Jak vypadal proslov, který změnil Evropu?

Tento rétoricky silný proslov, zaměřený na téměř všechny vrstvy obyvatel západní Evropy, odstartoval sérii tažení do Svaté země. Hlavním cílem výprav bylo osvobození Svaté země, Božího hrobu a východních křesťanů z područí pohanů. I přes veškerá, často fatální rizika byla obrovská část populace odhodlána tuto cestu podstoupit, ať už s vidinou služby Bohu, nebo snadné kořisti z Východu.

Nezávisle na sobě se tak začala formovat francouzská, porýnská, normanská a italská vojska. První křížová výprava skončila vítězstvím západních křesťanských vojsk – tedy dobytím a následným ovládnutím Jeruzaléma. Křížové výpravy se v letech 1096–1270 opakovaly ještě šestkrát.

Proslov papeže Urbana můžeme rozdělit na tři části. První z nich tvořila samotná řeč. Ta byla protkána výkladem o situaci na Východě a proložena líčením údajných zvěrstev, kterých se měli muslimové dopouštět na křesťanech a křesťanských památkách. Papež velmi živě líčil, jak se muslimové na křesťanském obyvatelstvu denně dopouštějí vražd, přičemž lidem stínají hlavy, přivazují je ke sloupům a poté na ně střílejí šípy. Naslouchající Frankové byli vylíčením těchto činů zděšeni a hltali každé papežovo slovo.

Dále proslov apeloval na lid, aby se obrátil proti útlaku. Mělo být zformováno záchranné vojsko, které by vyrazilo do Jeruzaléma osvobodit obyčejné lidi od pohanů a zároveň získat zpět Svatý hrob.

Papež Urban II. byl geniální řečník a velmi dobře věděl, že se tehdejší Evropa neustále zmítá ve válkách. Ozbrojené střety mezi drobnou i vysokou šlechtou byly na denním pořádku. Součástí Urbanova proslovu se proto stal institut nazývaný Boží mír. Ačkoliv se tato pasáž řeči nedochovala v originále, její znění nám může přiblížit kánon přijatý koncilem, o kterém referoval Vilém z Malmesbury.

Ve stručnosti šlo o vyhlášení a nařízení míru napříč celou Evropou. Za jeho porušení hrozily tresty, které byly pro tehdejší šlechtu doslova likvidační. Trestní nařízení spočívalo v tom, že pokud šlechtic nebo svobodný muž poruší mír – například se dopustí vraždy, někoho zraní nebo se jakkoliv jinak proviní proti stanovenému smíru:

„Bude vyhoštěn z našeho území bez jakéhokoli slitování z důvodu zaplacení peněz nebo přímluvy přátel a jeho dědicové si vezmou veškerý jeho majetek; pokud drží léno, pán, kterému patří, je obdrží zpět. Navíc, zjistí-li se, že mu jeho dědicové po jeho vyhoštění poskytli jakoukoli podporu nebo pomoc, a pokud jsou z toho usvědčeni, bude jim majetek odebrán a dán králi. Pokud se však chtějí očistit z obvinění proti nim vzneseného, složí přísahu s dvanácti muži, kteří jsou stejně svobodní nebo stejně urození.“ (MUNRO 1901, str. 10)

Pro otroky pak platila odlišná pravidla. Pokud by otrok porušil mír tím, že by někoho zabil, trestem byla poprava. Pokud by někoho zranil, byla by mu useknuta ruka; pokud by někoho pouze udeřil kyjem nebo kamenem, byl by potupně ostříhán a zbičován.

Pro děti a mladistvé pak platila ještě další pravidla, a to:

„V případě chlapců, kteří ještě nedokončili dvanáctý rok života, by ruka neměla být odseknuta; ale pouze v případě těch, kteří jsou dvanáctiletí nebo starší. Přesto, pokud se chlapci poperou, budou zbičováni a odrazeni od boje.“ (MUNRO 1901, str. 10-11)

Při nedodržování míru zároveň hrozila exkomunikace z církve. Ačkoli se to dnešní optikou může jevit jako nicotný trest, věřte, že takový jedinec byl kompletně vyloučen ze společnosti, což pro něj mohlo mít rovněž likvidační následky.

Třetí část proslovu můžeme označit jako „Privilegium křižáků“. Papež Urban všem poutníkům, kteří přijali kříž a vydali se tak s Boží armádou na pomoc Jeruzalému, slíbil a garantoval privilegia, na která obyčejný člověk jen stěží dosáhl. Konkrétně při první výpravě slíbil Urban odpuštění všech hříchů, a možná i něco navíc.

Tato privilegia však s každou další vyhlášenou výpravou postupně narůstala. Zájem lidu totiž pomalu chladl a bylo mnohem těžší přesvědčit k výpravě stále nové poutníky. Z tohoto důvodu začali Urbanovi nástupci k duchovním příslibům přidávat i materiální výhody.

