Pravda o bitvě u Thermopyl: Nebylo jich jen 300 a Peršanů nebyly miliony

O bitvě u Thermopyl nás nejlépe informují historik Hérodotos a Diodóros Sicilský.

V letech 499 až 494 př. n. l. byla perská říše poměrně nestabilním útvarem. Perský král Dareios se musel během své vlády vypořádávat s mnohými vzpourami a rebeliemi a zároveň cílil na dobytí řeckých států. Vzhledem k tomu, že bylo Řecko roztříštěno do mnoha městských států, považoval jeho ovládnutí za poměrně jednoduchý úkol.

V roce 491 př. n. l. tak rozeslal své vyslance do jednotlivých městských států s žádostí o dar „země a vody“ a požadoval podřízení a připojení k perské říši. Některá řecká města se podvolila, avšak zejména v Athénách a ve Spartě byli vyslanci perského krále zabiti. V Athénách byli postaveni před soud a následně vhozeni do hluboké jámy, zatímco ve Spartě byli již bez soudu naházeni do studny.

Perský král Dareios proto zahájil své tažení. Poměrně rychle si podrobil Kykladské ostrovy a dobyl Eretrii. Následně však u Marathónu utrpěl porážku od Athéňanů a byl donucen ustoupit.

Dareios se ale odmítl Řecka vzdát a začal shromažďovat obrovskou armádu pro novou invazi. Krátce nato však v Egyptě vypukla vzpoura, kterou musel přednostně potlačit. Než to ovšem stihl, zemřel a na trůn nastoupil jeho syn Xerxés.

Ten rychle situaci v Egyptě vyřešil a začal svou pozornost směřovat na Řecko. Jednalo se o plnohodnotné tažení, které doprovázelo dlouhodobé plánování, a s tím i neustálé zvětšování armády. Z jeho strany byla vyhlášena branná povinnost, čímž se vojsko rozrostlo do obludných rozměrů. Nadto byly vztyčeny dva plovoucí mosty, které umožnily přejít z Asie do Evropy přes dnešní průliv Dardanely.

Athéňané věděli, že válka s Persií se blíží. Na střet se intenzivně chystali, ale i tak se mnoho řeckých států po vstupu perského vojska do Evropy dobrovolně podrobilo. Pozoruhodné však bylo, že ačkoliv mezi sebou jednotlivé řecké státy vedly neustálé spory, nová hrozba Peršanů dala vzniknout řecké obranné alianci, kterou měla vést Sparta.

Perská armáda postupovala přes Thrákii a zástupci aliance vybírali vhodná místa k obraně Řecka. Jako první bylo vybráno místo zvané Tempe, což je poměrně úzká soutěska v Thesálii. Ta nakonec nebyla vybrána jako vhodná, neboť se dala snadno obejít. Dalším strategickým místem se proto stal průsmyk v oblasti Thermopyl.

Jako rozhodující strategie bylo určeno, že se do průsmyku rozestaví deset tisíc hoplítů. Ti měli bránit průstupu a znemožnit tak Xerxovi boj na otevřeném poli, kde by mohl uplatnit svou početní převahu. Pojistkou pro to, aby musel perský král přes Thermopyly skutečně jít, byla námořní blokáda, kterou zajistily Athény s dalšími spojenci. Současně s tím probíhaly rozsáhlé evakuace civilního obyvatelstva.

Během klíčového postupu perského vojska však v řecké Spartě probíhaly náboženské slavnosti na počest boha Karneia. Během těchto dnů bylo zakázáno bojovat. Z tohoto důvodu eforové povolili pouze to, aby král Leónidás I. vyrazil se svou osobní stráží v počtu několika set mužů. Ti měli za úkol nashromáždit dostatek spojenců, zablokovat Thermopyly a vyčkat tak na hlavní armádu Sparty, která by dorazila po skončení slavností.

Sám historik Hérodotos ve svém díle zmiňuje i proroctví z věštírny v Delfách, jež bylo adresováno spartským hoplítům:

„Slyšte svůj osud, ó obyvatelé Sparty na širokých prostorech;

buď musí být tvé slavné, velké město vypleněno Perseovými syny,

nebo, pokud ne, celá země Lakedaimónu

bude oplakávat smrt krále z domu Hérakla,

neboť síla lvů ani býků ho neudrží,

síla proti síle, neboť má moc Dia,

a nebude zastaven, dokud jedno z těchto dvou nezničí.“

Dle Hérodota byl spartský král přesvědčen, že kráčí se svými vojáky na jistou smrt. Proto mezi své muže vybral pouze ty, kteří již zplodili syna.

Během přesunu k průsmyku se podařilo Leónidovi shromáždit více než sedm tisíc spojeneckých vojáků. Po příchodu na místo začali s obnovou staré fócké zdi, která soutěsku ještě zužovala. Dále byl proveden průzkum okolí, při němž byla objevena horská stezka. Pro její obranu k ní byla odvelena zhruba tisícovka fóckých hoplítů.

