Jak vypadaly poslední dny mistra Jana Husa?

V dnešním článku se podíváme na poslední dny Jana Husa. Článek se nebude do hloubky zabývat problematikou husitství ani obecnou historií mistra Jana Husa. Nahlédneme společně na poslední dny soudu s Janem Husem z pohledu Petra z Mladenovic, který ve svém spise zaznamenal klíčové momenty z koncilu v Kostnici, kam byl Jan Hus pozván, aby obhájil svá kázání a kritiku katolické církve.

Zápis Petra z Mladenovic byl učiněn roku 1415 a informuje o událostech ve švábské zemi z města zvaného Kostnice. Zde mistr Jan Hus vystoupil před křesťanskou porotou složenou z biskupů, kardinálů a uherského krále Zikmunda.

Zasedání začalo ironickým poděkováním, že se mistr Jan na slyšení v Kostnici dostavil. Hus uvedl, že je velmi rád, že se mohl s křesťanským senátem konečně vidět. Dále pronesl, že se pokusil odvolat za pomoci svých mistrů Jana z Jesenice a mistra Marka, které však senát uvěznil a mučil jako kacíře.

Mistr Jan Hus:

„Já jsem však svůj osud svěřil Bohu. Kázal jsem Boží slovo a toužil jsem po jediném: kdyby to jen šlo, na vlastních rukou bych každého donesl do nebe.“

Biskup:

„Mistře Jene, tento koncil, vedený Duchem svatým, se tě ptá: Jsi ochotný přestat si stát jen za svým, poslechnout nás a nechat se poučit?“

Mistr Jan Hus:

„Ukažte mi toho nejposlednějšího člena vašeho sboru, který by mi můj omyl dokázal, a já se od něj rád nechám poučit, a ještě mu za to poděkuji.“

Biskup:

„Dvaapadesát mistrů se shodlo na tom, že musíš svá kázání, rady i zpovědní praxi odvolat jako kacířství, protože jsi učil v přímém rozporu s nimi.“ (HLAVATÁ 1913, str.5)

Hus odmítl svá kázání odvolat, a proto jej koncil nechal uvrhnout do žaláře. Hus byl vězněn u bosých mnichů (františkánů) nad Rýnem, kde mu byla postavena úzká dřevěná kobka, která byla velká jen tak, aby si v ní mohl lehnout. Ve dveřích kobky se nacházel jen malý otvor, kterým mu byly podávány nápoje (voda či víno) a strava. V době věznění Hus sepsal několik traktátů věnovaných Pražanům, obyvatelům Žatce, Lounska a Plzeňska.

Během tohoto věznění jej navštívil jistý farář z Kouřimi – Štěpán z Pálče. Ten mu šeptem řekl, že nikdy neviděl kacíře, jako je on. Na to Hus odpověděl, že před uvězněním kázal Štěpán stejně jako on, ale nyní jej zapírá, otevřeně kritizuje a označuje za kacíře. Jednoduše jej Hus označil za alibistu.

Nebyla to však jediná návštěva, kterou Hus přijal. Navštívili jej i čeští páni a rytíři uherského krále, Václav z Dubé a Jan z Chlumu, kteří mistru Janovi radili, aby odvolal své učení a zachránil si tím život. Hus jim poděkoval, že mu poradili lépe než učenci, přesto však odvolat odmítl.

V měsíci červnu soud v Kostnici rozhodl, že pokud mistr Jan Hus odmítne odvolat své učení, bude odsouzen k smrti. V kostele svatého Pavla v centru města proto připravili obřad pro zbavení Husa jeho kněžské cti. Když k obřadu přivedli Husa, byl kost a kůže, zdecimovaný nemocemi, které v žaláři prodělal. Takto událost zachytil kronikář:

„Mistr Jan Hus se uklonil k Božímu tělu (oltáři), pomodlil se, uctivě se poklonil lidem, jak je psáno: Před Bohem pokoř své srdce a před výše postaveným a před knězem skloň svou hlavu, a postavil se před ně s podepřenýma rukama; na pravé noze měl ještě nerozbité okovy.“ (HLAVATÁ 1913, str. 7)

