem jediný problém. Všechno probíhalo naprosto hladce, bez zbytečných kontrol nebo komplikací. A pokud jde o místní obyvatele – byli neuvěřitelně přátelští. Motorkáři jsou pro ně pořád spíš rarita, takže když už se někdo vydá do jejich končin, opravdu to ocení.

Pamatuju si, jak mi na jednom hotelu recepční jako pozornost přinesl z jejich suvenýrového obchodu zalisovanou pamětní minci a pohlednici Tabarky – úplně zdarma. Místo očekávání spropitného jsem spíš dostával drobné dárky. Bylo to milé a upřímné. Dostal jsem dokonce i pivo, které měli pro sebe schované!

Tunisko mimo turistické zóny je úplně jiná země, než jak ji známe z katalogů. A právě tam se skrývá její skutečné kouzlo.

Jak celkově cestu hodnotíš?
Byl jsem naprosto nadšený! Právě tahle zkušenost mě motivovala k dalším výpravám – během jediného roku jsem na motorce navštívil nejprve Tunisko, poté Maroko a Západní Saharu, a nakonec jako vyšší level i turisticky uzavřené a komplikované Alžírsko.

Tunisko mě ale oslovilo natolik, že už teď vím, že se tam vrátím – alespoň tranzitně – při své plánované čtvrté moto cestě do Libye a Egypta. I tentokrát pojedu lodí z Itálie přes Tunisko, které se tak stává jakýmsi přirozeným mostem mezi Evropou a severní Afrikou.

Mám cestovatelské plány na rok až dva dopředu, ale postupně si je plním. Každá cesta mě posouvá dál – nejen geograficky, ale i lidsky!

Jak je to s bezpečností?
Tunisko mě v tomto ohledu velmi příjemně překvapilo. Na rozdíl od Egypta, Jordánska nebo Alžírska tady nejsou žádné bezpečnostní checkpointy, které by vás neustále zastavovaly. Samozřejmě – když kolem projede policista a uvidí českou registrační značku, okamžitě vás zastaví. Ale ne proto, že byste něco provedli. Spíš proto, že je to pro ně naprostá rarita.

Často si mysleli, že jsem ze Švýcarska – podle hvězdiček EU na značce. Ale jejich reakce byly vždy přátelské. Chtěli si prohlédnout motorku, vyfotit se se mnou a přidat si mě na sociálních sítích. Pak se chlubili, že mají evropského „habibi“ – což v arabštině znamená dobrý přítel.

Tunisko je maximálně přívětivá země a vlastně nechápu, proč o něm naši motorkáři nevědí. Cestování sem je snadné, levné a na motorce navíc neskutečně exotické. Dostanete se do míst, kam vás žádná cestovka nikdy nevezme, a zažijete autentické ceny i atmosféru.

Je fajn naučit se pár arabských slov – třeba 3 až 5 nových při každé návštěvě. Místní to ocení a kontakt s nimi je pak ještě vřelejší.

Pamatuju si, jak jsem první den projížděl dálnici a za celý den zaplatil mýtné v přepočtu jen 4,80 Kč. Další dny už jsem jezdil po okreskách, po písku, mezi vesnicemi… A o jídle, tradicích a setkáních s místními ani nemluvím – to je kapitola sama pro sebe.

Tunisko bych doporučil každému, kdo už projel třeba Severní Makedonii, Bosnu, Kosovo nebo Albánii a hledá další úroveň dobrodružství. Tady ji najde.

Potkaly tě cestou nějaké nesnáze?
Ano, i když rád mluvím o krásných zážitcích, nevyhnul jsem se třem nepříjemným momentům.

První zkušenost přišla hned na začátku cesty v Itálii. Přístavy směřující do Afriky bývají rušné, chaotické a plné lidí, kteří se snaží nabídnout pomoc – například s vyplněním příjezdových formulářů do Tuniska – a následně za to požadují peníze. Někdy se jedná o skupiny, které působí nátlakově. V takových chvílích je důležité zachovat klid, razantně odmítnout, nenechat se zastrašit a situaci řešit s rozvahou.

Druhá nepříjemná situace nastala v centrálním Tunisku. U cesty jsem zahlédl nádhernou scenérii – stan připomínající jurtu, stádo ovcí a pasáčka. Chtěl jsem si udělat fotku do cestopisu, ale když jsem sjel blíž, objevili se dva muži, kteří za fotografování požadovali nátlakově peníze. V tu chvíli jsem se rozhodl neeskalovat situaci – fotky jsem smazal, nic neplatil a místo rychle opustil. V takových chvílích je důležité neukazovat strach, ale zároveň se vyhnout zbytečnému konfliktu.

Třetí komplikace byla technického rázu – na ostrově Džerba mi odešla řetězová sada. Po roce a 20 tisících najetých kilometrech, v kombinaci se saharským pískem a slaným vzduchem u pobřeží, to nebylo překvapení. Mám ty roční nájezdy opravdu vysoké – vím to. Pomohla mi moje domovská Honda v Plzni – přes videohovor WhatsApp jsme diagnostikovali stav motorky a dostal jsem jasnou zprávu: „Musíš do servisu, ten řetěz je mrtvý.“ Naštěstí jsem se z Džerby domluvil s Hondou na Sicílii, kde mi řetězovou sadu vyměnili na počkání během hodiny. Takže má plánovaná cesta zpátky přes Sicílii dostala i praktický smysl. A co víc – nová řetězová sada vyšla levněji než v Česku. Velké díky patří autorizovanému servisu Honda v Plzni City Moto za pomoc na dálku.

Takže ano, těžkosti se občas objeví, ale to k cestování patří. Jsou to momenty, které vás posunou dál, naučí vás reagovat, improvizovat a hlavně – zjistíte, že vás to baví. Že vás to naplňuje. Právě proto po první cestě do Tuniska v květnu 2024 následovala druhá sólo moto výprava do Maroka a Západní Sahary v prosinci 2024 a třetí do Alžírska v dubnu 2025. A další už jsou v plánu.

Co bys doporučil našim motorkářům?
Nebojte se vyrazit! Většina z vás má nádherné a spolehlivé motorky – tak jim dopřejte to, pro co byly stvořené: svobodu, dálky, dobrodružství. Nemusíte mít velké cestovní enduro, GS, Afriku Twin nebo líbivé Stelvio. Cestování není o kubatuře ani o výbavě – je to o hlavě, odhodlání a chuti překonávat vlastní hranice.

Když si motorkář stanoví cíl, dokáže ho dosáhnout i na městském naháči bez kufrů a elektroniky. Já sám jsem na takové motorce projel země arabského Maghrebu – a věřte mi, že to jde. Možná to není vždy pohodlné, ale o to víc je to opravdové.

Nečekejte na ideální stroj, ideální čas nebo ideální podmínky. Vyrazte s tím, co máte – a zjistíte, že právě to je ten pravý začátek dobrodružství!