Ještě před bitvou se král Xerxés pokusil Řeky přimět, aby se vzdali. Vyslal posla, který Leónida vyzval ke složení zbraní. Na to král odpověděl svým slavným výrokem:

„Molṑn labé“ – „Přijď a vezmi je“.

Tímto krátkým diplomatickým okénkem započala bitva.

Ačkoliv se antické zdroje nedokážou shodnout na počtu vojáků, se kterými Xerxés k Thermopylám přitáhl, uvádějí absurdní čísla od osmi set tisíc do čtyř milionů. Tato čísla jsou však bezpochyby velmi zveličená. Střízlivé moderní odhady tak hovoří o 150 až 300 tisících mužů.

Odhaduje se, že Řekové měli dostatek mužů k tomu, aby pokryli celou šířku průsmyku. Pravděpodobně bojovali v tradiční falanze, tedy ve formaci, kde muži stáli těsně vedle sebe, navzájem se chránili štíty a z řad jim trčela dlouhá kopí. Boj u Thermopyl započal tím, že se Xerxés pokusil Řeky zlomit pomocí lukostřelců. Tento útok byl však neúčinný, neboť střelci pálili z velké dálky a těžce oděným hoplítům jejich střely nepůsobily žádná devastační zranění.

Následně Xerxés vyslal první vlnu o síle desetitisíců vojáků. Těm se však nepodařilo prolomit falangu, kterou Řekové neustále udržovali semknutou. Obránci měli zároveň jistě propracovaný systém, který umožňoval neustálé střídání a odpočinek bojovníků.

Netrpělivý Xerxés, jenž očekával rychlé vítězství, poslal hned první den proti Řekům i elitu své armády. Takzvaní Nesmrtelní však neměli žádný úspěch. Řekové zde údajně využívali taktiku předstíraných ústupů, kdy následně postupně zabíjeli ty nepřátele, kteří se pustili do pronásledování.

Druhý den bitvy probíhal ve stejných kolejích jako ten první. Peršanům se nedařilo prolomit řeckou falangu. Průběh bitvy však překvapivě otočil trachínský zrádce Efialtés, který Peršanům ukázal horskou stezku a nabídl se, že vojsko povede.

K ránu třetího dne se perské vojsko přesouvalo soutěskou Řekům do zad. Tisícovka obránců se pravděpodobně stáhla na strategicky lepší místo a vyčkávala na střet. Peršané se však touto malou silou významně nezdržovali. O situaci a hrozícím obklíčení se rychle dozvěděl i král Leónidás.

Spartský král svolal radu a tváří v tvář jisté porážce dovolil většině spojenecké armády ustoupit. Sám se však se svými Sparťany rozhodl v průsmyku zůstat. Tím také dostál spartskému zákonu, jenž zakazuje ustoupit z boje, a dodržel i věštbu vynesenou orákulem.

Po boku Sparťanů se rozhodlo zůstat také sedm set Thespijců a čtyři sta Thébanů. Je pravděpodobné, že Leónidás sledoval i jiný záměr než jen padnout v boji a neporušit spartské zákony. Mohlo se jednat o strategický krok, který by Peršany zdržel a umožnil tak ústup většině řecké armády. Kdyby totiž Řekové ustoupili najednou všichni, byli by dohnáni perskou jízdou a následně pobiti.

Leónidás se poté v úplném obklíčení rozhodl pro přímý střet v širší části průsmyku. Řekové vyrazili vpřed a bojovali až do úplného zničení svých zbraní. V krvavém boji padl samotný Leónidás i dva Xerxovi bratři. Zbývající obránci se nakonec stáhli na nedaleký kopec Kolónos, kde se bránili i holýma rukama a zuby, dokud je Peršané do posledního muže nepobili masivní salvou šípů. Průsmyk se tak pro perskou armádu otevřel, avšak za cenu ztráty až 20 000 vojáků. S největší pravděpodobností se však opět jedná o nadsazené číslo.

Hrdinskou smrt krále Leónida u Thermopyl zdobí epitaf vyrytý do pamětního kamene na pohřební mohyle:

„Ó cizinče, řekni Lakedaimoňanům, že ležíme tady, poslušní jejich slovům.“

Poznámka autora: Lakedaimoňané byl v podstatě jiný název pro Sparťany.

Děkuji, že čtete. Vážím si veškeré podpory.

Zdroje:

Sacks, Kenneth S. (1976). „Herodotus and the Dating of the Battle of Thermopylae“. The Classical Quarterly. 26 (2): 232–248.

Herodotus (2003). The Histories. Aubrey de Sélincourt (trans.). Penguin.

Barkworth, Peter R. (1993). „The Organization of Xerxes' Army“ (PDF). Iranica Antiqua. XXVII: 149–167. doi:10.2143/ia.27.0.2002126