Článek
Etanol (etylalkohol, líh) náleží do chemické skupiny alkoholu, což je nearomatický hydroxylový derivát úhlovodíku (OH). Tak, jak jistě všichni dobře víme, etanol je ve formě různých alkoholických nápojů konzumován již od dob nejstarších lidských civilizací (např. archeologické důkazy o konzumaci vína jsou datovány do šestého tisíciletí před naším letopočtem). První destilační přístroj byl patrně vyroben na území dnešního Iráku v průběhu vrcholného islámského chalífátu.
Alkohol tedy tvoří nezbytnou součást lidské historie, a to i navzdory tomu, že již od raného novověku jsou známy negativní vlivy opilství na lidský organismus. Od osmnáctého století se vlivem průmyslové revoluce konzumace alkoholu vysoce snížila a to především v závislosti na dvou faktorech – 1) dostupnost čaje a kávy jako pochutiny zastupující alkoholické nápoje a 2) nutnost zvyšovat efektivitu práce v průmyslových zařízeních a továrnách.
Alkohol a alkoholismus nicméně přetrvává jako jeden z největších neduhů lidstva. Oficiální materiály Světové zdravotnické organizace uvádějí, že alkohol a alkoholismus světově za rok 2012 způsobil 5,9 % úmrtí (musíme vzít v potaz fakt, že muslimský svět má obecně značně snížené předpoklady k alkoholismu). Pouze v Evropě toto číslo bylo více než dvojnásobné. Alkohol negativně ovlivňuje lidské zdraví a způsobuje celou řadu chorob, a to včetně účinků na duševní výkonnost jedince.
Historie měření alkoholu
Přítomnost alkoholu v lidském těle je nejčastěji měřena v promilích (‰), což je vlastně jedna desetina procenta, jinými slovy 1/1000 celku. Jednoduchým přepočtem můžeme tedy jednotku vysvětlit na praktickém příkladu: řekněme, že nějaká osoba měla 1 ‰ alkoholu v krvi. To znamená, že 1/1000 alkoholu je rozpuštěna v každém litru krve, tj. litr krve obsahuje cca 1 mililitr alkoholu.
Existuje několik rozličných metod, které umožňují měření alkoholu v lidském těle, a to: analýza krve, analýza moči, analýza slin, analýza vlasů a analýza dechu.
Počátky měření alkoholu analýzou dechu souvisejí se jménem jedné osobnosti. Rolly Neil Herger se narodil roku 1890 v americkém státě Nebraska. Poté, co dokončil svá studia, získal místo na univerzitě Indiana na nově zřízeném ústavu biochemie a farmaceutiky. Rolly N. Herger tak navázal na výzkumy svých předchůdců, kteří potvrdili teorii, že alkohol je po požití v dechu skutečně přítomen. Již roku 1926 totiž lékař a specialista na alkoholovou závislost Emil Bogen zjistil, že dech opilého člověka obsahuje daleko více alkoholu, než jeho moč.
Již roku 1931 Herger přišel se svým novým vynálezem – alkohol tester, který pracoval na bázi analýzy dechu. Měřič opilství (v originále the drunkmeter) byl patentován o pět let později. Roku 1938 se profesor Herger stal členem komise Národního bezpečnostního výboru (National Safety Council), který vypracoval a předložil zákon o legalizaci používání důkazního materiálu zprostředkovaného právě skrze nový měřič alkoholu.
Onen zákon byl pak celostátně přijat – to představuje první aktivní zapojení nové inovativní technologie měření alkoholu pro policejní účely. Profesor Herger posléze pracoval na postu profesora na univerzitě v Indianě až do roku 1960. Roku 1983 zemřel v nedožitých 93 letech.
Jakkoliv byl Hergerův vynález inovativní, v běžné praxi se ukazovalo, že měření nebylo vždy přesné, nebo správné. Nevýhoda byla rovněž shledána v rozměrech Hergerova přístroje.
Roku 1954 nechal Američan Robert Frank Borkenstein, tehdejší spolupracovník profesora Hergera při univerzitě Indiana, patentovat svůj inovativní „měřič dechu“ (v originále the breathtester), který byl nejen dobře přenosný a skladný, ale na bázi chemických analýz přímo ukazoval velmi přesně obsah alkoholu v dechu. Neméně zajímavý a příhodný fakt je, že samotný Robert F. Borkenstein sám kromě své akademické dráhy sloužil u policie.
Historie měření alkoholu v Čechách
Abychom vytvořili zdárný kontext a zmapovali chronologicky a přehledově vývoj problematiky měření alkoholu v Čechách, je nutné se podívat na primární zdroje, které jsou tvořeny zákony jednotlivých období historie českého státu.
První zákonná norma, která přináší explicitní zákaz alkoholu za volantem, je vyhláška č. 141/1960 Sb., kterou ministerstvo vnitra ustanovila pravidla silničního provozu. V paragrafu čtyři odstavce dva je uvedeno:
„Řidiči je zakázáno požívání alkoholických nápojů před jízdou a během jízdy. Řidič nesmí řídit vozidlo, je-li jeho schopnost k řízení snížena, a to zejména po požití alkoholického nápoje, únavou, nevolností, úrazem, nemocí apod. V případě důvodného podezření z požití alkoholického nápoje je řidič povinen na výzvu dopravního orgánu podrobit se zkoušce za účelem zjištění požití alkoholu.“
Od této doby byl takový zákaz již běžnou součástí veškerých novel a nově vzniklých zákonů.
