Článek
Scéna jako vystřižená ze zadání pro umělou inteligenci na vytvoření bizarního videa. To, co se odehrálo v indické zvířecí rezervaci, by ale možná zaskočilo i samotnou AI.
Jsou mezi námi lidé, kteří dobrovolně hazardují se svým životem. A některé z nich přitom zachytí kamera. Náš protagonista měl ale štěstí v neštěstí.
Kdyby se totiž střetl s větším slonem africkým, pravděpodobně by nevyvázl „jen“ s několika zlomeninami, pokutou v přepočtu šest tisíc korun, ztrátou kalhot, důstojnosti a lajků na sociálních sítích.
Sestřih těch největších šílenců, kteří strkají hlavu a končetiny, kam nemají (třeba šelmám do tlamy), skákají z balkonu do hotelového bazénu a lehnout si pod jedoucí vlak jim připadá jako dobrý nápad, přináší pořad Darwinovy ceny.
Jedná se o ironické ocenění pro lidi, „kteří se zasloužili o zlepšení lidského genofondu tím, že se z něj sami odstranili hloupým způsobem“. Podobné kousky baví svět už od 80. let.
Máme totiž v povaze smát se cizímu neštěstí. Před třiceti lety opanovaly obrazovky televizní show Neváhej a toč! nebo Natočto, což byla přehlídka hrozivých dětských pádů, bolestivých kopanců do rozkroku nebo záběrů kopulujících zvířátek. Diváci se mohli potrhat smíchy a vítěz si domů odnášel videokameru.
Gratulujeme!
Proč se tomu ale smějeme? Jsme snad posedlí utrpením druhých? Ne tak docela. Smích v nás vyvolává absurdita celé situace, která nepotřebuje širší kontext, a jistota, že vše dobře dopadne. V opačném případě se dostaví soucit.
Přesto si z podobných situací můžeme odnést ponaučení, a to některé na první pohled nevinné věci zkrátka nedělat. Protože třeba tahle běžná hra na pláži se rychle může změnit v drama a bohužel ne vždy má šťastný konec.
