O odvodu do armády rozhoduje loterie. Bratři ve filmu bojují o osud

Snímek vychází z adaptace dvou povídek thajsko-amerického spisovatele Rattawuta Lapcharoensapa, která vyšla v roce 2005. Za cíl si klade přenést specifické aspekty thajské kultury na filmové plátno a nabídnout mezinárodnímu publiku příběh o dospívání v nelehké sociální realitě. Ačkoli se může pyšnit slibnou premisou se silným základem, jeho provedení zanechává smíšené dojmy.

Děj se soustředí na mladého Eka (Thira Chutikul), který čelí nevyhnutelné loterii, jež určuje, zda bude muset narukovat do armády. Tato loterie, povinná pro všechny thajské občany ve věku 21 let, hraje klíčovou roli v životě každého mladého muže. Ek a jeho dlouholetý přítel, každý z odlišného třídního prostředí, se tak ocitají v napjaté situaci, kde rozhodnutí neovlivnitelné jejich vůlí, může zásadně ovlivnit jejich budoucnost.

Vyprávění však trpí několika problémy. Příběh sledujeme z pohledu Oata (Ingkarat Damrongsakkul), mladšího bratra Eka, a to i ve více časových rovinách. To působí jako zbytečně komplikované a ne zcela efektivní rozhodnutí. Kombinace prvků rodinného dramatu s obrazem thajské společnosti často sklouzává k používání stereotypů, které zobecňují složitost zobrazené kultury.

Například vykreslení transgender postavy, jež se divákům prezentuje způsobem, který spíše umenšuje její lidskost, než aby ji umocnil. K nevyváženosti přispívají i některé zbytečné a rušivé scény. Mezi nimi figuruje i nešikovně zařazená pasáž z rychlého občerstvení s výraznou reklamou.

Navzdory těmto nedostatkům se najde i několik silných momentů. Kdykoli se děj zaměřuje na ústřední příběh Eka a jeho mladšího sourozence Oata, daří se mu vyvolat skutečnou emocionální odezvu. Téma třídních rozdílů a tlaků, kterým thajští mladíci čelí, zpracovali filmaři s jistou dávkou autenticity, i když ne zcela do hloubky, jak by si zasloužilo.

Za zmínku stojí i nenásilné zapojení queer tematiky. Na sexuální odlišnost jednadvacetiletého Eka drama nadměrně neupozorňuje a netěží z ní. Zároveň ji ani neupozaďuje. Jinými slovy z toho nedělá ústřední téma a zobrazuje vše jako zcela běžné.

Snímek má srdce a potenciál, ale trpí nedostatkem vyváženosti a poněkud plochým provedením. Ačkoli nabízí zajímavý pohled na thajskou kulturu, jeho narativní nedostatky a spoléhání na klišé mu brání dosáhnout plného emocionálního a kulturního dopadu. Film se tak stává spíše promarněnou příležitostí než skutečně silným sociálně-kulturním příspěvkem.

CELKOVÉ HODNOCENÍ: 6/10

Autorem recenze je filmový kritik Lukáš Vaněček