Článek
Záznam, který nám umožňuje nahlédnout do světa antické medicíny, pochází od Sorana z Efezu. Tento slavný řecký lékař, který působil v Římě, je autorem stěžejního díla Gynekologie. Jeho text, který sloužil jako manuál či učebnice, ukazuje, že porodnictví nebylo považováno za podřadnou práci, ale za vysoce specializovaný obor, který vyžadoval kombinaci tvrdé vědy, fyzické zdatnosti a hluboké psychologické empatie.
Vzdělaná žena s „mužskou“ výdrží
Soranos hned v úvodu svého spisu jasně definuje základní požadavek na ženy, které chtěly být porodními asistentkami: gramotnost.
„Vhodná osoba musí být gramotná, aby dokázala pochopit toto umění i teoreticky: musí být duchapřítomná a bystrá, aby snadno sledovala, co se říká a co se děje: musí mít dobrou paměť, aby si udržela předané pokyny.“
Tento úryvek dokazuje, že se tehdejší porodnictví vyučovalo i teoreticky. Nešlo jen o předávání zkušeností z matky na dceru nebo o jakousi vesnickou praxi. Ženy musely studovat lékařské spisy, pamatovat si symptomy a teoreticky chápat poznatky z anatomie.
Kromě jistého intelektu však byla nutná i fyzická a psychická odolnost. Práce to byla vyčerpávající a nebezpečná. Toto je ve spise popisováno slovy: „musí milovat práci, aby vytrvala přes všechny nástrahy“, a dodává, že k získání tak rozsáhlých znalostí a zvládnutí profese potřebuje až „mužskou trpělivost“.
Vzhledem k tomu, že k případům cestovala napříč městem ve dne v noci, vyžadovalo se, aby měla zdravé končetiny a byla statná. Soranos však neviděl benefit v mládí porodní báby, neboť jen skutečnost, že je mladá, nezaručovala, že je silná a psychicky odolná. Tuto vlastnost spíše přisuzoval starším ženám.
Zákaz domácí práce a nutnost péče o ruce
Jedním z nejzajímavějších požadavků na antickou porodní bábu byla fyzická podoba jejích rukou. V této době byl hmat naprosto klíčovým ke správné diagnostice onemocnění. Takto měly vypadat ideální ruce:
„Dlouhé a štíhlé prsty a krátké nehty jsou nezbytné k tomu, aby se mohla dotknout hluboko uloženého zánětu, aniž by způsobila přílišnou bolest.“
Také bylo požadováno, aby se porodní báby vědomě vyhýbaly běžným ženským domácím pracím, které by mohly jejich ruce poškodit. Trval na tom, že bába „musí udržovat své ruce jemné a zdržet se takového zpracovávání vlny, po kterém by mohly ztvrdnout.“
Pokud žena neměla jemné ruce od přírody, musela je neustále ošetřovat speciálními mastmi. Její ruce byly důležitým nástrojem, který nesměl být zničen mozoly z domácích prací.
Musela mít své vlastní děti?
K této problematice bylo přistupováno překvapivě moderně:
„A není naprosto nezbytné, aby sama rodila děti, jak někteří tvrdí, proto, aby dokázala soucítit s matkou díky vlastní zkušenosti s bolestí; neboť schopnost soucitu není o nic příznačnější pouze pro osobu, která porodila dítě.“
Empatie a profesionalita zkrátka nesouvisí s osobní zkušeností. Od porodní báby se naopak očekávalo, že bude v krizových chvílích neochvějná, nebojácná a bude umět jasně a srozumitelně vysvětlit svá rozhodnutí, čímž pacientce přinese největší uklidnění.
Jen věda a zákaz pověr
Nejpřekvapivějším aspektem Soranova textu je jeho striktní odmítání magie, zvyků a pověr. Od porodní báby se zkrátka vyžadoval čistě vědecký a medicínský přístup.
Měla to být komplexní odbornice. Podle textu musela být „vyškolena ve všech odvětvích léčby“, protože věděla, že některé problémy se dají vyřešit změnou jídelníčku (dietou), jiné vyžadují léky a další radikální chirurgický zákrok. Musela chápat širší souvislosti pacienta, učit ženy správné hygieně, a především jednat na základě aktuálního stavu nemoci, nikoliv slepě opakovat naučené postupy.
Zásadní pak byl její profil:
„Bude prostá pověrčivosti, aby nepřehlédla prospěšná opatření kvůli snu, znamení, nějakému zvykovému rituálu nebo obyčejné pověře.“
Ve chvíli, kdy šlo o život matky a dítěte, nesměla se spoléhat na to, že jí v noci něco poradil bůh ve snu. Musela věřit svým očím, uším, hmatu a svému úsudku.
Povinnost mlčenlivosti byla důležitá
Porodní báby vstupovaly do intimního života římských lidí. Viděly ženy v těch nejnepříjemnějších momentech, znaly jejich zdravotní stav i případná rodinná tajemství.
Proto se vyžadovalo, aby měla bába „klidnou a mlčenlivou povahu“ a byla ctihodná. Soranos přímo varuje, že žena se špatným charakterem by mohla lékařské znalosti zneužít ke „zlým intrikám“. Zvláštní důraz je kladen na to, aby nebyla chamtivá. Proč? Výslovně uvádí, že lačnost po penězích by ji mohla vést k tomu, že „za úplatu zlovolně poskytne prostředek k potratu.“
Nutná byla rovněž i absolutní střízlivost. Vzhledem k tomu, že nutnost její přítomnosti u pacientky mohla přijít kdykoliv ve dne i v noci, musela být neustále připravená s čistou hlavou zasáhnout u případů, kde šlo o život.
Zdroje:
SORANUS Z EFEZU. Soranus' Gynecology. Přeložil Owsei Temkin. Baltimore: Johns Hopkins Press, 1956.
