Článek
Často se multivesmír zobrazuje jako oddělené bubliny s vlastními zákony. Tato představa mě přivedla k zamyšlení nad alternativní možností – co když vesmíry nejsou oddělené, ale spíše různé fáze jedné sdílené reality, které se mohou promíchat jako šťáva ve vodě? Nejsem první, koho tato myšlenka napadla, ale její jednoduchost i obraznost mě přivedla k tomu, pokusit se ji formulovat jako spekulativní úvahu o povaze reality.
Vesmír, jak ho známe dnes, není statický. Naopak, vědci stále častěji hovoří o expanzi vesmíru, která se neustále zrychluje. Důvodem tohoto fenoménu je nejspíše tajemná „temná energie“, která působí jako protiváha gravitace. Co ale kdybychom šli ještě o krok dál a začali uvažovat o vesmíru z jiné perspektivy? Představme si, že vesmíry nejsou oddělené oblasti, ale spíše různé fáze reality, které se mohou prolínat jako šťáva, rozmíchaná ve vodě.
Šťáva jako metafora pro multivesmír
Tato myšlenka vychází z konceptu, který by mohl změnit naše vnímání multivesmíru. Místo abychom si vesmíry představovali jako izolované „bubliny“ v prostoru – jak jsou většinou interpretovány ve filmech, knihách či vědeckých článcích – můžeme si představit, že náš vesmír je jakási sklenice s nekonečným objemem naplněná vodou. Sklenice s vodou představuje náš vesmír, naši realitu, naše fyzikální zákony – zkrátka vše, co známe.
Nyní však do sklenice přilijeme sirup. Vím, většina lidí nejprve nalévá sirup a až poté vodu, ale pro účely této představy – kde náš vesmír reprezentuje voda – použijeme opačný postup. Sirup symbolizuje jinou dimenzi, jiný vesmír, jinou realitu.
Když pak sklenici se sirupem zamícháme, obě tekutiny se promísí a v našem nekonečném objemu vznikne zdánlivě nová substance. Ve skutečnosti však jde stále o dvě odlišné tekutiny, které se navzájem promísily. Prakticky vzato tedy máme ve sklenici promíchané dvě tekutiny – a tedy i dva vesmíry. Takto bychom mohli pokračovat přidáním dalšího, jiného sirupu - dalšího vesmíru.
Tento model naznačuje, že i v případě, že vesmíry existují vedle sebe, nemusí být jejich hranice zcela jasně definované. Zatímco tradiční model multivesmíru mluví o vesmírech jako o zcela oddělených entitách, v tomto případě by se realita mohla „promíchat“ mezi různými fázemi, což by vedlo k nečekaným interakcím a možným změnám zákonů, které bychom normálně považovali za pevné.
Možnost „fázového přechodu“ mezi vesmíry
Pokud bychom dokázali tento koncept aplikovat na naše porozumění vesmíru, otevřeli bychom nové možnosti pro naše chápání. Fázový přechod mezi vesmíry by mohl znamenat, že v budoucnu, s dostatečně vyspělými technologiemi, bychom byli schopni „přepínat“ mezi různými realitami, podobně jako přecházíme mezi různými stavy hmoty (např. z kapaliny na plyn). Tím bychom nejen lépe porozuměli složitosti vesmíru, ale zároveň by nám to otevřelo nové možnosti pro manipulaci s energií a hmotou v těchto různých stavech.
Proč by to mělo smysl?
Tento model nám umožňuje nahlédnout na vesmír z perspektivy, která překračuje tradiční vědecké a filozofické rámce. Dává nám možnost uvažovat o vesmírech, které jsou vzájemně propojené a ovlivňují se, přičemž jejich hranice nejsou tak pevné, jak bychom je dříve považovali. A i když zůstáváme u dnešních základních principů fyziky, tento model otvírá dveře pro nové nápady a otázky.
