Článek
Snímek, v němž stejnojmenného hrdinu ztvárňuje čtyřnohý psík, natočil F. A. Brabec coby režisér, scenárista a kameraman v jednom. Příběh vychází z knižní předlohy Filipa Rožka. Namísto dlouhometrážního filmu však výsledek působí jako přestřelená reklama na podporu zvířecích útulků a potlačení týrání s jediným posláním: nenechat ani jedno oko suché.
Už od prvních minut musí být všem jasné, že tenhle příběh bude divoká a bolestná jízda do hloubky (nejen) psí duše. Poté, co štěněčí trojici nechá neznámý pachatel uvězněnou v tašce uvnitř popelnice, začíná první z devadesát minut trvajících útrap. Naštěstí se objeví vágus v podání Bolka Polívky a klubko roztomilosti zachrání. Jedno štěně umřelo, druhé Polívka prodá a zbývá na něj malý čmuchal, kterému neřekne jinak než Kluk.
Vzájemné chvilky radosti zanedlouho přeruší družka Ivana Chýlková a nerozlučnou dvojku rozdělí. Zbytek stopáže připomínající roadmovie na tlapkách k sobě nalezenec s páníčkem hledají cestu a naráží při tom na nejednu zlou bytost. Pro znalce srdceryvných hitů Psí poslání nebo Hačikó – příběh psa se nejedná o kinematografickou novinku.
Gump oddaně následuje šablonu svých předchůdců. Kýčovitý vizuál s uměle dodanými paprsky světla prostupujícími snad v každém záběru z možných i nemožných míst doplňuje komentář Ivana Trojana zastupujícího chlupatého mazlíčka. Ten každou chvíli přichází s kdejakou moudrostí či nadbytečným popisem událostí a prakticky bez ustání je slyšet dojemná monotónní klávesová hudba.
Jednolité hraní na city by fungovalo, kdyby ovšem scénář nepajdal na všechny čtyři nohy najednou, a kromě psích herců by jakýkoliv projev předvedli i lidští kolegové. Ti nemají, čeho se chytit, protože jim to ploché vyprávění neumožňuje a Gump dlouho nikde neposedí.
Jakékoliv motivy či dramatické oblouky se odbydou jen náznakem v pár scénách. Příležitosti k dodání kontextu by se našly. Divák zůstává ochuzen o spoustu detailů a vedlejších linek, na které se zapomnělo. Mimo zlouna Marka Taclíka v maskáčích, proměněnou Janu Plodkovou nebo ezoterickou Evu Holubovou ve fialovém hávu se další postavy vybaví jen obtížně.
Ač se tvůrci snažili sebevíc, tak za uměle nataženou story bez hlubšího přesahu si pamlsek nezaslouží a ani záběry na smutné psí oči je nezachrání. Kdyby však tímto komerčním kalkulem film přispěl k záchraně alespoň jednoho zvířete z útulku, přiměl k zamyšlení nebo potěšil milovníka němých stvoření, pak splnil svůj účel perfektně.
Autorem recenze je filmový kritik Lukáš Vaněček