Mistr Jan byl přítomnými opět a naposledy vyzván, aby se nechal poučit v tom smyslu, aby odvolal své učení. Na to Hus odpovídá:

„Stále prosím o poučení, a až do této chvíle ho nemám. Umírám za vše, co jsem kázal ze svatých proroků, ze svatého Písma, z řečí svatých apoštolů, učitelů církve a mučedníků, dokud nedostanu lepší poučení. Ó, vy jste mě pohnali před soud a nespravedlivě mě utlačujete mocí! Já vás do sta let všechny volám před Boží soud!“ (HLAVATÁ 1913, str. 7)

To vytočilo biskupa, který okamžitě Husa označil za ubohého kacíře.

Následně rada začala číst obžalobu, která se týkala toho, že nevěří v Pannu Marii, že nevěří v tělo Boží a že sám sebe označuje za čtvrtou osobu svaté Trojice. Všechna tato obvinění Hus odmítl.

Tu biskupové přinesli papírovou korunu, na které byli vyobrazeni tři černí čerti. Tu mu potupně nasadili na hlavu. Vlasy mu předtím vyholili do tvaru kříže.

„Když to mistr Jan Hus viděl, vzal ji do rukou, nasadil si ji na hlavu a řekl: „Ó, ukřižovaný Ježíši, ty jsi pro mě hříšného přijal na svou svatou hlavu trnovou korunu, která tě bodala až do mozku a do krve. A já pro tvou pravdu ochotně přijímám tuto měkoučkou a lehkou korunu a pro své hříchy snáším toto časné ponížení, abych unikl trestu věčnému.“ (HLAVATÁ 1913, str. 8)

Vzápětí přinesli řetěz, kterým měli Husa svázat.

„Mistr Jan Hus řekl: Ó, ukřižovaný Ježíši, pokorný beránku, i ty jsi byl od biskupů Starého zákona celou noc svázán a posmíván, a já tento lehký řetěz pro tvou pravdu milerád přijímám.“ (HLAVATÁ 1913, str. 8)

Začali křičet, aby Husovi jako kacíři odebrali kněžské roucho a vlasy mu vytrhali místo stříhání. Chtěli, aby vypadal jako trestanec a blázen. Na to Hus reagoval dle zápisu takto:

„Zasmál se a řekl: Jak rychle se biskupové Starého zákona shodli na posmívání a urážení mého milého Pána, ale vy se nedokážete shodnout, jak ponížit mě, ubohého a bezvýznamného. Odpusť jim to, Bože, neboť nevědí, co činí.“ (HLAVATÁ 1913, str. 8)

Oblékli jej do malého roucha, smáli se mu a křičeli na něj: „Jidáši, sváděl jsi lid do bludů a kacířství! To ti neprojde a bude to tvůj konec!“

Biskup poté pronesl tuto řeč:

„Ó, zlořečený Jidáši, který jsi opustil radu pokoje tohoto svatého sboru a odešel ses radit s Židy! Dnes ti odebíráme kalich, ve kterém se obětuje Kristova krev na odpuštění hříchů, a tvou duši i s tvými pány ďábly posíláme do zatracení.“ (HLAVATÁ 1913, str. 8)

Mistr Jan Hus odpověděl:

„Já doufám, že dnes budu pít kalich s mučedníky a s Pánem Kristem v nebeském království. Vy mou duši poroučíte ďáblům, ale já ji svěřuji Pánu Kristu.“ (HLAVATÁ 1913, str. 9)

Lodijský biskup poté pronesl kázání o kacířství. Použil slova svatého Pavla z jedenácté kapitoly listu Římanům. Poté začali házet mistrovy spisy k jeho nohám a dožadovali se jejich spálení.

