Hlavní obsah

Mínótaurus: Netvor zrozený ze zvrácené vášně. Jak Théseus zbavil Athény strachu

Foto: GoldenArtists, commons.wikimedia.org, Creative Commons Attribution 4.0

Sedm mladíků a sedm panen každý rok jako potrava pro netvora. Řecký mýtus o kletbě, dřevěné krávě a hrdinovi Théseovi, který porazil Mínótaura. Jak tento příběh líčí antický autor Apollodóros?

Článek

Tak jako Sókratés v dialogu Faidón zbavuje Athéňany strachu ze smrti, tak to podle mýtu mnoho let před ním, v bájných dobách Athén, učinil mýtický hrdina Théseus, který skolil Mínótaura, jemuž byli Athéňané nuceni posílat každoročně sedm mladíků a sedm panen.

Co byl a jak vznikl Mínótaurus?

Na Krétě vládl král Asterios. Vládce Kréťanů si vzal za ženu Európu, s níž mu však nebylo přáno zplodit vlastního dědice. Vychoval ale její syny, které měla s Diem – jedním z nich byl právě Mínós. Ten na ostrově pomohl utvořit zákony a stal se z něj vážený muž. Oženil se s krásnou ženou jménem Pásifaé a zplodil několik dcer a synů.

Netrvalo dlouho a bezdětný král Asterios zemřel. Této příležitosti se chopil Mínós, který toužil po tom stát se vládcem Kréty. Mezi obyvateli však nebyl přijímán a lidé se stavěli proti jeho nároku na trůn. Jak popisuje Apollodóros: „Tvrdil, že království obdržel od bohů, a na důkaz toho prohlásil, že cokoli si vymodlí, to se splní. Při oběti Poseidónovi se modlil, aby se z hlubin vynořil býk, a slíbil, že ho obětuje, jakmile se objeví.“ (Apollodóros)

Poseidón skutečně jeho modlitbě vyhověl a na zem mu z moře poslal toho nejkrásnějšího ze všech býků. Mínós na základě tohoto božího zásahu a boží vůle usedl na trůn Kréty. Svůj slib vůči Poseidónovi splnil jen z půlky. Býka sice obětoval, nicméně ne toho samého, kterého mu Poseidón seslal.

Ihned poté ovládl moře. Podrobil si všechny přilehlé ostrovy Kréty. Boha však neuvěřitelně rozhněval. Býka, kterého mu Poseidón poskytl, až sprostě zařadil do svého stáda. To, že poskytl oběť v podobě jiného býka, Poseidóna neuspokojilo, a tak nechal zvíře zdivočet.

Jako pomstu bůh moří seslal na jeho rodinu, konkrétně na jeho ženu Pásifaé, kletbu – způsobil, že žena ke zvířeti zahořela spalující vášní. Svou lásku ke zvířeti nemohla nadále snášet, a proto vyhledala pomocníka. Tím byl utečenec a vrah z Athén, který našel domov také na Krétě. Jmenoval se Daidalos. Tento stavitel a vynálezce se uvolil ženě pomoci.

„Sestrojil dřevěnou krávu na kolečkách, zevnitř ji vydlabal, potáhl ji kůží stažené krávy a postavil ji na louku, kde se býk obvykle pásl. Pak do ní usadil Pásifaé; býk přišel a spojil se s ní, jako by to byla skutečná kráva. A ona porodila Asteria, kterému se říkalo Mínótaurus.“ (Apollodóros)

Asterios měl odmala hrozivý vzhled. Měl hlavu býka a tělo lidské. Král Mínós cítil stud a vyslechl věštby, které jej navedly, aby syna, důkaz manželčiny zvrácené nevěry, vyřešil naprostou izolací a uzavřel jej v labyrintu. Stejně jako předtím Pásifaé se i Mínós obrátil na Daidala, který labyrint navrhl. Na samotný konec odnesli Mínótaura, který byl nucen v labyrintu žít.

Foto: Zde, commons.wikimedia.org, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0

Antická řecká váza vyobrazující Thésea s Mínótaurem

O zrození Thésea

Mezitím Athénám vládl král Aigeus. Ačkoliv měl Aigeus několik žen, nejprve Métu a poté Chalkiopé, žádná z nich mu nedokázala porodit syna. Vydal se proto pro radu do věštírny. Pýthie mu vyřkla tuto věštbu:

„Vyduté hrdlo měchu na víno, ó nejlepší z mužů, nerozvazuj, dokud nedosáhneš výšin Athén.“ (Apollodóros)

Aigeus netušil, co věštba znamená. Cestou zpět do Athén se ubytoval u krále Pitthea, kterému sdělil, co slyšel. Král naslouchal, a jelikož věděl, jak věštbu vyložit, začal spřádat svůj plán. Pochopil totiž, že žena, která s Aigeem stráví noc, zplodí mocného a slavného hrdinu. Krále tedy opil a zařídil, aby v opilosti ulehl s Pittheovou dcerou Aithrou.

