Jak vypadal večírek ve starověkém Řecku

Již od vynálezu vína začal alkohol tvořit neodmyslitelnou součást lidské zábavy. O tom, jak takové setkání a společné popíjení vypadalo v antickém Řecku, si povíme v dnešním článku. Článek se hodí do kontextu nadcházejícího období vánočních večírků.

Hlavním pramenem pro náš článek bude Platónův dialog Symposion, kde je detailně popsán průběh podobného setkání.

Sympozium bylo v antickém Řecku označení části hostiny, kde se setkávali svobodní a významní muži. Toto setkání bylo spjato s pitím vína a často jej doprovázela hudba, recitace, zpěv, tanec a přátelské diskuze o vážných i méně vážných tématech. Povětšinou se sympozium pořádalo za účelem oslav důležitých životních úspěchů jedince. Tím mohlo být například vítězství ve sportovní, básnické či jiné soutěži. Zároveň mohla být sympozia pořádána na počest zemřelých a padlých.

Jednalo se o událost, která byla klíčovým společenským aspektem řecké společnosti. Je otázkou, zda se sympozia mohla účastnit i obyčejnější vrstva svobodných obyvatel Athén, přičemž se jeví jako pravděpodobné, že byla určena spíše pro společenskou elitu.

Slavnost se obvykle konala v domě toho, kdo ji pořádal. V řeckém domě k tomu byla vyhrazena určitá část, pravděpodobně místnost nazývaná andrōn. V této části domu se podél tří stěn nacházely pohodlné dřevěné lavice s polštáři. Na těchto lavicích poté jednotliví účastníci sympozia polehávali a přitom pili.

Následně byl zvolen sympoziarcha – osoba, která se starala o víno. Víno se téměř vždy podávalo smíchané s vodou. Sympoziarcha určoval poměr vody a vína podle opilosti a rozpoložení osazenstva. Jinými slovy, pokud zábava vázla nebo panovala špatná nálada, sympoziarcha snížil poměr vody, aby bylo víno silnější. Když tomu však bylo naopak, tedy že byli sympoziasté nadmíru opilí či se schylovalo ke rvačkám, sympoziarcha víno zředil. Ředění vína však mělo i jiný než praktický význam. Řekům se totiž pití čistého vína jevilo jako zvyk barbarských národů. K tomu je dále nutné uvést, že tehdejší víno bylo mnohem silnější než to dnešní.

Na rozdíl od římské obdoby sympozia bylo to řecké určeno čistě pro muže. Muži tedy na sympozia nevodili své manželky a dcery. Zábavu pak tvořily diskuze, tanec, zpěv, recitace a různé soutěže. O zábavu se také mohli starat najatí herci či otroci. Jedinými ženskými účastnicemi řeckých sympozií pak byly elitní společnice zvané hetairai. Jednalo se pravděpodobně o vzdělané ženy, profesionální společnice, jež byly schopny diskutovat, zpívat, tančit a hrát na dechové nebo strunové nástroje. Je rovněž předmětem diskuzí, zdali tyto společnice hetairai poskytovaly mužům sex. Někteří historici tvrdí, že pochopitelně nabízely sexuální služby, přičemž jiní je odlišují od prostitutek zvaných pornai.

Sympoziasté také hráli různé hry, například hru zvanou kottabos, která spočívala v tom, že podnapilí muži vzali svou misku zvanou kylix a snažili se zbytkem vína na dně trefit konkrétní cíl v místnosti. Soutěžili v recitacích a zpívali vlastenecké písně, které měly improvizované konce. Co se týče dialogů, významnou roli hrálo rozpoložení a důvod sympozia. Leckdy se hovořilo o politice, o otázkách z filosofie, ba dokonce se mohla uzavírat politická či jiná obohacující společenství.

Jak jsme si již uvedli, hetairai byly podle vědců a historiků spíše profesionální a obvykle vzdělané společnice. Jednalo se spíše o cizinky, které však byly obeznámeny s filosofií a uměly například hrát na hudební nástroje. Historici se však neshodnou, zda hetairai nabízely sex.

Oproti tomu prostitutky zvané pornai působily ve velkých městech v místech, kde byla největší fluktuace obyvatel, například v přístavech. Jednalo se o nižší vrstvu obyvatel s vysokým zastoupením otrokyň. Pornai nebyly na rozdíl od hetairai vzdělané a byly na samotném dnu společenského žebříčku. Zároveň jim byla zakazována účast na veřejném životě.