Vzhledem k tomu, že první metoda měření přítomnosti alkoholu v dechu byla patentována až roku 1936, dalo by se předpokládat, že nová technologie na počátku své existence jen těžko mohla být celosvětově přijatá a aplikovaná. Přelom přichází s výše zmíněným Borkensteinovým přístrojem the breathtester, jehož charakteristika, provedení i pokrokovost mohla být hybnou silou k rozšíření se za hranice Spojených států amerických.
Měření alkoholu v dechu v Čechách bylo poprvé užito v praxi až kolem roku 1960, kdy se alkohol tester do světa ze Spojených států amerických již patrně rozšířil.
Měření alkoholu v dechu
Řidič je dle zákona č. 361/2000 Sb. povinen podrobit se orientační dechové zkoušce na přítomnost alkoholu, a to na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, lékaře nebo strážníka obecní policie. Zákon tedy umožňuje testovat přítomnost alkoholu u kteréhokoliv řidiče, který se účastní provozu na pozemní komunikaci. Nadto je nutné zmínit interní předpis policie, který od roku 2010 zavádí povinnost provést orientační dechovou zkoušku na přítomnost alkoholu u každé základní silniční kontroly.
V dnešní době se pro měření alkoholu v dechu při policejní praxi používá měřicí přístroj firmy Dräger, která má na trhu s různorodou technologií dlouholetou tradici (založena byla 1889 německým podnikatelem Johannem Heinrichem Drägerem). Jedná se o kalibrovaný elektronický přenosný měřicí přístroj.
Dräger Alcotest 3000
Co se týče principu fungování tohoto výrobku, z důvodu ochrany tržních a komerčních zájmů společnosti je utajován. Existuje však domněnka, že se jedná o přístroj pracující na bázi spektrofotometru s následnou integrací a průměrováním naměřených hodnot po celou dobu analýzy dechu, která je elektronicky omezena. Kalibrace přístroje je prováděna definovaným plynem, který má konstantní složení a obsah alkoholu, přičemž je doporučeno, aby celý proces prováděla licencovaná či odborná firma. Klíčový proces filtrace dechu při měření (dech může být zamořen všemožnými příměsi a dalšími produkty metabolismu potenciálně ovlivňujícími měření) je vázán několika patenty.
Výsledné naměřené hodnoty jsou velice přesné – uváděny jsou na displeji v desetinách promile. Alkoholtest Dräger je kompatibilní s výpočetní technikou, existují rovněž přenosné miniaturní tiskárny (např. Alcoholtest Printer), jež může bez potíží výsledky měření vytisknout na papír.
Při měření je nezbytné dodržovat určitá pravidla.
- V okolním vzduchu by neměly být výpary alkoholu, ani silný tabákový dým.
- Senzor by neměl být vystavován vysoké koncentraci alkoholu (hrozí zničení přístroje).
- Výstupní otvor přístroje by měl být otevřený.
- Testovaná osoba by měla mít mezi posledním požitím alkoholu a prvním měřením rozestup patnácti minut.
- Zkreslit výsledky měření mohou způsobit i různé ústní vody, spreje, či další preparáty.
- Je třeba počkat alespoň dvě minuty od vykouřené cigarety.
- Výdech testované osoby musí být klidný – tj. bez hlubokých výdechů a nádechů, které mohou ovlivnit naměřené hodnoty.
Testování alkoholu (odborné měření) by měla provádět dobře proškolená osoba, aby se zamezilo chybnému měření. Model testeru od firmy Dräger na měření alkoholu metodou analýzy dechu samozřejmě není jediný na trhu – existuje celá řada dalších modelů, které jsou různě upravovány, zdokonalovány či měněny. Detekce alkoholu systémem Dräger je mnohem důkladnější ve srovnání s daleko primitivnějším systémem trubiček (ALTEST), od kterého se již v policejní praxi upustilo.
Detekční trubičky ALTEST mají na svém těle rysku, která určuje hranici alkoholu v krvi kontrolovaného subjektu. Hmotnostní množství je vyjadřováno v mezinárodním jednotkovém systému (SI), tj. v jednotce kilogram. Častější ovšem bývá koncentrace alkoholu vyjadřována jednotkou promile (‰).
Princip fungování trubiček je následující: každá detekční trubička obsahuje bezbarvý chroman draselný, který se alkoholem redukuje na sůl chromitou, jež má zelenou barvu. Výsledky měření jsou schopné na základě této reakce indikovat přítomnost alkoholu v dechu, přičemž neumožňují stanovit přesné kvantitativní údaje o množství – měření je tedy v porovnání s jinými technologicky pokročilými metodami značně orientační.
Testovaná osoba tedy profoukne trubičku, přičemž vzduch pokračuje do balónku, který v případě přítomnosti alkoholu změní barvu do zelena. Dle intenzity barvy se pak na barevné škále odhaduje množství alkoholu v dechu. Měření ovšem může ovlivnit celá řada faktorů, mezi nimiž jsou například nejen bonbóny, ústní vody, zubní pasty, ale dokonce i třeba ovoce.
Zdroje:
http://www.dopravni-pravo.cz
https://www.zakonyprolidi.cz/
Literatura:
KUBIČKA, Jiří, Metody a principy měření alkoholu v těle (Bakalářská práce), České budějovice, 2011
Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky, Ročenka nehodovosti na pozemních komunikacích za rok 2018, Praha, 2019
TUREČEK, Jaroslav, Policejní technika, Praha: Aleš Čeněk, 2018
WHO. Global status report on alcohol and health 2014. Geneva: World Health Organization, 2014