„Téže noci se s ní však spojil i Poseidón. Aigeus pak Aithře uložil, že pokud porodí chlapce, má ho vychovat, aniž by mu řekla, čí je; a pod jistým balvanem zanechal meč a sandály se slovy, že až chlapec dokáže balvan odvalit a vzít si je, má ho s nimi poslat na cestu.“ (Apollodóros)

Návrat do Athén a uspořádání her

Po svém návratu uspořádal velkolepé panathénajské hry. Her se účastnil i silný mladík jménem Androgeos, což byl syn krétského krále Mínóa. Androgeos ve hrách zvítězil a na plné čáře porazil všechny své soupeře. Nakonec jej Aigeus poslal proti marathónskému býkovi, který mladého Kréťana zabil.

O smrti svého syna se rychle dozvěděl král Mínós. Jako pán moří okamžitě zareagoval a vyslal proti Athénám celou flotilu. Nejprve dobyl Megaru, které vládl král Nísos. Podle pověsti měl Nísos uprostřed hlavy jeden purpurový vlas. O tomto vlasu věštba uváděla, že král může zahynout pouze tehdy, bude-li mu vlas vytržen. Král Mínós k tomu využil dceru krále Nísa. Svedl ji a nechal ji, aby se do něj zamilovala. Ta poté otci vlas ve spánku vytrhla. Místo vděku krále se však dočkala kruté smrti. Mínós ji nechal uvláčet za zádí lodi, dokud se svázaná neutopila.

Jeho pozornost se nyní obrátila na Athény, které nenáviděl a vinil je ze smrti syna. Athény však dlouho vzdorovaly a Mínós je nemohl dobýt. Modlil se tedy k Diovi.

„Chtěl, aby se Athéňanům pomstil. A když město postihl hladomor a mor, Athéňané nejprve v souladu se starou věštbou obětovali dcery Hyakinthovy. Když to však k ničemu nevedlo, dotázali se věštírny, jak by mohli být vysvobozeni; a bůh jim odpověděl, aby Mínóovi poskytli jakékoli zadostiučinění, které si zvolí. Vyslali tedy posly k Mínóovi a nechali na něm, aby si zadostiučinění určil. A Mínós jim nařídil, aby posílali sedm jinochů a stejný počet dívek beze zbraní jako potravu pro Mínótaura.“ (Apollodóros)

Mezitím Théseus dospěl

Z Thésea se postupně stal silný muž. Jeho matka však stále pamatovala na slib, který složila králi Athén, a cítila, že se přibližuje jeho naplnění. Vzala Thésea k balvanu, pod nímž leželo jeho dědictví. Théseus balvan odvalil jako nic a nalezl tam sandály a otcův meč. Matka mu poskytla instrukce, kam se má vydat. Během své cesty do Athén musel čelit mnoha zvráceným vrahům a tyranům, kteří sužovali kolemjdoucí.

„Nejprve totiž v Epidauru zabil Periféta, syna Héfaista a Antikleie, kterému se přezdívalo Kyjonoš podle kyje, jejž nosil. Protože byl slabý na nohy, nosil železný kyj, kterým zabíjel kolemjdoucí. Tento kyj mu Théseus vytrhl a nosil ho pak stále s sebou.“ (Apollodóros)

Cestou však bojoval s dalšími pěti protivníky, přičemž nejvýraznějším z nich byl poslední – Damastés, rovněž přezdívaný Polypémón (Prokrústés).

„Ten měl své obydlí u cesty a připravil si dvě lůžka, jedno malé a druhé velké; a když kolemjdoucím nabídl pohostinství, ukládal malé muže na velké lůžko a rozklepával je kladivem, aby se na lůžko vešli; vysoké muže naopak ukládal na malé lůžko a uřezával jim části těla, které přes něj přečnívaly.“ (Apollodóros)

Foto: Gillam, Bernhard, 1856-1896, artist; Gendron, Ernest Augustin, 1817-1881, artist, commons.wikimedia.org, Public domain

Kresba zachycující oběti Mínótaura

Když Théseus dosáhl Athén

Král Aigeus však syna nepoznal. Nejprve jej považoval za hrozbu, a proto se ho snažil různými způsoby zbavit. Poslal na něj marathónského býka, kterého Théseus bez potíží zneškodnil. Théseus následně otci ukázal jeho meč, díky čemuž ho Aigeus konečně poznal.