Děj se odehrává na sympoziu pořádaném tvůrcem divadelních her Agathónem, a to jako následek jeho vítězství v divadelní soutěži. Toho dne se u něj doma sešlo několik nejbližších přátel včetně Sókrata. Na počátku sympozia se dohodnou na jeho mírném průběhu, aby se moc neopili. Propustí proto najatou hudebnici a domluví se na diskuzi o Erótovi, bohu lásky. Erós byl bohem lásky pro všechny, tedy muže i ženy, nicméně během sympozia se řeší i láska mezi muži. V antickém Řecku byla totiž praktikována pederastie.

Velmi zjednodušeně řečeno to byl způsob athénské výchovy mezi muži. Šlo o to, že starší a zkušenější muži si vyhledávali a dvořili se chlapcům, kteří dosáhli puberty. Těch se po jejich souhlasu ujali a vychovávali je. Starší muži tak navazovali homosexuální vztahy s mladíky. To trvalo, dokud tváře mladíků nezarostly vousem. Jejich situace se poté prohodila – z miláčků se stali milovníci, kteří vychovávali další generaci.

Všichni účastníci postupně pronesou pochvalnou řeč na Eróta. Začíná účastník sympozia Faidros, který přednese myšlenku, že Erós je jedním z nejstarších bohů a sama láska je hlavním zdrojem odvahy, neboť nikdo se před osobou, kterou miluje, nechce chovat zbaběle.

Druhou řeč pronáší Pausaniás, který lásku rozděluje na dvě části: na tělesnou a nebeskou. K tělesné uvádí, že se jedná čistě o touhy těla. K té nebeské uvádí, že je to láska k rozumu a duši. To aplikuje právě na vztah mužů, a je to myšleno tak, že starší muži vychovávají ty mladší a rozvíjejí jejich rozum a duši.

Lékař Eryximachos interpretuje Eróta tak, že láska je přírodní síla. Jde na to vědecky až biologicky. Podle něj se zkráceně jedná o rovnováhu světa, vesmíru a lidského těla.

Nejzajímavější příspěvek poté přednese Aristofanés, autor komedií. Ten lásku demonstruje na mýtu, v němž popisuje, že lidé kdysi vypadali jinak. Představuje člověka jako válcovitou bytost se čtyřmi rukama a nohama, dvěma obličeji a dvěma pohlavními orgány. Těchto původních lidských bytostí se bohové natolik báli, neboť šplhaly do nebes, že se je Zeus rozhodl bleskem rozdělit napůl. Tím v člověku, tak jak jej známe, zažehl neustálou potřebu hledat svou druhou polovičku, aby se s ní mohl spojit jako kdysi.

Nakonec dostává slovo hostitel Agathón, který přednáší krásnou, ale poměrně prázdnou řeč, na kterou naváže Sókratés, který vypracovává filosofickou koncepci lásky. Jeho myšlenka končí nalezením a nahlédnutím na samotnou ideu krásy a lásky (absolutní krásu). K ní se propracuje přes žebříček krás, které se stupňují až k absolutní kráse.

Náhle se na sympoziu objeví narušitel Alkibiadés, který přichází silně opilý z jiného sympozia. Alkibiadés mění běh sympozia, neboť se odmítá bavit o božstvu. Místo toho pronese ódu na Sókrata a poté všechny účastníky strhne k pití. Sympozium končí silnou opilostí a únavou účastníků, avšak Sókratés ráno po dlouhých diskuzích oslavu opouští v naprostém pořádku.

Velmi děkuji za přečtení.

Zdroje:

Peter Garnsey, Food and Society in Classical Antiquity (Cambridge University Press, 1999), p. 136 online; Sara Elise Phang, Roman Military Service: Ideologies of Discipline in the Late Republic and Early Principate (Cambridge University Press, 2008), pp. 263–264.

Kurke, Leslie (1997). "Inventing the „Hetaira": Sex, Politics, and Discursive Conflict in Archaic Greece“. Classical Antiquity. 16 (1): 107–108. doi:10.2307/25011056. JSTOR 25011056

PLATÓN. Symposion. Přeložil František NOVOTNÝ. Praha: Oikoymenh, 2005.