Článek
Přesně takhle viděl lidskou anatomii Galén z Pergamonu. Dnes taková představa zní absurdně, ale zkuste na chvíli pominout znalosti, kterých lidstvo za staletí o lidském těle nabylo, a podívejte se na téma jeho očima.
O lékaři Galénovi
Galén žil ve 2. století našeho letopočtu a pocházel z Pergamonu na území dnešního Turecka, který tehdy patřil k nejvýznamnějším střediskům řecké vzdělanosti. Kromě medicíny se věnoval i filozofii a po celý život byl neuvěřitelně plodným autorem, napsal stovky spisů. Nejcennější praktické zkušenosti nasbíral při léčbě zraněných gladiátorů, než se vypracoval až do Říma, kde pečoval o samotného císaře Marca Aurelia.
Ačkoliv v tehdejší medicíně posunul rozpoznávání nemocí o velký kus dopředu, jeho pohled na fungování těla měl k moderní vědě pochopitelně daleko. Lidské zdraví chápal jako křehkou rovnováhu čtyř tělesných šťáv (krve, hlenu, žluté a černé žluči) a průběh některých horeček dával dokonce do souvislosti s fázemi Měsíce. Protože pitvat lidská těla bylo v římské společnosti tabu, své anatomické poznatky získával hlavně při pitvách zvířat, především opic, prasat a psů. Do lidského nitra tak nahlížel spíše okrajově, při studiu koster a při ošetřování hlubokých ran z arény.
Když se pak ve svém rozsáhlém spise O užitečnosti částí těla pustil do srovnání mužské a ženské anatomie, přišel se svéráznou teorií o tom, co obě pohlaví odlišuje.

Galén z Pergamonu
Hlavní důvod nedokonalosti ženského pohlaví
Galénův výklad se točí kolem jedné základní věci: tělesného tepla. Právě teplo podle něj znamená aktivitu a aktivita znamená dokonalost. Sám nedokonalost ženy líčí takto:
„Žena je méně dokonalá než muž z jednoho hlavního důvodu: protože je chladnější. Vždyť pokud je mezi zvířaty to teplé aktivnější, chladnější zvíře by logicky bylo méně dokonalé než to teplejší.“
Nižší teplota těla pak může za to, že se u žen formují sice stejné, ale méně dokonalé pohlavní orgány uvnitř těla. Zjednodušeně řečeno, všechny části, které mají muži, mají i ženy, a to podle Galéna včetně stejných pohlavních orgánů. Jediný rozdíl spočívá v jejich uložení. Zatímco u mužů jsou umístěny vně v oblasti zvané perineum (hráz), u žen zůstaly uvnitř těla.
Toto své tvrzení demonstruje myšlenkovým pokusem. Uvádí, že si stačí představit mužské pohlavní orgány obráceně, tedy umístěné dovnitř těla, a naopak ty ženské převrácené z těla ven. Podle lékaře by to vypadalo takto:
Kdyby se mužské orgány vtáhly dovnitř, šourek by zaujal přesně místo dělohy. Obráceně by vyčnívající děloha vytvořila vak fungující přesně jako šourek. Při vtažení mužských částí dovnitř by varlata zůstala po obou stranách zvenčí dělohy. Kdyby se naopak děloha převrátila ven, uzavřela by do sebe ženská „varlata“, tedy vaječníky.
Mužský úd by se uvnitř těla proměnil v hrdlo nově vzniklé dutiny. Naopak toto děložní hrdlo (v dnešní anatomii pochva), dosud skryté v oblasti hráze, by po vysunutí volně viselo jako penis. Kůže na konci penisu, tedy předkožka, pak odpovídá ženskému ohanbí (zevním rodidlům a stydkým pyskům), které Galén popisuje jako „kožovitý výrůstek na děložním hrdle“.
Spolu s těmito orgány by podle Galéna přirozeně změnily své místo i tepny a žíly společně s chámovody a vejcovody, které lékař shodně nazývá „semenné cévy“. Nakonec by tak na původním místě nezůstalo vůbec nic. Sám to uzavírá slovy:
„Vlastně byste nenašli jedinou zbývající mužskou část, která by prostě jen nezměnila svou polohu; neboť části, které jsou u ženy uvnitř, jsou u muže vně.“