Na koncilu v Clermontu byla vyhlášena tato privilegia:

„Pokud se někdo pouze ze zbožnosti, a ne kvůli cti nebo zisku, vydá do Jeruzaléma, aby osvobodil Boží církev, samotná cesta nahradí veškeré pokání.“ (MUNRO 1901, str.12)

Papež v podstatě rozšířil privilegia Urbana II., a to tak, že se odpuštění hříchů mělo týkat nejen samotných křižáků, ale i jejich manželek a dětí. Dále garantoval ochranu majetku těm, kteří přijali kříž.

„Dále z naší apoštolské moci nařizujeme, že dokud nebude plně prokázán jejich návrat nebo smrt, nebude nadále zahájen žádný soudní spor ohledně jakéhokoli majetku, který pokojně vlastnili v době, kdy přijali kříž.“ (MUNRO 1901, str. 13)

Součástí bylo také odpuštění úroků těm, kteří byli zadluženi.

Při třetí křížové výpravě se privilegia ještě rozšířila. Francouzský král Filip v roce 1188 vyhlásil, že biskupové, preláti, klerici a rytíři, kteří přijmou kříž, budou osvobozeni od úroků z dluhů, jež nashromáždili předtím, než kříž přijali. Tato privilegia se týkala zejména samotných dluhů, jejich odkladů a různých možností nakládání s majetkem. Zjevně se tak jednalo o ekonomicky velmi výhodné podmínky pro všechny šlechtice, ale i pro obyčejný lid.

Tímto způsobem privilegia postupně narůstala, aby byl zajištěn dostatek zájemců pro další tažení. Je také pravdou, že postupem času se křižácká vojska skládala z mnohem prostších a „horších“ lidí. Dá se předpokládat, že první výprava mohla být tvořena lidmi s opravdovým duchovním zapálením, kdežto rozšiřovaná privilegia přiváděla do armády nikoli duchovně, nýbrž primárně materiálně motivované osoby.

Jak vypadal proslov papeže Urbana?

Tento proslov si můžeme přečíst díky přepisům dvou osob, a to Fulchera z Chartres a Roberta Mnicha.

Takto zní zápis proslovu Roberta Mnicha, který obsahuje i slavné zvolání lidu „Deus Vult“ (Bůh to tak chce).

„Ó, franský lide, plémě zpoza hor, lide vyvolený a milovaný Bohem – jak jasně září v mnoha vašich skutcích – oddělený od všech národů polohou vaší země, stejně jako vaší katolickou vírou a ctí ke svaté církvi! Vám je určena naše promluva a pro vás je zamýšleno naše nabádání. Přejeme si, abyste věděli, jaká truchlivá příčina nás přivedla do vaší země, jaké nebezpečí, které ohrožuje vás a všechny věřící, nás sem přimělo přijít.

Od hranic Jeruzaléma a města Konstantinopole vzešel hrozný příběh a velmi často se donesl k našim uším, totiž že plémě z perského království, prokleté plémě, plémě zcela odcizené Bohu, vskutku pokolení, které nenasměrovalo své srdce a nesvěřilo svého ducha Bohu, napadlo země těchto křesťanů a vylidnilo je mečem, drancováním a ohněm; část zajatců odvedlo do své vlastní země a část zničilo krutým mučením; buď zcela zničilo Boží kostely, nebo si je přivlastnilo pro obřady svého vlastního náboženství.

Ničí oltáře poté, co je pošpinili svou nečistotou. Obřezávají křesťany a krev z obřízky buď rozmazávají po oltářích, nebo ji nalévají do nádob křtitelnice. Když chtějí lidi umučit podlou smrtí, proděraví jim pupky, vytáhnou konec střev a přivážou ho ke kůlu; pak za bičování vedou oběť dokola, dokud vnitřnosti nevyhřeznou a oběť nepadne vysílena k zemi. Jiné přivazují ke sloupu a probodávají šípy. Další nutí natáhnout krk, a pak na ně s tasenými meči útočí a pokoušejí se jim krk přeseknout jedinou ranou. Co mám říci o ohavném znásilňování žen? Mluvit o tom je horší než mlčet. Království Řeků je jimi nyní rozkouskováno a zbaveno území tak obrovského, že jej nelze přejít ani za dva měsíce pochodu. Na koho tedy připadá úkol pomstít tyto křivdy a získat toto území zpět, ne-li na vás? Na vás, kterým Bůh nad ostatní národy propůjčil pozoruhodnou slávu ve zbrani, velkou odvahu, tělesnou zdatnost a sílu pokořit vlasatou lebku těch, kteří se vám postaví na odpor.

Ať vás skutky vašich předků pohnou a podnítí vaši mysl k mužným činům; sláva a velikost krále Karla Velikého a jeho syna Ludvíka a vašich dalších králů, kteří zničili království pohanů a rozšířili v těchto zemích území svaté církve. Ať vás obzvláště podnítí svatý hrob Pána, našeho Spasitele, který je v držení nečistých národů, a svatá místa, s nimiž se nyní zachází s potupou a která jsou neuctivě pošpiněna jejich nečistotou. Ó, nejstatečnější vojáci a potomci neporazitelných předků, neupadejte, ale vzpomeňte si na udatnost svých praotců.

