Vlk z Itálie? Opulentní portrét krále lží a skandálů

Hédonismus, lži, moc a upadající potence. Stárnoucí král šarlatánů, Silvio Berlusconi, vrší lži, intrikuje a snaží se utéct smrti i supům, kteří se nad ním rojí.

Všechno spojené s někdejším premiérem Itálie a ve své době nejbohatším člověkem v zemi –Silviem Berlusconim – je skryto v mlze fabulací, opředeno mýty a pokryto nánosem lží. A jinak tomu není ani ve filmu Paola Sorrentina. Spíše ale než didaktickým opisem života jednoho podvodníka je Oni a Silvio nahlédnutím do období ke konci jeho života, kdy se rozhodne vrátit do politiky. Tento vzdor vůči stárnutí a pokus o poslední velký kousek sice rámuje celý film, ale prostor je věnován i zbytku říše stínů, kterou kolem sebe vybudoval. Divák tak pozná ambiciózní uzurpátory Silviova trůnu, prodejné politiky, parazitické patolízaly, zklamané blízké a obelhaný lid.

Film ale nezačíná s Berlusconim, ale se Sergiem, mladým podnikatelem, který Silvia obdivuje a chce za každou cenu dosáhnout stejných vrcholů. Zatímco šplhá po příčkách společenského žebříčku, potkává krásnou imigrantku Kiru, která získala moc a peníze jako Silviova milenka, či politika Fabrizia, jenž se snaží nahradit Berlusconiho v čele jeho strany Forza Italia. Intriky se převážně odehrávají na večírcích, kde moc a sex jsou prostředek i cíl. Celý film v mnoha ohledech připomíná Vlka z Wall Street, se kterým sdílí i palčivou aktuálnost –výhra blonďatého obscénního geronta v USA je příklad mluvící za vše.

Zároveň, všechny ústřední postavy lžou, jak mezi sebou, tak sami sobě. A právě kontrast mezi pravdou a lží a odhalování toho, co se skrývá pod maskou, je hlavním tématem filmu. Po každé hédonické party plné živých barev, dynamického střihu, spoře oblečených a dokonale vyrýsovaných těl přichází moment uvědomění. Po každé spektakulární, ale úmyslně „prázdné“ scéně, na kterou se pouze hezky dívá, přijde daleko komornější chvilka. Žádný další nános lží, drog ani sexu už totiž nezakryje pravdu. Někdy si pak postavy uvědomí lásku, kterou přehlížely;mříže zlaté klece, ze které nemohou ven; nebo svou skutečnou pozici ve společenské hierarchii. A v čele toho všeho je Silvio a jeho image geniálního obchodníka, self-made mana a svůdníka, pod kterou se skrývá stařec přežívající z milosti mafie, s nastřelenými vlasy a kůru připomínajícím nánosem make-upu, který zoufale lpí na své neodolatelnosti, zatímco se snaží vyspat s o půl století mladšími zlatokopkami.

Ačkoli je film satira plná černého humoru, je prodchnutý obrovskou empatií. Nejen že umožňuje i kritizovaným postavám se hájit, alesnaží se je i pochopit. Neredukování svých „terčů“ na stereotypy a svět na černobílou krajinu dobra a zla je radikálně odlišný přístup oproti velké části současných satir kapitalismu, populismu a jiných podobných neduhů, jako je Trojúhelník smutku, Menu, Glass Onionči K zemi hleď! Výsledkem tak není další bezzubá, formulaická, sebereflexi postrádající pseudo-kritika. Silvio dokonce na konci filmu splní jeden ze svých slibů a ukáže svoji lepší stránku. Jenže po tom všem –po korupci, lžích, skandálech a zločinech –je to málo. Potom, co vidíme obyčejné lidi sedící v sutia troskách domů, lidi, kteří ponesou celou tíhu Berlusconiho selhání a podvodů, přichází mi na mysl citát z Pirá­tů z Karibiku: „Jeden dobrý skutek nevykoupí život plný nepravostí.“

Oni a Silvio je stejně opulentní, sexy a dynamický film jako byl život Silvia Berlusconiho. Je natočen s citem pro tempo a krásu, které jsou Sorrentinovi vlastní, ale zároveň s nezměrnou empatií pro všechny aktéry. Tato šíře a hloubka záběru (a délka stopáže) dodává příběhu epické rozměry a přibližuje ho rozmáchlostí Občanu Kaneovi či Až na krev. Co ho ale odlišuje, je ukotvení v realitě. Film tak působí jako záznam konce života, který definoval jednu éru moderního kapitalismu a politiky, a zároveň jako poslední večírek, předtím než přijde potopa. (Berlusconi totiž umetl cestičku současnému velkému návratu fašismu do italské politiky v podobě Giorgie Meloni.)

V každém případě ale film stojí za vidění, jak pro fanoušky současného artu, tak pro ty, jím nepolíbené. A pro fanoušky Sorrentina je to povinnost.

CELKOVÉ HODNOCENÍ: 8/10

Autorem recenze je filmový kritik Martin Jandejsek.