Ženská děloha a pochva na slavné rytině Andrease Vesalia z roku 1543. Přestože už pitval skutečná lidská těla, Galénův vliv byl pořád tak silný, že orgány nakreslil téměř k nerozeznání od mužského údu.
Další argument ze zvířecí říše
Protože Galén běžně pitval zvířata, hledal přirovnání i ve zvířecí říši. O ženských pohlavních orgánech tvrdil, že jediným rozdílem oproti mužským je jejich nevyvinutost. Aby to demonstroval na konkrétním případu, použil příklad očí krtka:
„Ty mají všechno, co oči zvířat, která normálně vidí: sklivcové i krystalické tekutiny i obaly vyrůstající z mozkových plen. Přesto se nikdy neotevřou, nevystoupí na povrch a zůstanou nedokonalé, jako kdyby se jejich vývoj zastavil v děloze.“
A právě toto se stane ženě v době, kdy se nachází ještě jako plod v děloze matky. Její pohlavní orgány se zformují, avšak kvůli zmíněnému nedostatku tepla v jejím těle se přestanou vyvíjet a nesestoupí ven z těla.
Přestože se jeho výklad může zdát kritický a k ženskému tělu ponižující (v samotném přirovnání k „zmrzačení“ přitom navazoval už na starší myšlenku filozofa Aristotela), sám uvádí, že tento pro něj biologický fakt má jasný důvod:
„Opravdu byste si neměli myslet, že by náš stvořitel záměrně učinil polovinu celého lidstva nedokonalou a takříkajíc zmrzačenou, kdyby z takového zmrzačení neplynula nějaká velká výhoda.“
Podle Galéna je ženská „chladnost“ a pohlavní nedokonalost nutnou podmínkou přežití lidského rodu. Vyvíjející se plod totiž potřebuje obrovské množství výživy. Kdyby ženské tělo bylo stejně horké jako mužské, přebytečné živiny by se v něm podle tehdejších představ jednoduše spálily a vypařily. Plod by pak musel čerpat přímo ze sil samotné matky, čímž by ji poškodil a sám by se nemohl vyvinout. Právě chladnější organismus dovoluje ženě uchovat dostatek zásob pro dítě.

Obraz Sandra Botticelliho: Venuše a Mars
Plodnost podle Galéna a vytvoření nového života
Na rozdíl od Aristotela, který ženě při početí přisuzoval jen pasivní roli, Galén věřil, že se na vzniku života podílí aktivně i ona. Ženy podle něj mají uvnitř břicha vaječníky (kterým říká „ženská varlata“), jež rovněž produkují semeno. Jenže kvůli nižší teplotě těla je toto semeno řidší, chladnější a samo o sobě nedokáže zplodit nového jedince.
Muž naproti tomu díky většímu tělesnému teplu disponuje většími varlaty a jeho semeno je hustší, vydatnější a dostatečně „uzrálé“ na to, aby dokázalo nastartovat vývoj nového života.
O vzniku pohlaví
V otázce, jak vlastně vzniká pohlaví dítěte, navázal Galén na ještě starší řeckou tradici známou už od Hippokrata. Tentokrát ji ale podepřel skutečným anatomickým pozorováním z pitev zvířat. Všiml si totiž reálné asymetrie krevního oběhu: zatímco pravá žíla vedoucí od varlete či vaječníku ústí přímo do hlavní duté žíly, ta levá se napojuje až na žílu vedoucí z levé ledviny. Z toho vyvodil mylný, ale na svou dobu logický závěr.
Levá část těla, včetně levého varlete u muže, tak podle něj dostává krev, která je ještě nevyčištěná, vodnatá a plná zbytků. Orgány na pravé straně naproti tomu vyživuje krev čistá. A čistá krev je přirozeně teplejší než krev plná zbytků. Z toho plyne, že i samotné orgány na pravé straně jsou teplejší než ty na levé. Konkrétně to uvádí takto:
„Navíc pokud to bylo prokázáno a bylo-li připuštěno, že muž je teplejší než žena, není už vůbec nerozumné tvrdit, že části na pravé straně plodí muže a ty na levé straně ženy.“
I když dnes Galénovy závěry působí úsměvně, jeho představa ženského těla jako „obráceného“ a chladnějšího muže ovládala evropskou medicínu ještě více než tisíc let. Změnu přinesla teprve renesance a nástup skutečných lidských pitev, při nichž Galénovy omyly začal vyvracet například anatom Andreas Vesalius. Některé z těchto antických teorií, třeba rady manželům, jak pomocí pravé či levé strany těla zplodit syna, ale mezi lidmi přežívaly ještě o celá staletí déle.
Zdroj:
Galén z Pergamonu, O užitečnosti částí těla (De usu partium), kniha XIV, kap. 6–7. Anglický překlad Margaret Tallmadge May, výňatek z antologie Women’s Life in Greece and Rome (M. R. Lefkowitz, M. B. Fant), dostupné v databázi Diotima: https://diotima-doctafemina.org/translations/anthologies/womens-life-in-greece-and-rome-selections/ix-medicine-and-anatomy/351-comparison-of-male-and-female-anatomy/