Ale pokud vám brání láska k dětem, rodičům a manželkám, vzpomeňte si, co říká Pán v evangeliu: Kdo miluje otce nebo matku více nežli mne, není mne hoden. Každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo manželku nebo děti nebo pole, dostane stokrát víc a bude mít podíl na věčném životě. Ať vás nezdržuje žádný váš majetek, žádná starost o vaše rodinné záležitosti, protože tato země, kterou obýváte, uzavřená ze všech stran moři a obklopená horskými štíty, je příliš úzká pro vaši velkou populaci; ani neoplývá bohatstvím; a stěží poskytuje dostatek potravy pro své pěstitele. Z toho pramení, že se navzájem vraždíte a požíráte, že vedete války a že často hynete na vzájemná zranění. Nechť tedy z vašeho středu odejde nenávist, ať skončí vaše hádky, ať ustanou války a ať usnou všechny rozbroje a spory. Vydejte se na cestu ke Svatému hrobu; vyrvěte tu zemi ze spárů zkaženého plemene a podrobte si ji. Ta země, která, jak praví Písmo, oplývá mlékem a medem, byla Bohem dána do vlastnictví synům Izraele.

Jeruzalém je pupkem světa; tato země je úrodná nad všechny ostatní, jako další ráj potěšení. Tu Vykupitel lidského rodu proslavil svým příchodem, zkrášlil svým pobytem, posvětil utrpením, vykoupil smrtí, oslavil pohřbem. Toto královské město, ležící ve středu světa, je tedy nyní drženo v zajetí svými nepřáteli a je podrobeno těm, kteří neznají Boha, k uctívání pohanů. Proto hledá a touží po osvobození a nepřestává vás úpěnlivě prosit, abyste jí přišli na pomoc. Obzvláště vás žádá o pomoc, protože, jak jsme již řekli, Bůh vám nad všechny národy propůjčil velkou slávu ve zbrani. Podnikejte proto tuto cestu za odpuštění svých hříchů, s jistotou nepomíjivé slávy nebeského království.

Když papež Urban řekl tyto a velmi mnoho podobných věcí ve své laskavé promluvě, ovlivnil touhy všech přítomných k jednomu cíli natolik, že zvolali: Je to vůle Boží! Je to vůle Boží! Když to ctihodný římský pontifik uslyšel, s očima pozvednutýma k nebi vzdal díky Bohu a s rukou nařizující ticho řekl:

Nejmilejší bratři, dnes se na vás zjevuje to, co Pán říká v evangeliu: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. Kdyby Pán Bůh nebyl přítomen ve vašich duších, nevykřikli byste všichni totéž. Neboť ačkoliv výkřik vyšel z mnoha úst, původ výkřiku byl jeden. Proto vám říkám, že Bůh, který to vložil do vašich hrudí, to z vás vyvedl. Nechť je toto vaším válečným pokřikem v bojích, protože toto slovo vám dal Bůh. Když je podniknut ozbrojený útok na nepřítele, ať tento jeden pokřik pozvednou všichni Boží vojáci: Je to vůle Boží! Je to vůle Boží! (poznámka autora: toto je to slavné zvolání Deus Vult).

A my nepřikazujeme ani neradíme, aby se na tuto cestu vydali staří nebo slabí, nebo ti, kteří nejsou způsobilí nosit zbraň; ani by neměly vůbec vyrážet ženy bez svých manželů, bratrů nebo zákonných zástupců. Neboť ti jsou spíše překážkou než pomocí, spíše přítěží než výhodou. Ať bohatí pomáhají nuzným; a podle svého bohatství ať s sebou vezmou zkušené vojáky. Kněží a klerici jakéhokoli řádu nemají jít bez souhlasu svého biskupa; neboť tato cesta by jim k ničemu neprospěla, kdyby šli bez jejich svolení. Stejně tak se nesluší, aby laici nastupovali na pouť bez požehnání svých kněží.

Kdokoli se tedy rozhodne pro tuto svatou pouť a složí Bohu za tímto účelem slib a nabídne se Mu jako živá oběť, svatá a Bohu milá, bude nosit znamení Pánova kříže na čele nebo na hrudi. Když se po splnění svého slibu bude chtít vrátit, ať si umístí kříž na záda mezi ramena. Tímto dvojím jednáním vskutku naplní Pánův příkaz, jak přikazuje v evangeliu: Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.“ (MUNRO 1901, str. 5-8)

Velmi děkuji, že čtete. Vážím si Vaší veškeré podpory.

Zdroje:

MUNRO, Dana Carleton (ed.). Urban and the Crusaders. 3. vyd.. Philadelphia: The Department of History of the University of Pennsylvania, 1901. Translations and Reprints from the Original Sources of European History, Vol. I, No. 2.