Jelikož se v Athénách schylovalo k období, kdy měla být poskytnuta obětina Mínótaurovi, rozhodl se Théseus, že bude jedním z dobrovolníků. Loď, na kterou nasedal, měla černé plachty. Svému otci však slíbil, že se vrátí. Aigeus na něj ale apeloval, aby při návratu napjal plachty bílé, aby měl jistotu, že syn žije.

Théseus připlul na Krétu a získal překvapivého spojence

Hrdina Théseus dosáhl Kréty. Na ostrově po svém příjezdu potkal mladou a krásnou dívku. Ta se do něj okamžitě zamilovala. Byla to dcera krále Mínóa, Ariadna.

Ta se rychle dozvěděla o Théseově plánu – zabít Mínótaura – a slíbila, že mu pomůže, pokud bude souhlasit, že ji odveze do Athén a vezme si ji za ženu. Vydala se proto za konstruktérem bludiště Daidalem. Ten jí řekl, že neexistuje žádný plán labyrintu a že labyrint je sám o sobě smrtící, ale i přesto poskytl cennou radu. Poradil jí totiž, aby svého milého vybavila pořádným klubkem nitě. Jak řekl, tak učinili. Théseus uvázal niť u vstupu do labyrintu a vlezl dovnitř.

„V nejzazší části labyrintu našel Mínótaura, zabil ho ranami pěstí; a když niť zase navíjel, našel cestu zpět ven.“ (Apollodóros)

Ihned poté zahájil plavbu do Athén. Plul přes Naxos, kde zakotvil. Na ostrově ho však potkala tragédie:

„Tam se do Ariadny zamiloval Dionýsos a unesl ji; odvezl ji na Lémnos, kde se s ní spojil a zplodil Thoanta, Stafyla, Oinopióna a Peparétha.“ (Apollodóros)

Do Athén se tak musel vrátit sám. Zdrcen smutkem nad ztrátou své milenky však zapomněl na otcovu žádost, že má napnout bílé plachty na znamení, že je živ a zdráv. Loď se tak do přístavu blížila s původními černými plachtami. Mezitím otec, vyhlížející vracejícího se syna, spatřil na horizontu loď a černou barvu. To krále zlomilo a v zoufalství skočil z athénské Akropole a na místě zahynul.

Théseovo vítězství tak mělo hořkou příchuť. Přestože zaplatil tu nejvyšší cenu – ztrátou milované Ariadny i vlastního otce –, svůj úkol splnil. Athéňané už nikdy nemuseli posílat své děti na smrt do krétského labyrintu.

Proč srovnání se Sókratem na počátku článku?

Myšlenka théseovského mýtu je jedním z motivů dialogu Faidón. Sókratova poprava byla totiž odložena právě kvůli posvátné lodi, kterou Athéňané každý rok vypravovali na ostrov Délos. Plnili tak dávný slib bohu Apollónovi za to, že Théseus kdysi zachránil čtrnáct athénských mladíků a dívek před Mínótaurem. Dokud se loď nevrátila zpět do přístavu, nesměl být v Athénách nikdo popraven.

Právě v tomto darovaném čase se Sókratés stává jakýmsi novým Théseem – už však nebojuje s krétským netvorem, ale se samotným strachem ze smrti. Svým přátelům ve vězení předkládá argumenty pro nesmrtelnost duše, líčí její posmrtné putování a ukazuje, jak o ni během života pečovat, aby na onom světě obstála. V jiném Platónově díle, Obraně Sókrata, pak připouští i druhou možnost: že po smrti není vůbec nic. Ani to však nepovažuje za nic děsivého – smrt by v takovém případě byla jen hlubokým, bezesným spánkem. A koho by v takovém klidu ještě mohlo cokoliv trápit?

Zdroje:

Apollodorus. The Library. Translated by Sir James George Frazer. Loeb Classical Library Volumes 121 & 122. Cambridge, MA, Harvard University Press; London, William Heinemann Ltd. 1921. Dostupné online: https://www.theoi.com/Text/Apollodorus3.html

https://www.theoi.com/Text/ApollodorusE.html

PLATÓN. Spisy I: Euthyfrón, Obrana Sókrata, Kritón, Faidón, Kratylos, Theaitetos, Sofistés, Politikos. Přeložil František NOVOTNÝ. 1. souborné vyd. Praha: OIKOYMENH, 2003. Platónovy spisy, sv. 1.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz