Článek
Obě tělesa se zaměřují na zpracování hudby, která byla složena před sto a více lety. Zazněly vícehlasy ze 16. století z příborského kancionálu, suita Jindřicha Ignáce Františka Bibera a celá mše Missa Salvatoris Pavla Josefa Vejvanovského.
Nejprve se posluchačům představil smíšený pěvecký sbor Musica Priboriensis, který se zaměřuje na oživení takzvaného příborského kancionálu, kulturní památky ze 16. století. Tato rozsáhlá rukopisná sbírka renesanční hudby z utrakvistického prostředí byla určena pro bohoslužebné účely. Na přelomu 19. a 20. století jej objevil příborský lékárník zastrčený pod měchem varhan ve značně zchátralém stavu. Dnes je kancionál uložen ve Státním okresním archivu v Novém Jičíně. Příborský kancionál svého času také vysoce cenil hukvaldský rodák Leoš Janáček: „Kancionál ukazuje, kterak se u nás v zašlých, dávných dobách krásně a uměle zpívalo. Vypsal jsem z něho několik vánočních a velikonočních písní. Vánoční budily v koncertu varhanické školy udivení.“
Na sobotním koncertě z něj v podání sboru Musica Priboriensis zazněly vícehlasy Buď veselá panno čístá, Parvulus nobis nascitur, Vesele zpívejme a Puer Natus in Betlehem. Melodie se nesly kostelem díky hlasům šestnácti zpěváků a zpěvaček bez doprovodu dalších hudebních nástrojů. Díky uměleckému vedení Blanky Hrubé má soubor neotřelý zvuk a v komplikovaných aranžích a intervalech neztrácí naléhavost modlitby, která promlouvá napříč staletími. Soubor Musica Priboriensis, jenž působí již od roku 2019, se chystá výběr adventních a vánočních písní z příborského kancionálu profesionálně nahrát na CD na konci tohoto roku.
„Koncert byl krásný. I takhle jednoduše by se to dalo popsat, ale to by byla veliká škoda, protože v sobě neskýtal jen krásu, ale i emoce, prolínající se a navzájem doplňující se hlasy, za kterými šla slyšet spousta práce,“ shrnul po koncertě pan Jakub.
Následovala část věnovaná instrumentální hudbě. Zkušený orchestr P. J. Vejvanovského z Nového Jičína funguje pod vedením Anežky Michálkové již od roku 1971. Zaměřuje se především na interpretaci barokní hudby a českého klasicismu. Za dobu své hudební činnosti spolupracoval s řadou profesionálních sólistů a v současné době poskytuje také prostor mladým začínajícím umělcům. Na koncertě zazněla v jeho podání suita Mensa Sonora Jindřicha Ignáce Františka Bibera. Tento český barokní skladatel se živil v Kroměříži ve službách olomouckého arcibiskupství, podobně jako P.J.Vejvanovský. Biber a Vejvanovský se znali ze studentských let na jezuitském gymnáziu v Opavě. Zatímco Vejvanovský byl skvělým trubačem, Biber byl znamenitým houslistou a své skladby komponoval především na zakázku.
Komorní orchestr P. J. Vejvanovského hraje bez dirigenta. Hudebníci tak potřebují být citliví na souzvuk a přesnost.
Nejdelším a nejkomplexnějším bodem programu, dá-li se takto mluvit o duchovní skladbě, byla Missa Salvatoris Pavla Josefa Vejvanovského. Dirigující Blanka Hrubá vedla spolupráci sboru Musica Priboriensis a orchestru P.J. Vejvanovského v téměř půlhodinové mši.
„Tato část mě zaujala nejvíce. A to zejména díky dvěma trumpetistům. Jejich zvonivost se krásně kombinovala s hlasy příborského sboru. V kostele tak vznikla jedinečná atmosféra,“ dodává Jakub, který si koncert užil z předních lavic.
Trumpetisté Marek Paluřík a Kristián Stehlík doplnili orchestr P.J. Vejvanovského z Nového Jičína
Missa Salvatoris kombinuje homofonní sborové pasáže a vokální fugy, podložené smyčcovými nástroji se sólovými vstupy. Vejvanovský protkal mši virtuózními pasážemi, věnovanými jeho oblíbeným trumpetám clarinám, jež na koncertě rozezněl Marek Paluřík a Kristián Stehlík. Sólově zářila sopranistka Kateřina Thomke a altistka Anna Škarková, mužských hlasů se výborně zhostili tenorista Jiří Šejnoha a basista Tomáš Horečka.
Koncert byl zároveň slavnostním naladěním na svatováclavskou pouť v Lubině
Červené šaty a motýlky jsou poznávací znaky soubru Musica Priboriensis
Atmosféru koncertu zachytil lubinský fotograf Jakub David.
