Článek
Zdravím, čtenáři,
budeme si povídat o nejkratší a nejabsurdnější železnici, která měla délku šedesát metrů, dva vagóny a jeden traktor, který plnil funkci lokomotivy.
Začnu lehce zeširoka. V roce 1651 byla v Anglii na příkaz Olivera Cromwella zavedena tzv. navigační akta - zákon, který zakazoval cizím lodím přepravovat anglické zboží z kolonií (to směly jen anglické lodě) a zboží jiných zemí do Anglie jen anglickým lodím, nebo lodím státu, ze kterého zboží pocházelo. Zákon platil do roku 1849 a značně přispěl k pádu nizozemského obchodního impéria.
Když dva dělají totéž, není to totéž. Když Spojené státy zavedly v roce 1920 obchodní námořní zákon (zvaný též Jonesův zákon), jejich cílem bylo, aby podpořily vlastní námořní průmysl, a inspirace britskými navigačními akty se nedala přehlédnout. Zákon zakazoval přepravovat americké zboží mezi americkými přístavy loděmi jiných států. Loď musela být postavená v USA, musela být ve vlastnictví americké firmy a mít americkou posádku.
Zákon měl posílit postavení amerických loděnic, ale ve svém výsledku dal americkým loděnicím určitou míru protekcionismu, která je pomohla přivést k úpadku. Ale o tom tenhle článek není. Tenhle článek je o tom, jak společnost American Seafoods našla jednu výjimku, která v zákoně byla, a jak ji využila, aby pravidla ohnula.
Nejdříve v roce 2000 někomu ze společnosti došlo, že pokud by svůj transport ryb z Aljašky dopravovali v závěrečné části kanadskou železnicí, tak mohou pro transport ryb z Aljašky použít zahraniční lodě. Pro případ dopravy kanadskou železnicí byla totiž v zákoně stanovena výjimka. A používat zahraniční lodě bylo výrazně výhodnější. Protože přeprava americkou lodí byla pětkrát až šestkrát dražší než doprava lodí jiné země.
Náklad, o kterém se tady bavíme, je aljašský pollock, známější u nás jako treska. Ten byl uloven v mořích kolem Aljašky a převezen přes Panamský průplav na východní stranu kontinentu na kanadské území kousek od hranic s USA. (Spojené státy byly vzdušnou čarou pár kilometrů.)
Pomocí kanadských železnic, jako třeba New Brunswick Southern Railway, byly ryby převezeny závěrečný kus cesty do amerických zpracovatelských závodů. Firma v letech 2000 - 2011 ušetřila na lodích a vydělala díky tomu více peněz, ale pak někoho napadlo ještě ultimátnější řešení.
Nikde v zákoně nebylo totiž řečeno, jakou vzdálenost musí na tom kanadském vlaku náklad urazit. A tak si logistická firma ve svém areálu postavila vlastní železnici, kterou provozovala kanadská firma. Tak vznikla cca 60 metrů dlouhá železnice, která vedla… nikam. Měla jen jednu nákladovou rampu, kterou nahoru na vagón vyjel kamion s návěsem, kamion návěs odpojil a sjel dolů. Pak se vlak dal do pohybu a ujel cca třicet metrů. A kde jsou ty zbylé metry? No to je délka vagónů a kousek rezervy.Takže vlak ujel třicet metrů, zastavil se na necelou minutu a zamířil zpět. Tam ten samý kamion vyjel zpátky na vagón po té samé rampě jako před necelými čtyřmi minutami nahoru, zapojil si zpět ten návěs, který tam předtím nechal, a odvezl ho do amerických zpracovatelských podniků.
Zní to jako nesmysl? Proč by to jako dělali? Protože zboží mělo v tuto chvíli v dokumentaci zapsáno, že bylo přepravováno po kanadské železnici. A tak celník tím pádem nezkoumal, která loď byla použita k přepravě zboží z Aljašky do Kanady.
To přece nemohlo fungovat dlouho, aniž by si toho někdo všiml, ne? No mohlo a docela dlouho to tak fungovalo. Celý tento cirkus byl provozován od roku 2012 do roku 2021 a kdyby americké celní správě nepřišlo anonymní udání, tak se to tak asi dělá dodnes.
V srpnu 2021 ale na celou situaci skočila americká celní správa. A zabavila 11 800 tun zmražených ryb jako důkaz. A „napařila“ společnosti Alaska Reefer Management (divizi amerického gigantu American Seafoods) a přepravní firmě Kloosterboer International Forwarding (která provozovala tu parodii na železnici) pokutu ve výši 400 milionů dolarů. To byla ovšem i pro takového giganta jako American Seafoods likvidační částka. Následovala právní bitva, která byla nakonec ukončena určitým kompromisem. Pokuta byla snížena na 9,5 milionu dolarů, ale železnice byla uzavřena a zničena.
A víte, co je na tom největší paradox? Že ta přepravní firma se o možnost v tom pokračovat dál asi připravila vlastní šetrností. Kdyby zbourala parkoviště pro dva kamiony a tam postavila druhou vykládací rampu, tak by už nešlo o přepravu odnikud nikam (čímž soudkyně argumentovala), ale o opravdovou dopravu (byť směšně krátkou). V tomto případě by to firmám pravděpodobně prošlo.
Jaké byly následky tohoto rozbití logistického řetězce? Firma byla nucena pro dovoz na východní pobřeží Spojených států používat ty dražší lodě. A když si to spočítala, tak ty ryby prostě místo do USA odvezla na prodej do Evropy. Co se stalo v amerických obchodech a školách? V obchodech cena rybích prstů vzrostla téměř obratem o 20 - 30%. (Z vláčkové ceny 4,99 až 5,49 USD/700g se v obchodech stala cena 6,49 až 6,99 USD. Výjimečně až 7,50 USD.) Ze školních jídelen skoro zmizely rybí prsty, které byly do té doby pokládány za levné a zdravé jídlo. (Tady se nákupní ceny posunuly z cca 2 USD/libru na 2,8 USD.)
A jak je na tom dnes americký loďařský průmysl, který za druhé světové války postavil cca 1000 lodí ročně? Dnes staví 3 - 5 lodí ročně. Ne 35, ale opravdu 3 - 5.
A americká logistika? Ta je dnes opravdu sen. Ale ten z Elm Street. Pokud potřebujete dopravit například zemní plyn z Texasu do Bostonu, museli byste použít loď splňující pravidlo o kompletní výrobě v USA (včetně veškerého materiálu a přístrojů). A tak je pro všechny levnější ten plyn z Texasu prodat na Tchaj-wan a do Bostonu dovézt plyn ze zahraničí.
Když jsem na tuhle absurdní železnici narazil, tak jsem si řekl, že o tom prostě musím napsat.
Doufám, že vás tahle absurdita zaujala.
Přeji vám hezký den.