Následně Husa předali katovi. Vyvedli jej před hrad Gottlieben nedaleko Rýna. Připravili zde kůl, který zatloukli do země. Když to Jan Hus spatřil, naposledy poklekl a pravil:

„Pane Bože, prosím Tě, dej mi svou svatou pomoc, abych na tomto lůžku dokonal svůj život. Koruna mu spadla z hlavy; on uviděl namalované tři ďábly, zasmál se a řekl: Tihle mi neublíží, já se pekla nebojím!“ (HLAVATÁ 1913, str. 9)

Kněží Husem opovrhovali, chtěli, aby zemřel jako pes, a uváděli, že není hoden přijmout svátost církve. Hus se poté rozloučil s obyčejnými lidmi. Poděkoval jim a řekl, nechť je Bůh odmění v hodině smrti.

Následně zahalený kat připoutal jeho hubené nohy, tělo a krk ke sloupu řetězy. K jeho nohám vyskládal suché klestí a dřevo. Dřevo postupně navršili do výše jeho krku.

Kat se poté podíval na přihlížejícího knížete Hanuše a hraběte z Pappenheimu, kteří Husa naposledy vyzvali slovy:

„Odvolej a zachráníš si život! Ať za tebe odvolá aspoň malý chlapec!“ (HLAVATÁ 1913, str. 10)

Mistr Jan Hus odpověděl:

„Jelikož má vlastní ústa od mládí úmyslně nelhala, cizí ústa za mě už vůbec lhát nebudou.“ (HLAVATÁ 1913, str. 10)

Vtom dali pokyn katovi:

„Zapal to, mistře kate, zatvrdil se ve svém kacířství a už nikdy neustoupí.“ (HLAVATÁ 1913, str. 10)

Hned co kat hranici podpálil, bylo zpoza kouře slyšet modlitbu mistra Jana. Odříkával z paměti žalm a pravil:

„Pane Bože všemohoucí, podle svého velikého milosrdenství a pro své mnohé slitování se smiluj nade mnou hříšným!“ Hýbal rty a v duchu říkal Otčenáš.“ (HLAVATÁ 1913, str. 10)

Poté, co oheň dohořel, byly neshořelé ostatky roztřískány a zničeny. Jeho lebka byla rozdrcena. Srdce bylo upečeno, oblečení spáleno na prach. Popel poté vhodili do nedalekého Rýna. U toho skandovali posměšná hesla o kacířství.

Jan Hus po sobě zanechal poslední dopis datovaný 29. června 1415, adresovaný svým přátelům. Takto vypadalo znění dopisu:

„Bůh s vámi a kéž vám dá věčnou odměnu za to, že jste pro mě dělali a stále děláte mnoho dobrého, ačkoli už možná budu tělesně mrtev. Panu Janovi, věrnému a statečnému rytíři a mému dobrému dobrodinci, nedovolte, aby utrpěl škodu, prosím vás pro Pána Boha, milý pane Petře mincmistře a paní Anno! Také vás prosím, abyste žili správně a poslouchali Boha, jak jste to ode mě slýchali. Královně, mé milostivé paní, za mě poděkujte za všechno dobré, co pro mě udělala. Pozdravujte svou čeleď i další věrné přátele, které tu ani nemohu všechny vypsat. Prosím také všechny, aby se za mě modlili k Pánu Bohu, u jehož svaté milosti se brzy setkáme s Jeho svatou pomocí. Píšu tento dopis v očekávání rozsudku smrti, v žaláři a v okovech, o kterých doufám, že je trpím pro Boží zákon. Pro Pána Boha vás prosím, nenechte hubit dobré kněze. Mistr Hus, v naději sluha Boží.“ (HLAVATÁ 1913, str. 11)

Takto katolická církev ukončila život jednoho z nejvýznamnějších středověkých českých myslitelů. Můžeme se pozastavit a ocenit jeho statečnost a odhodlání. Tím, že přijal pozvání na koncil, se vystavil riziku smrti, se kterým byl obeznámen a které dobrovolně podstoupil.

Velmi děkuji, že čtete. Vážím si veškeré vaší podpory. V následujících dnech můžete očekávat druhou část článku o čtvrté křížové výpravě!

Zdroje:

Petr z Mladoňovic. Zpráva o utrpení a smrti Mistra Jana Husa. Praha: A. Hlavatá, M. Záhořová, Němcová, 1913